Jakub Prachař, tentokráte v netradiční dvojroli a Tereza Ramba jako jeho žena, opět tvoří ústřední partnerskou dvojici. Dále hrají: Filip Březina, Kateřina Marie Fialová, Vasil Fridrich, Erika Stárková, Jiří Langmajer, Leoš Noha, Petra Hřebíčková, Petr Vančura, Oldřich Navrátil, Pavel Kikinčuk a Jan Teplý ml.
Poklidný život malé moravské vesnice rozbouří podivné úkazy. Amatérský astronom Blažej (Filip Březina) je přesvědčen, že návštěva z kosmu je tady. Jen mu nikdo nevěří. Starosta Picek (Vasil Fridrich) má spoustu práce s dotacemi a zdejší policistka Marková (Erika Stárková) rozjíždí pátrání po ukradené cisterně. Ale proč se soused Franta (Jakub Prachař) najednou chová divně? Jako by ho někdo vyměnil! Celá vesnice sice tvrdí, že Franta byl vždycky trochu z jiné planety, ale tohle chování je moc i na jeho ženu Boženu (Tereza Ramba). Ve chvíli, kdy se v obci zjeví Rebeka (Kateřina Marie Fialová) a v patách jí jde nesmlouvavý generál Sokol (Jiří Langmajer), rozhodnou se místní přijít záhadě na kloub. Po svém.
A jak vidí svou účast v poněkud netradičním žánru bláznivé sci-fi herecké představitelky?
„Mě strašně baví se pohybovat na hraně mezi žánry, jsem ráda, že jsem se odhodlala ke komediím, a poslední čtyři roky jsem se snažila tomuhle řemeslu naučit,“ přiznává Tereza Ramba.
„Rebeka je holčina, která říká mamince, že pracuje v účetní firmě, ale přitom dělá v takové „velké společnosti“... No a vlastně tam nic moc nedělá, vaří kafe, jenom černý, protože jí to moc nejde. A teď konečně přišel úkol, kterého se musí zhostit. Taková trošku já, ale lepší já, “ říká o své roli Kateřina Marie Fialová. Petra Hřebíčková si zase zahrála ženu místního starosty. „Milena je hodně sečtělá, tedy alespoň si to o sobě myslí, protože čte hodně časopisů. Myslím, že je to taková hlava vesnice. O svého manžela, starostu, se dobře stará a občas mu poradí, co má dělat.“
„Franta mimozemšťan je po Ostrovu víc komediální, vlastně hodně komediální, celý film je postavený na humoru. Baví mě dělat tenhle žánr a baví mě vytvářet humorné situace a správně je pointovat. Tady tím, že je to trochu mimozemské, jsem si mohl dovolit dělat to, co jsem chtěl a jak jsem chtěl, protože jde do jisté míry o fantazii. V tom se cítím jako ryba ve vodě, takže věřím, že ten humor se mi podaří přenést i na diváka,“ říká režisér Rudolf Havlík.