Tragický osud první i druhé dámy. Co jste o Gustávu Husákovi možná netušili?

  • Gustáv Husák
    25. května 2026 | 05:00

    Květnové výročí nám připomíná moment, kdy se Gustáv Husák stal prezidentem. Pro někoho symbol normalizační šedi, pro jiného tvář éry paneláků a jistot. Byl to ale muž mnoha tváří – intelektuál, vězeň, elegán i osamělý vdovec. Pojďme si ho připomenout přes detaily, které vám v dějepisu možná neřekli.

  • Z vězeňské cely až na samotný vrchol

    Životní dráha Gustáva Husáka připomíná horskou dráhu a rány osudu schytával už od kolébky. Bylo mu sotva patnáct měsíců, když mu zemřela maminka, kterou si tak vůbec nemohl pamatovat. Otec se sice později znovu oženil, ale vztah s macechou nebyl zrovna ideální a malý Gustáv v dětství příliš rodinného tepla nepoznal. Možná i proto se z něj stal ten ambiciózní, ale velmi uzavřený kluk, který raději utíkal k učení. V padesátých letech, kdy se v komunistické straně roztáčela kola čistek a nikdo si nemohl být jistý dnem ani hodinou, pak skončil jako „slovenský buržoazní nacionalista“ v kriminále. Odseděl si skoro deset let a nebyly to žádné lázně – zažil kruté výslechy, ponižování a dlouhou izolaci. Málokdo by tehdy vsadil korunu na to, že se tenhle zničený vězeň s cejchem nepřítele státu jednou vrátí do politiky, natož že to dotáhne až na Hrad.

    Gustáv Husák jako místopředseda Slovenské národní rady. Poznali byste ho na fotce z roku 1945?
    Autor: Profimedia

    Právě tahle zkušenost mu ale dodala pověstnou tvrdost a až strojový pragmatismus. Když se po srpnu 1968 dostal k moci, mnozí věřili, že jako bývalý vězeň bude mít pochopení pro perzekvované. Opak byl pravdou. Husák se stal architektem normalizace a dokázal, že v politice neexistují přátelé, jen aktuální potřeby. Na Hrad se v květnu 1975 nechal zvolit jako „muž klidu“, který měl národ konečně pacifikovat, a paradoxně k tomu využil aparát, který ho kdysi málem zničil.

    Husák v roce 1968
    Autor: Profimedia

  • Babyboom aneb Husákovy děti

    Tuhle nálepku zná každý, kdo se narodil v sedmdesátých letech. Husákova éra je neodmyslitelně spojená s masivním babyboomem. Stát tehdy začal sypat peníze do novomanželských půjček, prodloužila se mateřská a stavěly se paneláky jako na běžícím pásu. Výsledek? Rekordní počet narozených dětí, pro které se vžil onen slavný termín. Pamatujete na ty přeplněné školky a školy, kde se sedělo i ve třech v lavici?

    V roce 1972 k nám přicestoval Fidel Castro. Při jednání na Pražském hradě se zdá Gustáv Husák v dobrém rozmaru.
    Autor: Profimedia

    Nebyla to samozřejmě jen Husákova zásluha, spíš souběh demografické vlny a státních pobídek, ale jemu to udělalo skvělé PR. Zatímco v politice utahoval šrouby, v soukromí lidem nabídl tichou dohodu: Nepleťte se do politiky a my vám dáme levné byty, pivo a klid na chalupaření. Husákovy děti jsou tak dodnes největší žijící připomínkou jeho éry.

    Fidel Castro s Gustávem Husákem při projížďce lodí v Mexickém zálivu aneb Cesta na Kubu na oplátku a Husák v modelu, v němž ho neznáme, rok 1973.
    Autor: Profimedia

  • Tragický osud první i druhé dámy

    Husákův soukromý život nebyl zdaleka tak šedivý jako jeho projevy. Jeho první žena Magda Lokvencová, s níž měl dva syny, byla úspěšná režisérka a velmi moderní žena, která mu sice stála po boku v těžkých časech, ale jejich cesty se nakonec rozdělily. Skutečná tragédie však přišla s jeho druhou ženou Vierou Husákovou. Ta se sice do role první dámy příliš nehrnula, ale pro Husáka byla životní oporou a jednou z mála osob, kterým skutečně věřil.

    Její život skončil v roce 1977 při děsivé nehodě vrtulníku na letišti v Bratislavě. Husák tehdy zprávu o smrti milované ženy přijal se svým typickým kamenným výrazem, ale lidé z jeho okolí věděli, že ho to zlomilo. Od té doby se z něj stal ještě uzavřenější a osamělejší muž, který trávil večery na Hradě sám se svými cigaretami. 

    Prezident Gustáv Husák s manželkou Vierou Husákovou před odletem na oficiální přátelskou návštěvu Indie (Indická republika), rok 1973.
    Autor: Profimedia

  • Inteligent s brýlemi, co hovořil k národu

    Na rozdíl od svých předchůdců Gottwalda nebo Novotného, kteří byli spíš lidoví vypravěči (občas se v projevu dost sekli), byl Husák vysoce vzdělaný právník. Mluvil plynule několika jazyky a jeho projevy měly hlavu a patu, i když to byla často nekonečná ideologická nuda. Typické pro něj bylo ono specifické míchání češtiny a slovenštiny, takzvaná husákovština, kdy slova jako přátelé nebo socialismus zněla v jeho podání tak nějak mezinárodně.

    Jeho brýle s tlustými skly se staly terčem mnoha vtipů, ale pro něj byly nezbytností. Ke konci života skoro neviděl, což mu v politickém zákulisí komplikovalo situaci. Přesto si držel vizáž distingovaného pána v obleku, který působil víc jako přísný gymnaziální profesor než jako revoluční komunista. Možná i proto u části starší generace dodnes přežívá obraz hodného Gusty, který to s námi myslel v postatě dobře.

    Květen 1989 a soudružská líbačka, tentokrát s prezidentem NDR Erichem Honeckerem
    Autor: Profimedia

  • Prezidentem „na věčné časy“

    Gustáv Husák byl nejdéle sloužícím prezidentem od dob T. G. Masaryka. Na Pražském hradě seděl čtrnáct a půl roku, od roku 1975 až do prosince 1989. Pro celou jednu generaci byl jediným prezidentem, kterého znali. Jeho portrét visel v každé třídě nad tabulí a jeho novoroční projevy byly povinnou kulisou k dojídání silvestrovských chlebíčků.

    Byl to on, kdo jako prezident jmenoval v prosinci 1989 vládu národního porozumění a pak v tichosti abdikoval. Odcházel jako stín minulosti, zapomenutý muž, který musel sledovat, jak se jeho svět hroutí během pár týdnů. Přestože byl symbolem útlaku, jeho odchod byl překvapivě důstojný a bez krveprolití, čímž vlastně nevědomky pomohl hladkému předání moci Václavu Havlovi.

    Takto si ho možná pamatujete i z poštovní známky.
    Autor: Profimedia

  • Vášeň pro tabák a tiché večery

    Málokdo ví, že Husák byl silný kuřák. Jeho nejoblíbenější značkou byly bulharské cigarety BT, kterých dokázal vykouřit desítky denně. Traduje se, že popelníky na Hradě se vyprazdňovaly každou chvíli. Cigareta pro něj byla únikem ze světa plného hlášení, tajných služeb a schůzek s pány z Moskvy, kterým sice musel posluhovat, ale ve skrytu duše jimi jako intelektuál pravděpodobně pohrdal.

    Důsledně si střežil své soukromí. Na Hradě žil spíše asketicky a na žádné velké večírky si nepotrpěl. Zatímco ostatní komunističtí pohlaváři si užívali honů a luxusu v uzavřených rezidencích, Husák byl nejšťastnější, když mohl v tichu studovat spisy nebo prostě jen sedět v ústraní. Tenhle obrázek osamělého muže s cigaretou v ruce je možná ta nejpřesnější tečka za jeho dlouhým životem.

    Kongres komunistických a dělnických stran v Moskvě. Gustáv Husák s oblíbenou cigaretkou v rozhovoru s L. I. Brežněvem, rok 1969.
    Autor: Profimedia

  • Osamělý konec muže, který přežil svůj svět

    Konec Husákova života připomíná antickou tragédii. Poté, co v prosinci 1989 abdikoval a jmenoval Čalfovu vládu, se z veřejného života úplně stáhl. Zatímco národ prožíval euforii z revoluce a Václava Havla, Husák dožíval v ústraní v Bratislavě, téměř slepý a sužovaný těžkým astmatem. Symbolické bylo, že muž, který léta stál v čele ateistického státu, se krátce před smrtí v listopadu 1991 údajně smířil s církví a přijal poslední pomazání, což vyvolalo bouřlivé debaty o tom, zda se na sklonku života vrátil ke kořenům, nebo šlo jen o poslední pragmatické gesto.

    Zemřel 18. listopadu 1991, tedy přesně dva roky poté, co se jeho mocenský svět začal hroutit v ulicích Prahy a Bratislavy. Na jeho pohřbu nebyla žádná státní delegace, žádné davy, jen pár věrných a rodina. Jeho smrtí definitivně skončila jedna dlouhá a kontroverzní kapitola našich dějin, o které se dodnes neumíme shodnout, jak ji vlastně číst.

    Vzpomínka na telefon, který dnešní děti neznají. Gustáv Husák v pracovně.
    Autor: Profimedia

Autor: Kateřina Hradová, Prostě fenomén