Máte nějakou automobilovou historku z natáčení?
Jednu, která opravdu stála za to. Ve filmu Doblba jsem měl vyjet efektně z podzemní garáže. Jenomže já si po třech zkouškách zatáhl během pauzy ruční brzdu a zapomněl na to. Když se rozjela kamera, auto se mi postavilo na předek a já urazil o sloup celý předek.

Jak to dopadlo?
Samozřejmě jsem to dohrál. Vylezl jsem z auta, kopal do něj i do nárazníku. Kameraman Petr Hojda si pochvaloval pěkný záběr, ale režisér a producent v jedné osobě Petr Vachler řval, jaká vznikla škoda. Záběr ve filmu nakonec zůstal, ale nechali mě v garážích čekat tři hodiny, než přijeli policajti sepsat protokol pro pojišťovnu.

Vzpomenete si na řidičské začátky?
Pocházím z Řeže u Prahy, kde mi naši půjčovali rodinnou tisícovku. Jezdil jsem s ní na zastávku k vlaku a později si občas troufl i sám do Prahy.

Jste šofér labužník, nebo pouze konzument?
Řídím rád, někdy dokonce hodně rád. Když se mi chce, musím jet třeba jen tři ulice k divadlu. Často si také ráno vytáhnu svého modrého draka Subaru Impreza STi a proháním se kolem Strahova.

Co od vozu požadujete jako samozřejmost?
Musí mít duši, být trochu kamarád, sportovec a nějakým způsobem zajímavý. Nikdy jsem si nepotrpěl na konfekci, přestože jsem se takovým typům jako svého času Fiatu Uno nebo Mazda 626 nevyhnul.

Spočítal byste automobily, které jste dosud vlastnil?
Nedávno jsem si dělal přehled a došel k číslu pětadvacet. Teď už jsem hezkých několik let věrný Subaru a Focusu RS, který je starý deset dvanáct let.

Proč právě tyhle vozy?
Subaru Impreza je ikona sama o sobě, navíc podpořená úspěchy v rallye. A můj Focus RS je z limitované edice 4500 kusů. Tuším, že v Česku jsou v současné době čtyři.

Jak se vám ho podařilo získat?
Dlouho jsem se o něj pokoušel. Když už to vypadalo, že mám smůlu, kamarád mi ho přivezl ze Švýcarska. Auto mělo málo najeto, protože s tím lidé nejezdí pro rohlíky. I když já si pro ně tímhle krasavcem klidně zajedu a manželka s ním vozila holku do školky.

Mělo pořizování těchto aut nějakou souvislost s tím, že máte rád rallye?
Automobilovým soutěžím fandím odjakživa, ještě než jsem se poznal s českým závodníkem Vojtou Štajfem. Byl to on, kdo mi nabídl, abych s ním jel v prosinci 2007 Pražský rallyesprint. A později jsme si to ještě dvakrát zopakovali.

Nebál jste se?
Když člověk sedí vedle řidiče, který to s volantem umí, a začne mu důvěřovat, zmizí pocit strachu a dostaví se adrenalin. I když letíte skoro dvě stě těsně kolem stromů, jízdu si užíváte.

Jak jste jel s autem nejrychleji?
To bylo v době, kdy otevřeli novou dálnici na Hradec Králové a tamní povrch byl opravdu luxusní. Tehdy jsem to se svým subaru vytáhl na 240 km/h. Ale to bylo výjimečně, protože podle mého názoru není problém jezdit rovně a rychle. Kumšt řidiče spočívá v něčem jiném.

V čem?
Zvládnout výjezdy ze zatáček. V takovém pravoúhlém vinglu poznáte, k čemu vám poslouží silné auto, navíc s pohonem 4x4.

Takže nejezdíte moc rychle?
Vždyť na to nemám ruce a jako řidič znám své limity. Stane se ovšem, že se nabídne rychlá a přehledná zatáčka, tak si ji vychutnám. Ale to bývá výjimečně.

Co se vám na současném provozu na českých silnicích (ne)líbí?
Když projedete autem Indii nebo Bangladéš, začnete milovat způsob, jakým se jezdí u nás. Člověk by se měl tam, kde žije, přizpůsobit. Ano, občas si zanadávám, ale rozhodně nemám pocit, že bych se měl věšet.

Jste řidič, který musí řídit, nebo se také necháváte vozit?
Rád sedím za volantem, ale někdy bývá pohodlné nechat se odvézt na natáčení. Myslím, že člověk snadno pozná, zda řidiči může věřit. Stačí se podívat, jak si posune sedačku, sáhne na šaltpáku nebo chytí volant. To už víte, s kým máte čest.