Je na čase s nadváhou maličkých a dospívajících něco radikálního dělat. Začít by se mělo doma. U zdroje problému. Rodiče jsou přece za stav dítěte odpovědni. Bohužel řada z nich bere kila navíc na lehkou váhu. Myslí si, že je potomek během puberty, v dospělosti shodí. Tělo si přece ukládá energii na vývin, je častá teorie dospělých. Navíc leckteří jsou sami obézní.

Duše a tělo jsou spojité nádoby

Podle dostupných statistik trpí nadváhou až obezitou přes šestnáct procent dětí a mladistvých. A vše naznačuje, že jejich podíl v populaci bude narůstat. Problém to rozhodně není jen estetický, ale také zdravotní. Fyzickou kondicí počínaje, duševní konče.

Psychika hraje v obezitě velkou roli. Děti nevyjímaje. Naopak jsou v tomto směru křehčí než dospělí. A není snad nutné zdůrazňovat, že je nutné řešit věc velmi citlivě. Kromě fyzické indispozice trpí děcka s nadváhou i malým sebevědomím, depresivními stavy nebo poruchami příjmu potravy. Zejména v období puberty.

Zjednodušeně řečeno - jak vyplývá ze slov nutriční terapeutky Jitky Rusková z poradenského centra Výživa dětí - buď rodiče jídlem dokazují svou lásku a péči. Anebo se děcko přejídá samo, protože vnitřně cítí nedostatek lásky“. Pociťuje stres z nároků na něj kladených nebo úzkost z neuspořádaných poměrů, disharmonického prostředí. Důkazem je mimo jiných i dcera Cher (nyní na muže předělaná) Chaz, po níž maminka chtěla, aby byla dokonalou kráskou. Její kopií. A nabízí se i příklad pubertálního syna jisté české, nervovně labilní zpěvačky...

Problematika spojitosti duše a těla je samozřejmě mnohem širší a problematičtější, ale o to víc je nutné si ji uvědomit. Vzít v potaz. Což bohužel mnoho rodičů nedělá!

Co všechno je na vině?

Příčin dětské obezity je mnoho. Pokud opomeneme nemoci nebo genetické dispozice, jsou to zejména nezdravé stravovací návyky v rodině. Tolik milovaný McDonald, které maličké láká na hrací koutky, spoustu atrakcí. Ve hře je i oblíbená Kola, vysedávání u počítače. Nedostatek pohybu.

Odpovědné jsou i matky, které z nedostatku času a ve vleku stereotypu předhodí k večeři párek, uzeninou obložené, máslem namazané housky. Udělají rychlý smažený sýr. A ještě stupidnější je, když máma chroustá dietní salát pro linii a dítě hltá hamburger, protože ho chce. A jí to přijde normální.

Stejně nemožné je jednání hysterických, každé deko si hlídajících anorektiček (je jich víc, než myslíte), jež holčičce vyčítají každý kousek čokolády. „Budeš tlustá,“ říkají. Stresovat takhle dítě je stejně trestuhodné, jako ho přejídat. Ono stačí, že matka věčně drží dietu. To má pak desetiletá holka tendenci trápit se hladem taky. Výsledkem je bulimie, anorexie, těžké poruchy příjmu potravy.

Samostatnou kapitolou jsou babičky, pro něž je tlusté dítě, zdravé dítě. Vaří poctivou českou krmi, dávají velké porce a nutí vnoučata, aby dojídaly. Vyhodit jídlo je přece hřích.. Salát či ovoce nejsou pořádné jídlo a když oběd, tak s polévkou. Žaludek se roztahuje a hlídací babička září spokojeností.

Kdy je třeba začít něco dělat?

O tom bude pojednávat zítřejší díl. Máte nebo jste měli stejný problém se svým děckem? Podělte se o něj s jinými čtenáři. Pište na xxxxx. Dětská obezita je vskutku velký problém, který navíc nebezpečně narůstá. Každá zkušenost, každá rada jsou vítané.