Sestry Bokovky v akci: Co na sobě obdivují a proč na sebe žárlily

21. ledna 2016 | 06:00

Bokovky, tak se jim mezi kamarády říká. Když se rozhodnete, že je budete fotit a dělat s nimi rozhovor, musíte počítat s jedním: bude to divoké. A taky že bylo. Člověk bývá na začátku nového roku unavený, uzavřený, sám pro sebe. Ale Kristýna s Jenovéfou ani náhodou! Jaké to je být sestra slavné sestry? A jak to vlastně myslíme?

Dovolte na začátek osobní poznámku. Znám je dlouho. Kristýnu o něco déle, ale v poslední době se víc vídám s tou mladší, Jenovéfou. Máme podobný okruh přátel a na rozdíl od Kristýny nemá zatím Jenůfa děti, takže může častěji vyrážet po večerech za zábavou. Nejlepší ovšem je, když je potkáte spolu, pak to teprve celé pochopíte. Tu sesterskou lásku, myslím. Naposledy se mi to poštěstilo na podzim na pražské Mazance, kterou se Kristýna s přáteli rozhodla zachránit – a Jenovéfa jí k tomu hrála na housle.

Nejvíc na nich miluju to, že nejsou urputné. Ničím. Životem ani kariérou. Jedna je tanečnice, druhá houslistka, ale známe je spíš jako herečky. Nikdy se o to za každou cenu nesnažily, prostě se to stalo. A to je dobře, protože jim to jde! 

Jak se máte?

J Aha, hned taková otázka na tělo. No dobře. Já se mám vlastně dobře. Snažím se teď víc hrát na housle než být herečkou. Až skončíme s tímhle rozhovorem, jedu na zkoušku s Českým národním symfonickým orchestrem. Budeme mít koncert v Obecním domě, kde budeme hrát kromě jiného třeba věci Ennia Morriconeho, který s tímto orchestrem rád nahrává, protože jde podle něj o nejlepší hudební těleso na světě. Naposledy spolu dělali hudbu k novému Tarantinovu filmu Osm hrozných. Ta hudba teď dostala Zlatý glóbus. Super!

K Já jsem na rozdíl od Jenůfy víc přízemní, protože se mám hlavně jako matka. Sophie je ještě malá a potřebuje mě. I když spíš organizuje život ona mně než obráceně, jak by to mělo správně být. Je to vůdkyně už od narození. Tak třeba před chvílí. Měly jsme zpoždění a Sophie okamžitě vycítila, že jsem nervózní a spěchám, takže se odmítala nechat nakrmit, aby mi dala zcela jasně najevo, kdo bude určovat, co se bude zrovna dělat.

Jaké vlastnosti na sobě nejvíc obdivujete?

J Mně se líbí, jaká je Kristýna máma, ale to vlastně není vlastnost. Ne, teď vážně. Ségry si asi nejvíc cením za to, jak je štědrá a dokáže rozdávat, to je někdy až neuvěřitelné. Když má prachy, tak hostí ostatní tak dlouho, až je nemá. Za to ji vážně obdivuju.

K No jo, ty tohle nemáš. Funina si umí nechat otevřená zadní vrátka, umí s penězi zacházet mnohem rozumněji než já. I když je v něčem ještě totální puberťačka, tak s penězi to na rozdíl ode mě umí. Když ví, že nebude nějaký čas točit, dá si něco stranou, na co do určité doby prostě nesáhne.

J Hm, super, takže teď vypadám jak hrabivá ženská, co ostatním odtrhává od pusy, aby pak sama měla dost. Ty seš tak hodná, Kiki!

K Jenže já to myslím fakt dobře. Já bych snad musela mít miliardy, abych všechno hned neutratila nebo nerozdala.

Nehádejte se mi tady. Žárlíte na sebe někdy?

J Kristýna na mě žárlila, když jsem byla malá, jen se přiznej, ségra.

K Ano, protože jsem byla do jedenácti za princeznu, a to se najednou změnilo. Cítila jsem se odsunutá. Najednou už jsem doma nebyla ta první, měli jsme mimino. Zachraňovala to aspoň máma, která uměla lásku rozprostřít. Táta Bok ne, ten měl pořád jen tebe, když jsi byla malinká. Ale mamuška uměla pozornost rozdělit mezi nás obě, protože to je žena a my tohle umíme. Chlapi moc ne, ti jsou nastavení jinak. Já na tebe ale vlastně nežárlila, spíš jsem na tebe někdy byla tak vztekle naštvaná. Třeba jsem tě houpala na houpačce a schválně do ní strkala, aby ti to vadilo a začala jsi řvát, což by už normální dítě dávno udělalo, ale ty ne. Jako správná Funina jsi na houpačce sveřepě seděla a všechno snášela. Abys mi dala najevo, kdo je tu šéfka. Aby to ale nakonec nevyznělo, že jsme se nesnášely, to prosím vůbec ne, vždycky byla mezi námi na prvním místě láska.

J Navíc ten jedenáctiletý rozdíl je opravdu dost velký, takže na takové ty typické sourozenecké nenávisti jsme si byly věkově dost daleko. Já jsem pak začala toužit po mladším bráchovi a nakonec jsem ho vlastně díky tobě i měla a dodnes mám. Se Šimonem máme myslím super vztah. I když mu v deseti začíná pěkná puberta, někdy za mnou jen tak přijde a řekne, že mě má rád, z čehož jsem pokaždé úplně hotová. Už se těším, až spolu budeme moct chodit pařit do barů. Ty jo, tys měla první dítě tak mladá! Kdybych v tom byla jako ty, sedíme tu dnes s dítětem obě.

K To jo, já jsem za to ráda, že jsem měla Šimona takhle brzo. I když mi po pracovní stránce možná dost uteklo, vůbec toho nelituju. A o to víc si teď užívám i výchovu Sophie. Jako zkušená matka s odstupem.

Celý rozhovor se sestrami Bokovými a další články najdete v novém čísle OK! Magazine, které je právě na stáncích.

Autor: Martin Hradecký
Diskuse ke článku
.
Související články
Video
1080p 720p 360p
DesktopMobile