Dermatitida | Nemoci a příznaky | Domácí lékař | Pro ženy | Blesk.cz
a b c d e f g h ch i j k l m n o p q r s t u v w x y z
DermatitidaPod termín dermatitida lze zahrnout všechny kožní záněty. Ty jsou často způsobovány alergickými reakcemi na některé látky. Existuje mnoho zánětů, nejznámější jsou ekzém, kopřivka, nebo lupy, známé také pod názvem seboroická dermatitida.Dermatitida1578
Dermatitida
Pod termín dermatitida lze zahrnout všechny kožní záněty. Ty jsou často způsobovány alergickými reakcemi na některé látky. Existuje mnoho zánětů, nejznámější jsou ekzém, kopřivka, nebo lupy, známé také pod názvem seboroická dermatitida.
fb-like
DISKUSE
diskuse
f
VYHLEDAT LÉKÁRNU
r

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
6456432Placený článek1,2,3,23,33,36,3301,3302,3303,11,1101,1102,1103,1104,1105,1106,1107,11081Paid_Article70Vložit do mob app11Add_to_mob_app53Foto1,2,31,18,209,111iconsPhotoIlona Csáková: Je to jako za totality! Zjistili, že lidi poslechnou60412020-06-28 21:05:05.52099900<p>„Proměnila jsem se ve Ferdu Mravence, práce všeho druhu,“ říká trojnásobná stříbrná slavice Ilona Csáková. A netají se tím, že v nové roli jí vůbec není dobře. Výuku synů v době nouzového stavu zvládala s vypětím všech sil a velmi se jí hodilo, že má silný hlas. Myslela ale zároveň na brzký návrat na koncertní pódia a udělala vše pro to, aby se fanouškům předvedla v dobré formě. Shodila 5 kg.</p><p><strong>Na Moravě jste tak pěkně zašitá, že si tam v podstatě můžete dělat, co chcete, a nikdo se to nedozví. Před bulvárními novináři a paparazzi jste dokonale skrytá.<br /></strong>Ale já se sem nejela zašít ani uklidit, šla jsem za svým mužem založit rodinu. Vždycky říkám, že tohle je moje nejlepší migrace v životě. A ty doby, kdy člověku před barákem číhali hodiny zamaskovaní paparazzi, jsou podle mě už dávno over. Nevím, jestli se to dneska ještě někomu děje. Teď na sebe každý sám všechno prozradí na sociálních sítích a novináři ty informace buď použijí, nebo ne.</p> <p><strong>Tak úplně over práce paparazziů ještě není, to vás mohu ubezpečit. Jenom nevím, jestli by se plahočili až do Soběšic u Brna. Ale vy máte asi před svým prahem zameteno, ne?<br /></strong>To víte, že mám. A pronásledování paparazziů je už za mnou, doufám. Zažila jsem si to a několikrát, když potřebovali zjistit, s kým se zrovna „kamarádím“. Dokonce jsem se s některými bulvárními periodiky soudila.</p> <p><strong>A vyhrála?<br /></strong>Nakonec jsme se dohodli mimosoudně. Ale pravda byla vždycky na mé straně, proto jsem se s nimi do té pře pustila. Jak říkám, tyhle bulvární akce jsem už zažila.</p> <p><strong>Což ovšem znamená, že jste byla na vrcholu popularity. Protože novináři a fotografové se honí především za těmi, co přitáhnou čtenáře, zvýší náklad či sledovanost.<br /></strong>Tohle je strašně relativní. Všechno se odehrává v nějakých periodách. Jednou jste dole, pak zase nahoře… Ale tak je to se vším. S oblíbeností restaurací, filmů, turistických destinací… Je to přirozený proces.</p> <p><strong>Kde se teď po pracovní stránce nacházíte, dole, nebo nahoře?<br /></strong>Rozhodně jsem nepřestala být pracovitá a kreativní. I když přišla karanténa a omezení, začali jsme s kolegou, muzikantem a producentem Igorem Ochepovským pracovat na mojí nové desce, kde budu mít několik autorských písní. Takže v tomto smyslu jsem neusnula na vavřínech ani nepropadla totální skepsi. Ale cítím to celé trochu jako absurdní teror na umělce. Nikdo neví, kdy začneme zase pracovat naplno, a jestli vůbec. A to se netýká jenom muzikantů a herců. Za nimi je plejáda dalších lidí, od techniků přes garderobiérky až po pořadatele kulturních akcí. Nehledě na to, že pro spoustu umělců je jejich činnost jediným příjmem. A co když jsou v rodině kumštýři oba? V tom případě jsou v koncích. Protože každý nemá rezervy, ze kterých může žít. Je to opravdu průšvih, až mě napadá, jestli to není záměrný bojkot umělecké scény. Umění bylo vždycky bonus. Za umění a turistiku lidé vydávají peníze, až když uhradí výdaje nutné pro život. Takže mi z toho veselo není. Ale nejhorší je, že nevíte, co bude. A tyhle nejistoty jsou naprosto devastující. Netušíte, kdy se to vrátí do starých kolejí. I když já už na staré koleje ani nevěřím. Nic nebude jako dřív. Nastala nová éra. A nejen u nás, v celé Evropě, celosvětově. Protože ti, co se o to postarali, zjistili, že lidi poslechnou. A to už jsme přece zažili. Je to jenom jiný druh totality. Celosvětový. Kontrola, poslušnost, ovládání...  Matrix je tady! To, co byla dříve science fiction, se začíná zhmotňovat.</p> <p><strong>Přitom vy jste na tom ještě dobře, protože manžel není z umělecké branže. Teď se ukazuje, jak dobře jste se vdala.<br /></strong>Radek je strojař a tohle odvětví taky nemá vyhráno. Jsou obory, kterým pšenka nepokvete. Ale zatím to jde, ještě že tak.</p> <p><strong>Bylo dobře, v té krizové době, že je podstatou pragmatik? Bál se méně, byl pozitivnější?<br /></strong>My jsme se korigovali vzájemně. Jsme jako rodina stmeleni, i když děti samozřejmě žádnou hrozbu nepocítily, protože jsme se o to snažili. A docela si čas karantény i užívaly. Já jsem se nehroutila, ale trochu strach jsem měla. S manželem k tomu přistupujeme racionálně a snažili jsme se na tom všem najít nějaká pozitiva. Co jiného taky můžeme dělat? Musíme fungovat, jsme rodičové, život jde dál.</p> <p><strong>Co děti, poslala jste je už do školy?<br /></strong>Poslala, hned v pondělí, jak to bylo možné.</p> <p><img id="AO_1735377" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735377" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>Tipuji správně, že přímo žadonily, aby do ní mohly jít?<br /></strong>Tak to ne, moje děti rozhodně nežadonily. Starší syn Daniel sice říkal, že se těší na kámoše, ale oni samozřejmě všichni do školy nenastoupili. Někteří rodiče sdílejí domácnost se seniorem, proto svoje děti do školy nedali. Ale Daniel se aspoň těšil, že uvidí kluky ze třídy, kdežto mladší Dominik tam nechtěl jít vůbec. A teď mě dostávají takové ty řeči... Byla jsem na samosběru jahod kousek od nás za Brnem, protože dneska dělám jahodové knedlíky, a před chvíli jsem ještě běžela pro nějaké ingredience do konzumu a lehce tam zahantýrovala s místními. Říkali: „Tak co, dobrý, ne?  Kluky máte ve škole, takže pohoda.“ Tak to mě dostalo. Co je na tom dobrýho? V karanténě jsem si mohla přispat do osmi, půl deváté… Když pršelo, nic jsme nemuseli, udělali jsme si pyžamový den. Teď každý den vstávám v půl sedmé. Dělám jim snídani, svačinu, a když přijdou domů, už pro ně musím mít uvařený oběd, protože ve škole ho nemají. Takže se celý den nezastavím. Vařím, uklízím, jdu na jahody, chodím po lese, abych nepřibrala… Pořád něco dělám. Včera jsem zjistila, že už z toho mám spánkový deficit. A to kluci chodí do školy teprve týden.</p> <p><strong>Tak najeďte na unschooling, domácí vyučování. Budete si sama s dětmi volit předměty, tempo, dny a hodiny, kdy se budete učit. Pojedete podle vlastního plánu a hlavně momentální nálady.<br /></strong>Já žádný unschooling nechci. Naše škola během karantény dokonce nedělala ani on-line výuku. U nás to bylo na mně. Takže každý den stejný proces: Vezmi si sešit, učebnice a piš, počítej…!  Ze školy jsem akorát dostávala úkoly, co s nimi mám dělat. Nejenom, že jsem přišla o práci, protože mi to stát nařídil, ale ještě jsem se musela metamorfovat ze zpěvačky na učitelku. V podstatě na všechno, na Ferdu Mravence, práce všeho druhu.</p> <p><strong>A to si můžete gratulovat, že na rozdíl od jiných máte pro tuto činnost  vzdělání, vystudovala jste pedagogickou školu.<br /></strong>A je mi k ničemu. Za prvé jsem ji studovala v minulém režimu, kdy se psychologie skládala z komunistických zásad a metod, a za druhé jsem nikdy nebyla v praxi. V devatenácti jsem odmaturovala, ale od sedmnácti jsem už zpívala s Laurou a jejími tygry. Nešla jsem na pedagogickou školu, poněvadž bych si myslela, že mám talent být pedagog. Vůbec ne. Šla jsem tam z toho důvodu, že mi na základce nedoporučili hlásit se na konzervatoř, protože na ni nemám. Takže jsem hledala takovou školu, kde se bude učit aktivně aspoň tělesná, výtvarná a hudební výchova. Když jsem se dozvěděla, že na pedagogické se hraje na klavír, kytaru a na flétnu, zaujalo mě to. Pedagogem jsem ale být nechtěla, jenom jsem si po té totální demotivaci od učitelů netroufla jít na konzervatoř. Přitom jsem neměla špatný prospěch, zpívala jsem ve sboru, vystupovala se školním orchestrem, chodila do dramaťáku a jezdila po soutěžích jako atletka. Patřili jsme ještě s jedním klukem k nejlepším atletům na škole. Měla jsem výsledky. Když jsem pak zpětně nad tím vším přemýšlela, vyšlo mi jediné, že jsem nedostala doporučení, protože naši nebyli ve straně.</p> <p><strong>Takže teprve s vlastními dětmi jste naplno okusila pedagogickou praxi? Jak vám to šlo?<br /></strong>Především k tomu potřebujete odhodlání, náladu a energii. Protože než si kluci vytáhli knihy a sešity, byla za tím půlhodina přemlouvání. A nutný je taky dobrý hlasový fond. Pak jedete: „Dneska Dominičku budeš psát a číst a ty si Dando vezmeš učebnici Člověk a jeho svět a naučíš se Velkomoravskou říši a ještě si prosím tě zopakuj Přemyslovce. Pak si vytáhneš češtinu a budeme dělat osobní zájmena.“ Ale takhle to nechcete. Já nejsem Hujer, ale Csáková! Takže jsem nejela přesně podle pokynů a svět se nezbořil. Protože vedle toho musíte ještě uklidit, uvařit, pracovat na desce a taky jít na procházku, aby vám z toho úplně nepřeskočilo.</p> <p><strong>Podařilo se vám posílit svoji pozici u dětí, stala jste se pro ně větší autoritou?<br /></strong>Jakože najednou pochopili, že mě musí brát jako učitelku a poslouchat? Ne, nic takového. Já jsem pro ně máma. Víceméně chápavá, i když občas na ně taky zakřičím. Nejsem ve výchově přehnaně autoritativní. Myslím si, že to máme s klukama na pohodu. Chvíli jsme kámoši a pak jsem máma, která si umí zřídit respekt a dát jim přitom lásku a něhu.</p> <p><strong>Jak moc jste ambiciózní? Musí nosit ze školy jedničky?<br /></strong>To by chtělo zeptat se zároveň mého muže. Během koronakrize jsme si říkali: „Co ti naši kluci jednou budou dělat?“ To, že jsem zpěvačka, neznamená, že mám doma klavírního virtuosa a že moje děti musí být taky komedianti. I když ten mladší, Dominik, vlohy má. Ale zatím ho nic silně neuhranulo. Koupila jsem mu spousty hudebních nástrojů, když bude chtít, podpořím ho, ale nenutím ho do nich. Ani jeden není v něčem vyhraněný, ale jsou šikovní. Zatím si žijí svůj bezstarostný život. Uživit se budou muset, ale to je ještě daleko.</p> <p><img id="AO_1735378" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735378" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><strong>A ještě vám eventuálně přispívat, když budete finančně na dně.<br /></strong>S Radkem děláme všechno, abychom v seniorském věku, protože od státu toho asi moc očekávat nemůžeme, žili hodnotný život. Nečekáme, že nás kluci budou podporovat. Samozřejmě, když to děti dělají, je to fajn, ale není to jejich povinnost. Přece nepřivedete na svět člověka jen proto, aby vás v pozdním věku živil a opatroval, takhle já rozhodně neuvažuji.</p> <p><strong>Máte u domu zahradu, tak byste na stará kolena mohli s manželem pěstovat biozeleninu na kšeft. Ta teď hodně frčí.<br /></strong>Dobrý nápad! Ale bonus bude, když budeme mít něco aspoň pro sebe. Cena zeleniny a ovoce jde nahoru. Třeba se to časem srovná, protože teď nejsou brigádnici, co jezdili na sklizně do Itálie, Španělska…, takže co se nesklidí, nejspíš shnije. Ale i tak není nad to, když si sama něco vypěstujete. Zaléváte, hnojíte, zaštipujete, okopáváte, odplevelujete… A krom toho, že je to dobrý a lahodný, máte radost, jak vám to krásně roste.</p> <p><strong>Co pěstujete?<br /></strong>Máme záhon jahod, brambory a ve skleníku papriky, okurky, rajčata. Taky jsem si zasadila různé bylinky: tymián, majoránku, mátu… Na zahradě po rodičích manžela pěstujeme další plodiny, aby nám rodily postupně. A chováme ovci a slepice. Ty nám už léta dávají vejce. Ovce jsme měli původně tři, zůstala nám jedna. Do budoucna uvažujeme o kačenách. Ale, aby to nevypadalo, že jsem nějaký zemědělec, stará se o to hodně manžel. A nemáme toho moc, dá se to obhospodařit. Nedovedu si představit obdělávat hektary… Mimochodem, práce zemědělců si moc vážím. V současných podmínkách to nemají vůbec jednoduché, státem jsou hrozně znevýhodňováni.</p> <p><strong>Co se stalo s těmi ovcemi?<br /></strong>Jednu nám zakousl pes, co se k nim podhrabal. A berana jsme porazili, protože začal být agresivní. Prošla jste zahradou a hned po vás zezadu šel.</p> <p><strong>Děláte si pořád vlastní pleťové krémy?<br /></strong>Jasně, pořád. Před lety se mi objevila periorální dermatitida, které se taky říká nemoc letušek. V mojí profesi se pořád něčím patláte. Kvalitní, ale i méně kvalitní kosmetikou a líčidly. Moje pleť byla tak zatěžována, že to prostě nevydržela. Když se mi rozjela dermatitida, musela jsem všechny přípravky včetně těch zdravotních opustit. Tenkrát jsem od jedné známé dostala krém a moc mi pomohl. Od té doby si ho dělám sama, šlehané Ší. Je z bambuckého másla a panenského oleje. Přidávám si do něj ještě esenciální olej, například s levanduli, protože má čisticí a antioxidační účinky.</p> <p><strong>Během nouzového stavu se vám změnila postava, nezhubla jste?<br /></strong>Trochu jsem zhubla. Čtyři, pět kilo. Pokud je člověk dlouho statickej, zvlášť v tomhle věku, kdy se vám zpomaluje metabolismus, může to dopadnout špatně. Takže jsem se začala hejbat, abych prošla futrama. (smích) Pořídila jsem si nordické hole a s kamarádkama chodíme.</p> <p><strong>Zmiňovala jste, že jste bývala dobrá na atletiku, přitom odjakživa bojujete s váhou. To se trošku vylučuje, ne?<br /></strong>To bylo na základní škole. Soutěžila jsem v atletice a zároveň hrála volejbal, košíkovou… Pořád jsem někde běhala a sportovala. Jenomže, jakmile jsem šla na střední školu, hodně se to změnilo. Bydlela jsem na internátě, špatně jsem se stravovala, do toho přišlo hormonální bujení a já přibrala. Když jsem nastoupila do Laury, byla jsem dost macatá. Musela jsem zhubnout a od té doby jsem s váhou lítala pořád nahoru dolů. Jak si jednou rozhodíte metabolismus, je hodně těžký vrátit ho do starých kolejí. A před těmi třiceti lety tu nebyli žádní odborníci na výživu, nebylo s kým to řešit. To je trend až posledních let. Tenkrát vám nikdo neřekl, že když rychle zhubnete dvacet kilo, vypadají vám vlasy. Že nesmíte jíst jednostrannou stravu, protože vám budou chybět vitamíny, že je třeba mít dostatečný příjem kilojaulů, jinak si bude tělo ukládat tuk do zásoby… Takže v pubertě se ze mě stala boubelka a hloupou dietou jsem si rozhodila metabolismus. Proto jsem s váhou pořád takhle lavírovala, jedla a nejedla… Naštěstí jsem se nestala anorektičkou ani bulimičkou. Jsem ráda, že jsem nedospěla do těchto drastických fází.</p> <p><strong>Chybí vám kontakt s publikem?<br /></strong>Samozřejmě. Pro ty, co jsou mimo uměleckou sféru, může být nepochopitelný, že nám schází publikum, ale když nemáte komu zpívat nebo hrát, postrádá vaše profese smysl. Jako malá jsem si přála zpívat lidem, proto jsem šla touhle cestou a doufám, že se brzy uvidíme a uslyšíme na koncertech. Tahle sociální izolace není nic pro mě. Už jenom to, že změníte prostředí, je dobrodružné, každé vystoupení, každá cesta někam je zážitek.</p> <p><strong>Co bude na vaší nové desce, kdo vám na ni píše písničky?<br /></strong>Nazpívala jsem několik svých melodií, které mi zaranžoval Igor Ochepovský. Vždycky jsem mu popsala svoji představu, jak by měly znít, a takto jsme postupovali u všech mých nápadů. Igor je velmi nadaný muzikant a hlavně kreativní. Jednu písničku mi sám napsal. Texty jsou od Tomáše Rorečka, ale i od talentované textařky a skladatelky Patricie Fuxové, se kterou jsem spolupracovala už dříve.</p> <p><strong>Vy texty nepíšete?<br /></strong>Jak se to vezme, jsem spíš melodik. Textů jsem napsala jen pár, i když jsem na OSA (Ochranný svaz autorský, pozn. red.) vedená taky jako textařka.</p> <p><strong>Který z nich byl nejúspěšnější?<br /></strong>Natalie, umístila se několikrát za sebou v hitparádě. Ve své době byla dokonce druhou nejhranější původní písničkou v rádiích. Když jsem ji před lety točila v televizi, kdosi za mnou přišel a povídá: „Jéé, to je pěkná coververze.“ Potěšilo mě to, protože jsem si ji složila sama. Hudbu i text.  </p> <p><strong>Letos mimo jiné oslavíte padesátiny…<br /></strong>Prvního října, v den úmrtí Karla Gotta.</p> <p><strong>Takže budete slavit a tesknit zároveň.<br /></strong>Myslím, že nebudu mít moc času ani na jedno, protože jestli nepřijde druhá vlna koronaviru, měla bych mít 2. října v pražském Divadle Palace narozeninový koncert a další v listopadu v Brně. Ale určitě si na Karla vzpomenu. Měl plodný, naplněný život, a i když odešel, je všudypřítomný. Zrovna před chvílí jsem ho slyšela z rádia. Pro mě je teď čerstvou bolestí smrt Radkových rodičů. Odešli nám loni krátce po sobě. To se ještě nezhojilo.</p> <p><img id="AO_1735379" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735379" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735380" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735380" src="" alt="Link" width="425" height="35" /></p> <p><img id="AO_1735381" class="artobjrimage artobjrimage_LINK" title="Link 1735381" src="/images/spacer.gif" alt="Link" width="425" height="35" /></p>rozhovor,osobnost,vip,zpěvačka,slavní2020-06-04 06:001https://img.cncenter.czhttps://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/645643/ilona-csakova-je-to-jako-za-totality-zjistili-ze-lidi-poslechnou.html318Rozhovoryhotpink140801001022103Blesk pro ženy vám přináší rozhovory se zajímvými osobnostmi české i zahraniční scény. Co o svém životě prozradí samy celebrity?slavní, VIP, rozhovor, interview, osobnost1Rozhovory s významými osobnostmi101110230https://prozeny.blesk.cz/kategorie/318/rozhovory645643/6372273_.jpg8715
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O NEMOCÍCH A PŘÍZNACÍCH
DÍTĚ
ŽENA
MUŽ