VIDEO: Dagmar Š.: „Zemřela mi dcera, ale člověk musí jít dál“ | Pro ženy | Blesk.cz

VIDEO: Dagmar Š.: „Zemřela mi dcera, ale člověk musí jít dál“

VIDEO: komerční prezentace
20. června 2016 | 16:51
Prezentace klienta |

Ztráta blízké a milované osoby je vždy náročnou životní situací, která zanechá dlouhodobé následky na psychice člověka. Paní Dagmar si touto bolestnou ztrátou prošla před sedmi lety. Zažila těžké chvíle, ale dnes je se smrtí Klárky smířená, při vzpomínce na dcerku se usmívá.

Vše začalo velice banálně. Klárka byla veselá čtyřletá holčička, dokud jednou nemohla popadnout dech. „Přiběhl za mnou starší syn a volal: mami Klárka se nemůže nadechnout, pojď sem,“ vzpomíná paní Švédová, jak se nemoc dcerky poprvé projevila. Při vyšetření se zjistilo, že Klárka má neoperativní nádor v mozku. Začalo se tedy ihned jednat. „Klárka podstoupila vyšetření, byla jí indikována kortikoidní léčba, chemoterapie a ozařování,“ vypráví maminka.

Péče o dítě, měla dopad na pracovní zařazení pečující maminky. „Závažnost nemoci mojí dcery vyžadovala, abych zůstala z práce doma. Z vyšší pracovní pozice mne přesunuli na pozici obchodnice, tím se mi snížil i plat. To vše paradoxně ve chvíli, kdy jsme peníze potřebovali nejvíce,“ říká v klidu Dagmar. Paní Švédová byla tehdy na vše sama. Tříčlennou domácnost tvořila ona a dvě malé děti, z nichž jedno bylo vážně nemocné. Péče o dítě byla finančně nákladná, platili nájemní byt a rodinné úspory začaly rychle docházet. Navíc nové platové ohodnocení bylo výrazně nižší, rodina tak přišla měsíčně asi o třicet tisíc korun.

„Pomohlo nám životní pojištění FLEXI od Pojišťovny České spořitelny. Měla jsem pro dceru i syna sjednané pojištění pro případ velmi vážných onemocnění. Požádala jsem o výplatu sjednané částky – dostali jsme půl milionu korun,“ dále vzpomíná paní Švédová a doplňuje: „Tato částka nám stačila na jisté zázemí v těžkém období. Mohla jsem dcerce umožnit pobyty na horách, zůstat s ní těch devět měsíců léčby doma.“ 

Výplata z životního pojištění pomohla uhradit také důležité náklady spojené s chodem domácnosti a léčbou a částečně usnadnila paní Švédové již tak nelehkou situaci. „Uhradili jsme výpůjčku financí na živobytí, pořízení nového automobilu, kam se vešel invalidní vozíček, dojíždění na hypoterapii, zvýšené náklady na výživu nemocného dítěte a dlouhé pravidelné cesty na vyšetření a ozařování,“ vyjmenovává Dagmar. Klárky stav se zhoršoval, pětiletá Klárka zemřela za devět měsíců od stanovení diagnózy během převozu v sanitce.

Peníze z životní pojistky nijak nevyplní díru v srdci pozůstalých po smrti dítěte. Pomůžou ale uhradit nutné náklady na péči a umožní rodičům, v klidu a bez starostí o peníze na běžný provoz domácnosti, pečovat o dítě ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuje.