3°C
Už deset let vychází žebříček, který nám každoročně připomíná, že jsou národy lidí měřitelně šťastnější než my. Jedná se o takzvaný World Happiness Report. Přední příčky si pravidelně zabírají severské země. Tento rok je na špici Finsko, za ním Dánsko a Island skončil na třetím místě. Česká republika si nevede zrovna zle. Ze sto padesáti je na osmnáctém místě.
Jak se hodnotí
Berou se v potaz hlavně parametry jako míra sociální podpory obyvatelstva, důvěra ve vládu země, podpora svobody, životní úroveň obyvatelstva nebo míra korupce. Zajistí však lidem štěstí? To si úplně nemyslíme a podobný pohled jako my má i britská novinářka a spisovatelka Helen Russell. Ta se ve své knize Atlas štěstí podívala na šťastné země z trochu jiného a nám bližšího pohledu. Helen popisuje, jak se na štěstí, jednu z nejvzácnějších komodit, dívají lidé z různých koutů světa a přitom to právě s bohatstvím nemá moc společného. Štěstí totiž podle ní vychází z pozitivního přístupu k životu, který je hluboko zakořeněný v jejich DNA a předává se z generace na generaci. Samozřejmě prostupuje i jejich tradicemi a dostává se do každodenního žití i jazyka. Slovíčka jako aloha, pura vida nebo wabi-sabi nejsou vůbec jen obyčejná a dobře znějící. Je v nich ukryto víc, než si myslíme, a to kouzlo, které objevily mnohé národy a žijí díky tomu šťastnější život.
Italské dolce vita
Když se řekne Itálie, co si představíte jako první? Zmrzlinu, dobré jídlo a moře. Někoho také napadne spojení dolce vita – sladký život, což k Itálii naprosto sedí. Dolce vita vystihuje požitky, které Itálie nabízí po tunách. Užívání a vychutnávání si života zaručeně vede ke štěstí. Helen Russell se však zaměřila na druhé spojení, které je pro Itálii také typické a možná jste ho také zaslechla, a to dolce far niente, tedy sladké nicnedělání. Představte si Felliniho, jak po večírku odpočívá v houpací síti. Nebo si vybavte neurčitou, dávnou vzpomínku na vysedávání ve stínu za slunného letního dne, ještě než vás semlela práce, rodina a kolotoč života. Duší prožívaná oslava nicnedělání je dolce far niente. Jev, který ve zbytku západního světa, kde pevnou rukou vládne kult zaměstnanosti, bývá spíš potírán. Ani Helen netvrdí, že Italové oplývají extra štěstím, ale klišovitá představa bezstarostného Itala nepřetrvává omylem. Italové umí „nic nedělat“ líp, než kterýkoli jiný národ na světě. Zdokonalování této umělecké činnosti vyžaduje ovšem nutnou dávku elegance, a ta je Italům přece vlastní.
Jak si užít dolce far niente jako Italové
Vyhraďte si den, nebo aspoň pár hodin, klidně uprostřed týdne, pro holé nicnedělání a ideálně o tom nikomu neříkejte, nebo vám zhatí vaše plány.
K nicnedělání patří i odpojení od sociálních sítí ve chvílích volna. Nepotřebujete neustále kontrolovat, co kdo přidal nového a jestli už Martina dala fotku cuket a Lída se pochlubila svou dovolenou. Buďte off-line aspoň večer nebo ideálně o celých víkendech.
Dejte si dvacet. V pracovní den se to poštěstí v Čechách asi málokomu, ale odpolední šlofík si užijte o víkendu a zvlášť o dovolených. Nic vám neuteče.
Pořád nemáte dost? Dejte si občas odpoledne jednu skleničku, třeba než půjdete vařit večeři, nebo připravovat děti na druhý den do školy. Ne celou láhev, jen deci vína nebo aperol. Vychutnejte si ho jako praví Italové.
Aloha!
Představte si, že žijete u moře, každý den se můžete jít projít na pláž a užívat si dlouhé dny plné sluníčka, no nebyla by to „havaj“? A to doslova! Právě z Havaje totiž pochází známé aloha. Slovíčko vyjadřující lásku, harmonii, soucit, pochopení, respekt i zodpovědnost. Všechny tyto atributy splňují životní postoj Havajčanů. Aloha je ale víc než životní postoj, je to kouzelný duch, který prostupuje jejich životem a naplňuje jejich srdce. Když mají Havajčani špatný den, přimluví se u svého aloha ducha, aby se trochu víc snažil a pomohl jim. Dokonce věří, že dokud přetrvává jejich aloha, tak se budou mít dobře, proto to učí i turisty a podporují tím svou tradiční kulturu.
Pura vida
Další poměrně známý termín pura vida pochází ze španělštiny a znamená doslova čistý život. Pura vida je heslo, kterým se řídí obyvatelé středoamerické země Kostarika. Pura vida, čistý život symbolizuje stav mysli, kdy si dokážeme zachovat optimismus, dobrou náladu, když se nám zrovna nedaří a přes všechno negativní, co se nám v životě děje. Zároveň to slouží jako pozdrav, kterým se Kostaričané vítají i loučí a tím si neustále připomínají své základní hodnoty a udržují dobré naladění. Čistý život, který vystihuje způsob myšlení Kostaričanů, se promítl i do jejich snahy ze všech sil chránit své přírodní bohatství. Obecně žijí velmi ekologicky, zakládají si na zdravém životním stylu, a to také vede k jejich šťastným a dlouhým životům. Kostarice se také přezdívá Švýcarsko Střední Ameriky a patří mezi země tzv. modré zóny, kde se lidé dožívají vyššího věku než v ostatních zemích světa.
Wabi-sabi
Rovnováha a harmonie jsou historicky i v současnosti spojovány zejména s východními kulturami. Japonsko má vysokou životní úroveň, minimální kriminalitu a Japonci se dožívají vysokého věku. Je tedy překvapivé, že se Japonsko neobjevuje na předních příčkách ve zmíněném žebříčku, ale je až padesáté čtvrté. Čím to je? Zvyšuje se tam totiž sociální izolace a propast mezi lidmi, kteří stále častěji propadají stresu a úzkostem. Starší generace tvrdí, že se mladí odklonili od wabi-sabi přístupu k životu. Wabi-sabi dává právě důraz na udržování vztahů s minulostí, nelpět na nablýskané novotě a vážit si starých věcí. Respektování koloběhu života se všemi dobrými i špatnými stránkami, to je podle starých Japonců klíč ke štěstí. Proto se mladí Japonci zase pomalu vracejí k tradicím a tradičnímu učení wabi-sabi, které přijímá nedokonalost a dokonce ji vyzdvihuje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
