4°C
Ilona Bajerová je účastnice tréninkového programu pro ženy PIM Women’s Challenge, projektu, který pomáhá s běžeckým tréninkem ženám každého věku a kondice.
Jak to, že jste začala sportovat ve věku, kdy spousta lidí s aktivním pohybem spíš končí?
Po letech jsem šla na preventivní vyšetření u lékařky a ukázalo se, že mám vyšší cholesterol, krevní tlak, cukr a další hodnoty. Nechtěla jsem brát prášky
a lékařka mi doporučila jediné – hýbat se a zhubnout asi deset procent hmotnosti. Bydlím na vesnici, v okolí je spousta prostoru, takže jsem si vzala sportovní boty a vyrazila. Nejdřív jsem jen rychle chodila. Jaký byl impulz k tomu, abych se zkusila rozběhnout, to už dnes nevím. Pamatuji si jen to památné místo – za křížkem v polích po první skupinu keřů, snad ani ne 50 metrů. Pořádně jsem se zadýchala a zatoužila uběhnout víc. A začala to zkoušet. Po pár týdnech jsem dokázala uběhnout kilometr ke studánce a kilometr zpět. To byly mé běžecké začátky v roce 2008. Teď mám tréninkové plány, které dodržuji, a trénuji pětkrát týdně.
Zhubla jste také?
Ano, ale nebylo to zadarmo. Jsem maminka jedné dcery a dvou synů, téměř každý den vařím. Zpočátku jsem nespolkla ani to, co jsem musela ochutnávat. Po několika měsících tělo pochopí, co mu dělá dobře, a už se tolik nedomáhá. Poprvé jsem se zvážila až před půlroční kontrolou u lékařky: deset kilo dole, po roce už to bylo patnáct. Dnes je to minus 18 kilogramů.
Jak jste upravila jídelníček?
Vyloučila jsem sladkosti, živočišné tuky, maso, uzeniny. Základem mého jídelníčku jsou zelenina, ovoce, ryby, rýže, těstoviny, olivový olej, sýry, ovesné vločky, celozrnné pečivo. Občas si dám kus šťavnatého steaku, před větším tréninkem nebo po závodech nepohrdnu koláčem, čokoládou nebo něčím, na co mám už delší dobu chuť. Nejím potraviny light, raději si dám tučný sýr i jogurt, ale v menším množství. Celou svou dospělost jsem bojovala s nadváhou a vyzkoušela bezpočet zázračných diet. Nic nepomůže, pokud máte vyšší příjem než výdej. Zhubla jsem, i když jídlo je má radost a jsem požitkář.
Co vás na běhání baví?
Je to jednoduché: kdykoli se vrátím po něm domů, mám vyčištěnou hlavu, jsem plná síly a energie. Navíc k tréninku nic nepotřebuji, jen prostor venku a svoje nohy.
Je skvělé dokázat ovládnout sebe sama – neposlechnout nutkání, které říká: Zabal to a běž si lehnout. Díky běhání jsem poznala úplně novou komunitu lidí, navázala přátelství. Víte, ale o mě nejde, jde o všechny ženy, které můžou také začít stejně jako já. Já jsem důkazem, že je to možné. Nepovažuji se za velkou sportovkyni, bývám na startu i v cíli s dalšími ženami všech věkových kategorií, které dosahují stejných, lepších i horších výsledků. Vítězky jsme ale všechny. Porazily jsme vlastní pohodlnost, stud běžet třeba i s kulatějším pozadím, plápolající stárnoucí kůží, malými nebo velkými prsy či strach proběhnout cílem jako poslední. To, co získáváme, stojí za to a pochopí jen ten, kdo vyzkouší a chvíli setrvá. Pak už běh neopustí.
