DEPRESE | Pro ženy | Blesk.cz

DEPRESE

3. října 2005 | 17:00

Nechte si poradit, jak se nejlépe chovat k psychicky nemocnému

Deprese, depka, to je slovo, které poměrně často používá každá z nás. Mnohdy si však pleteme pojmy. Skutečná deprese je totiž nemoc, nikoliv jen smutek nebo mizerná nálada. Jde o psychické onemocnění, se kterým vám pomůže jen lékař a dlouhodobé užívání léků - antidepresiv. Deprese má ve většině případů konkrétní příčinu, ale může přijít i zcela nečekaně. Pokud je člověk z něčeho smutný, je to přirozené, pochopitelné, a dokonce i potřebné. Tento stav by měl časem odeznít. Jestliže však smutek nezmizí během dvou týdnů a prohlubuje se, ztrácí se postupně návaznost mezi příčinou a tím, co člověk prožívá, jde už o psychické onemocnění. Depresivní člověk se nedokáže soustředit na práci, neumí vnímat druhé, všechno považuje za obtížné, i každodenní maličkosti. Depresi může vyvolat nějaké osobní drama, traumatická událost, na kterou není člověk zvyklý. Například ztráta dítěte či partnera. Také ji může vyvolat i vyčerpání. Proto je nezodpovědné tvrdit, že aktivním lidem deprese vůbec nehrozí. Může totiž postihnout kohokoliv. Nebojte se plakat Často se bojíte svých emocí? Když si nedovolíte smutek prožít a vyjádřit, nemůže odeznít. Potřebujete se prostě vyplakat. Při depresi je důležitý kontakt s lidmi. I když pacient zpočátku pomoc hledá, začne být pro své okolí protivným, neboť stále opakuje to samé. Lidé, kteří mu neumějí pomoci, se cítí bezradní, snaží se mu raději vyhýbat. Depresista se v takovém případě uzavírá do sebe. Začíná obviňovat sám sebe, domnívá se, že nic nemá smysl. V momentě, kdy už nevidí jiné východisko, může následovat i sebevražda. Souvisí s úzkostí Velkou roli při vzniku deprese hraje tzv. struktura osobnosti. Zralejší člověk se dokáže lépe vyrovnat se zátěží nebo se ztrátou. Nevyrovnaný pacient takové podněty vnímá jako křivdu. Depresemi často trpí úzkostní lidé, kteří se mnohdy obětují a víc přemýšlejí. Pokud věci nedokáží změnit, cítí se nemohoucími a právě to je okamžik, kdy nad nimi vítězí deprese. Potřebné léky Tak jako cukrovkář potřebuje inzulín, potřebuje i depresivní člověk své léky, aby neupadal do depresí hlouběji. Jestliže se v mozku naruší přirozená rovnováha a toto narušení je výrazné a trvá déle, organismus už se nedokáže "restartovat" sám. Psycholog proto pošle pacienta k psychiatrovi, aby mu naordinoval léky. Teprve pak přichází v úvahu psychoterapie, hledání spouštěče deprese a konstruktivní řešení.


JAK SE CHOVAT K DEPRESISTOVI * Deprese se projevuje smutkem, skleslostí, pesimismem, neschopností prožívat radost, projevit zájem. Nedostatkem energie, poruchami spánku, ztrátou chuti k jídlu, myšlenkami na smrt. Někdy doprovázejí depresi bolesti hlavy, břicha nebo tíha na hrudi. * Deprese je nemoc, která rozhodně vyžaduje léčbu. U většiny pacientů po určitém čase odezní. Při použití osvědčené léčby (léků a psychoterapie) je naděje na rychlé zlepšení už v průběhu několika týdnů. Léky je však nutné brát delší dobu, jinak se deprese může vrátit. * Příčina není u většiny depresí známa. Jejím spouštěčem bývají obvykle problémy a konflikty. * Pacient v depresi nemá dělat závažná rozhodnutí. Nesmí také být celý den v nečinnosti. Je dobré, když ho povzbuzujete, ale nenuťte ho do ničeho, co nechce nebo nedokáže dělat. * Vhodné je pacientovi ubrat z jeho povinností, protože je sám neumí zvládat. * Břemeno péče o nemocného by se mělo rozdělit mezi několik nejbližších osob. Nenechávejte ho o samotě. * Pokud má pacient myšlenky na sebevraždu, berte je vážně a o všem hned informujte lékaře. Na toto téma je třeba se s nemocným bavit. Pokud o sebevraždě uvažuje, neznamená to, že pro něj ničím nejste. Spíš si uvědomte, že ten člověk je opravdu těžce nemocný. * Vaše úsilí může zmírnit utrpení nemocného, ale nedokáže depresi zcela vymazat. Příbuzní nemohou očekávat, že jim depresivní pacient projeví vděčnost. * Nemá smysl vyzývat člověka trpícího depresí, aby myslel na pozitivní věci, ani apelovat na jeho vůli. Nemocnému dělá problém zvládnout i ty nejjednodušší činnosti. * Nedělejte si zbytečné výčitky, že máte vinu na jeho utrpení. Ani tím, že rezignujete, nebo když se rozzlobíte, nemocnému nepomůžete. * Depresista by měl zůstat v prostředí, které zná. Dovolená na neznámém místě může pro něj znamenat jen další zátěž.
Vaše zkušenosti Jaroslava (44): "Depresemi trpím už pět let. Přišlo to z ničeho nic, jako když to na mě někdo hodí, a dodnes nechápu původ. Určitou roli mohlo sehrát to, že jsem v invalidním důchodu a sama s dětmi, neměli jsme moc peněz a museli jsme žít hodně skromně. Postupně jsem se dostala do takového stavu, kdy jsem nevnímala televizi, bolela mě hlava, všechno jsem viděla rozmazaně a bylo mi zle. Pomohlo mi jen to, když jsem se z toho vyspala. Žádné léky - a vyzkoušela jsem jich mnoho - mi nezabraly. Když to na mě přijde, tak jsem zlá na své děti, křičím na ně a nadávám jim. Pak je mi to líto a omlouvám se, ale oni to nechápou a já se jim odcizuji. Podporu nemám anive vlastních rodičích, kteří mi dávají všechno za vinu."
JAK POMOCI Depresivní člověk vždycky potřebuje léčbu. Nemá smysl nutit ho k něčemu, co je pro něj v dané situaci nepředstavitelné. Když mu chcete pomoci, doporučte mu a pomozte vyhledat pomoc a stůjte po jeho boku. Buďte s ním, nic víc.
TRAGICKÝ KONEC Sebevražda je nejtragičtějším způsobem ukončení života. Lze mu však zabránit. Varovné signály je třeba vždycky brát vážně! Sebevraždě může nejlépe zabránit nejbližší okolí pacienta, které ho dobře zná. Nemusí to být jen nejbližší příbuzní, ale i jeho vrstevníci nebo spolupracovníci. V pozadí sebevraždy nikdy není jen jeden důvod. Obvykle jde o celý soubor spolu působících faktorů (duševní a tělesné onemocnění, různé závislosti, rodinné neshody, mezilidské konflikty a jiné životní stresy).
Slovo odborníka MUDr. Renata Štěpánková, psychiatr, Centrum krizové intervence, Psychiatrická léčebna v Praze-Bohnicích "Příčinou depresivních poruch je nedostatek chemických látek v mozku, které fungují jako přenašeče nervových signálů - serotonin, dopamin, noradrenalin. Spouštěčem deprese a vzniku nedostatku těchto látek může být jejich zvýšená spotřeba při dlouhodobém stresu, frustraci, dlouhodobé zátěži, chronickém onemocnění (např. poruchy štítné žlázy, onkologické onemocnění atd.), rodinná predispozice. Depresivních onemocnění narůstá, v dnešní době jsou statisticky na předním místě u lidí ve věku 25 až 50 let. Deprese jsou dobře léčitelné, farmaceutický trh nabízí škálu účinných antidepresiv, které upravují hladinu nervových přenašečů. Antidepresiva začínají účinkovat v průměru za 2-6 týdnů." Jak vlastně léčba probíhá? "Typ antidepresiva volí lékař podle příznaků deprese, některá antidepresiva jsou vhodnější na převažující pocity únavy, nedostatek energie, jiná ovlivňují více úzkosti nebo spánek, případně chuť k jídlu. Během léčby se pacientovi postupně upravuje jeho nálada, člověk se jakoby projasní, začne mít znovu chuť do běžných činností a je schopen kvalitně fungovat. V kombinaci léčby antidepresivy je důležitá psychoterapie, spolupráce s rodinou, důraz na prevenci návratu deprese úpravou režimu dne, prostoru na odreagování a relaxaci. Ale po vyléčení někteří pacienti léky předčasně vysadí, potom hrozí návrat depresivního stavu. O ukončení léčby by se měl klient vždycky poradit s lékařem, doba léčby je individuální, závisí na hloubce deprese, periodicitě apod. Ve stavu těžké deprese - kdy člověk není schopen se o sebe postarat, silně trpí a má sebevražedné sklony - bývá nezbytná hospitalizace, kdy je mnohdy třeba chránit člověka před sebou samým, a to až do doby, než začnou léky účinkovat. Pozorujete-li příznaky deprese, vždycky vyhledejte odbornou pomoc."

Související články