Gabriela Soukalová: S volantem už si tykám | Pro ženy | Blesk.cz

Gabriela Soukalová: S volantem už si tykám

29. září 2014 | 15:30

Je krásná, skvěle zpívá, přesně střílí z pušky a pekelně rychle jezdí na lyžích. Jaká je jedna z nejlepších světových biatlonistek současnosti za volantem?

I na galavečer, kde byla vyhlášena nejlepší tuzemskou biatlonistkou a kde jsme si s velkou nadějí Česka pro olympiádu v Soči minulý týden i povídali, dorazila Gabriela Soukalová vozem. Neřídí sice dlouho, ale o čtyřech kolech vypráví s radostí.

Auto = dopravní prostředek, ale říká se, že může být i zbraní. Biatlon je přímo jízdou se zbraní. Mají řízení a biatlon kromě téhle podobnosti ještě něco společné?
Rozhodně! U obojího si musíte držet trasu a nemýlit se, pokud chcete dojet zdárně do cíle. A u sportu i řízení auta platí, že chce hodně let praxe, pokud v tom chcete být fakt dobrý.

A v čem jsou odlišné?
V biatlonu jsem zvyklá soustředit se pekelně na jednu jedinou činnost. Při řízení si dokážu přidat.

Hádáme, že je to zpěv?
Jasně. V autě si zpívám často a hodně nahlas. A přiznávám, že často ani neřeším, co na to říkají ti, kteří se mnou sedí v autě. V našem rodinném roomsteru naštěstí máme výkonnou aparaturu.

Míváte občas pocit, že byste v závodě raději sundala lyže a skočila na zbytek trasy do auta?
V závodě ne, ale v tréninku jo. Po čtyřech hodinách už si kolikrát zašeptám: Kéž bych tu měla místo běžek auto!

A obráceně?
Z auta na lyže? To se mi stává taky, hlavně v koloně. Zatoužím ale spíš po bicyklu. Vyskočit od volantu, na chodník a frčet! Škoda, že to skoro nikdy nejde.

K biatlonu kromě lyží patří puška a terče. Je pro vás snadnější řídit, nebo střílet?
Větší nervy mám za volantem. Považuji se totiž ještě za řidičského analfabeta. Autoškolu jsem dělala teprve před dvěma roky.

Z touhy, nebo z nutnosti?
Z nutnosti. A i pak mi docela dlouho trvalo, než jsem si začala s volantem tykat. Na druhou stranu mě léta hrozně přitahují rychlá auta. Ale užívám si je spíš ze sedadla spolujezdce.

Řídí tedy přítel?
Naopak! Řidičák má, ale s cizím autem jezdit nechce. Prý si počká na svoje. Takže když jedeme spolu, řídím já.

Ale nemáte problém si sednout na sedadlo spolujezdce?
Občas bývám nervózní, když je za volantem táta. Někdy jedeme do zatáčky, kam není moc vidět. Vyjeknu a on hned, že ví, co dělá. Řídím čtyřicet let, dcerko, říká! Přiznávám, že taková odpověď mě moc neuspokojí.

Ještě k  rychlosti: kdy to bylo nej?
Předloni u bráchy v Los Angeles. Noc, prázdné město, jeho kamarád s námi uháněl z letiště, že jsem z toho byla vážně paf. Ani jsem se raději nedívala na tachometr.

A sama jste jela kolik?
Sto osmdesát v roomsteru rodičů. Doufám, že až si to přečte táta a snad mi ho nepřestane půjčovat. Snad ne, šlo totiž vážně jen o výjimku. Mám z rychlosti docela velký respekt.

Takže žádná pokuta?
Jedna ano, moc rychle v obci. To je tak, že když nestíhám – a to já docela často – ručičku na tachometru nevnímám. Pak jsem ještě jednou nezastavila na stopce. Ale body mi nevzali.

To se asi pletete. Jen vám to neřekli.
Tak to pěkně děkuju!

Máte kromě roomsteru zkušenosti i s něčím větším?
V biatlonové reprezentaci máme k dispozici devítimístné multivany. Za jeho volantem mám lepší pocit. Asi je to tím, že je tak velký. V malém autě se přece jen cítím zranitelnější.

V řízení jste evidentně za ty dva roky pokročila, v biatlonu za poslední rok přímo vylétla do absolutní světové špičky. Co pro vás teď bude v obojím, výzvou?
V biatlonu určitě vyrovnat se s očekáváním, zvlášť když se blíží olympiáda - z toho mám docela vítr. Obecně je pak nejtěžší zklidnit tep, když zastavím na střelnici. Také patřím ve střelbě k nejpomalejším. V autě pro mě bylo hlavním problémem dělat víc věcí najednou: třeba přeřadit a přitom ještě zatočit.

Stačila by automatická převodovka, ne?
Táta mi vždycky říkal, že automat je pro lidi, kteří neumí řídit. Nedávno jsem však měla půjčený vůz s automatem a moc se mi líbil. Je to na řízení mnohem pohodlnější, takže bych si chtěla takový vůz pořídit pro sebe.

Máte představu, jaké by to mělo být auto?
Nemám touhu po nějakém superdrahém a luxusním. Stačí mi auto v  rozumné cenové relaci, aby plnilo účel, pro který si ho pořizuji.

Zpětné zrcátko používáte při řízení nebo i k ženským účelům?
Samozřejmě občas i k těm, které potřebuje každá žena. Ale myslím, že převažují ty důvody, ke kterým je zrcátko určeno.

Často jezdíte do zahraničí? Řídí se tam jinak?
Mám pocit, že ať jde o Německo nebo Rakousko, jsou tam řidiči disciplinovanější a ohleduplnější ke svému okolí.

Co je vaším řidičským úkolem na další rok?
Rozhodně naučit se dobře odhadovat vzdálenost. Jedu třeba za jiným autem dvacet metrů a myslím si, kdovíjaká to není rezerva – a ona najednou není.

Nemělo to někdy následky?
Skoro ano, ale za to jsem vůbec nemohla. Předjelo mě auto a pak klasicky vybrzdilo. Vůbec jsem to nečekala a šla do smyku, naštěstí se nic nestalo.

Neřekla jste si tehdy: vyndat pušku a střílet?
Kdepak. Já střílím jen na terče!

Autor: David Šprincl, Michal Štěpanovský, Lenka Chvostová