Neděle 20. září 2020
Svátek slaví Oleg, zítra Matouš
Polojasno 22°C

Jak se nezbláznit: Zařiďte si kout jen pro sebe

31. srpna 2011 | 15:36

Někdy toho máme dost a potřebujeme si zalézt, nikoho nevidět, nic neslyšet a být jen samy se sebou. Jenže každá máme trochu jiné potřeby. Zařiďte si místo jen pro sebe a podle toho, co vás baví. Máme pro vás pár praktických rad.

Mám ráda rodinný šrumec, vyprávění a smích dětí, společné večeře, ale někdy mám toho hluku, pozornosti a neustálých dotazů nad hlavu. Je mi jasné, že většina z vás to má podobně.

Já to řeším tak, že se vyplížím z obýváku, kde se všichni dívají na televizi, zavřu se v ložnici a modlím se, aby si nikdo nevšiml, že ležím s knížkou v posteli a jsem totálně šťastná.

Snažte se také najít klidné a nerušené místo. Dobře vám může být kdekoli. V ložnici, koupelně, kuchyni, v předsíni. Důležité je vytvořit si alespoň kousek vlastního světa. Jak?

Urvěte si místo

Podle psychologů je sdílení společných prostor s rodinou skvělé. Pocit, že k sobě patříte a máte se rádi, se zvyšuje tím, že spolu večeříte, hrajete karty nebo se díváte na televizi. Jenže stejně důležité je vědět, že si od rodiny můžete dát kdykoliv oraz a vypustit ji z hlavy i prostoru.

Právě proto je třeba najít si doma místo, kde budete moct být alespoň občas zalezlá jako kočka a věnovat se jen svým myšlenkám a koníčkům. Je jasné, že v dvoupokojovém panelákovém bytě si jen těžko urvete sama pro sebe místnost, ale i v malém prostoru se dá najít alespoň koutek.

Že to vždycky jde, dokazuje moje kamarádka Eva. Její pětičlenná rodina se mačkala ve 3+1, ale ona našla minirezervu v ložnici, kam si postavila svíčky a naskládala polštáře, na kterých meditovala a přemýšlela. Rušit ji tam nikdo nesměl.

Odpočívejte podle svého

Univerzální návod, jak by měl ideální ženský koutek vypadat, neexistuje. Jsme každá jiná a potřebujeme tedy odpočívat různým způsobem. Já čtením knih, ta, která celý den „maká“ v továrně, třeba vyšíváním, milovnice obrazů malováním.

Společné máme jen to, že každá potřebujeme být někde v bezpečí, cítit se uvolněná a sama sebou. Takže svým potřebám přizpůsobte i svůj kout. Srovnejte si v hlavě, co v něm vlastně chcete dělat a pak si projděte svůj byt.

Tam, kde je vám nejlíp a je alespoň trochu místa, si postavte oblíbené křeslo, malý stolek s květinami a pověste třeba obraz. No a co, že koutek není dokonalý. Je váš a vám je v něm dobře. To je nejdůležitější.

 

Pravidla pro váš prostor:
* Musí vám v něm být dobře.
* Vaše rodina by ho měla respektovat.
To samozřejmě nepůjde hned, budete je to muset naučit. Ale uvidíte, že nakonec si na to všichni zvyknou a nebude jim na tom připadat nic divného.
* Měla byste mít hezký výhled.
Ideální je koukat se ze svého koutku z okna, pokud to nejde, rozmístěte si tam oblíbené květiny, sošky a košíčky.
* Měl by být pohodlný.
Kupte si do něj ušák na míru – pohodlné křeslo, které bude sedět vašemu tělu a vy se v něm budete cítit jako v bavlnce.

Zaberte si pokoj pro hosty

Někdy bytostně toužím večer sama usínat a ráno se sama probouzet. Jenže na oddělené ložnice nejsem ten správný typ. Vyřešila jsem to po svém. Když odešel nejstarší syn z domova, vyhradili jsme jednu místnost pro hosty, kteří u nás často přespávají.

Ale ne tak často, aby z ní nemohla být moje zašívárna. Pokud máte také takový pokoj, zařiďte ho tak, abyste se v něm občas mohla „ulít“. Stačí příjemná postel, chundelatý koberec a pár CD s oblíbenou hudbou.

Místnost pro kutilky

Nejvychytanější soukromý prostor má moje kamarádka Irena. Od ní bychom se mohly učit. Má totiž koutky hned dva. Jeden pracovně-tvůrčí, druhý relaxační. V tom prvním má hrnčířský kruh, protože už léta vyrábí hrnky pro radost. Je neustále upatlaný od hlíny, plný barev, schnoucí keramiky, pracovních plášťů a čerstvých výrobků.

A Irena v něm pracuje nebo také odpočívá. „Někdy si jdu zalézt hned, jak přijdu z práce. Potřebuji trochu nádech mezi osmihodinovou pracovní dobou a druhou směnou doma. Stačí mi patnáct dvacet minut a můžu se vrhnout na vaření, úklid a úkoly s dětmi,“ říká Irena. Na otázku, jestli to dětem a manželovi nevadí, jen kroutí hlavou. „Proč by mělo? Je to přece úplně normální, ne?“

Dvaačtyřicetiletá matka tří dětí totiž pochopila, že myslet na sebe je prostě nutnost a užitek z toho bude mít nejen ona, ale i celá rodina. Možná i proto si nechala udělat malé patro nad kuchyní, kterému říká „kouteček“: do něj leze po žebříku, sedí na polštářích, kouká na obrazy, které miluje, a přemýšlí nad životem.

Malý, ale váš

I když nemáte šanci zabrat si pro sebe celou místnost, nevzdávejte to a hledejte alespoň kousek prostoru. Vysvětlete rodině, že když budete moct ve svém malém vesmíru nabrat síly a odpočinout si, budete lepší manželka i maminka.

Autor: Majka Vinická, Kbak