2°C
„Nadbytečná regulace je nebezpečná. Především kvůli tomu, že v navrhované podobě zvýhodňuje dlužníky na úkor věřitelů, a omezuje výkon exekuční činnosti co se týče výběru prostředků, kterých mohou využít k co nejefektivnějšímu vymožení dluhu. Nadto bych se nebál říci, že je i zbytečná. Komora po skončení Lex Covid Justice II vydala doporučení, ve kterém načrtla systém seberegulačních opatření, protože si uvědomujeme, že nynější situace je komplikovaná. Individuální přístup k výjimkám přesto považujeme za moudřejší způsob řešení než plošnou regulaci,“ nastínil gró diskuze o mobiliárních exekucích Jan Mlynarčík, prezident Exekutorské komory ČR.
Co si pod tím můžeme reálně představit? Podle dat Českého statistického úřadu bylo v roce 2018 v České republice přibližně 8,5 tisíce bytových družstev a přes 65 tisíc společenství vlastníků jednotek (SVJ). Můžeme předpokládat, že se jejich počty od té doby ještě navýšily. To nám v součtu dává skoro 2,5 milionu bytových jednotek sdružených v subjektech, které se řídí v zásadě obdobnými pravidly. Alespoň co se týče ručení. Nikdo asi nechce, aby se mezi spořádanými členy bytového družstva nebo SVJ vyskytl dlužník. To totiž může mít dalekosáhlé dopady na všechny.
Družstva i SVJ totiž ručí za porušení závazků celým svým majetkem, na němž se podílí každý jednotlivý člen. Pokud se v členské základně objeví neplatič, jeho dluh půjde na vrub celému družstvu či SVJ. To samo o sobě nemusí nic znamenat, nicméně je to potenciálním rizikem, pokud nastane krizový scénář, se kterým nikdo a priori nepočítal. „I zdánlivě snadno řešitelná situace, může mít fatální důsledky, kdy existence nevymoženého dluhu jednoho člena společenství způsobí pád jiných do dluhové pasti. Mobiliární exekuce jsou už z povahy věci institutem, který by tomu mohl zabránit. Protože cílí jen a pouze na majetek ve vlastnictví tohoto konkrétního neplatiče,“ varuje Mlynarčík.
Vezměme si poměrně banální případ havárie s vodou. V nemovitostech vlastněných bytovými družstvy nebo SVJ však může nastat situace, že vás vytopí soused, který bydlí v pátém patře nad vámi. Může tak de facto zaplavit celý dům. Jedná-li se o zmíněného neplatiče, úhrada škody půjde za celým společenstvím.
„Bytová družstva jsou založena na principu solidarity jejich členů. To je vlastně hlavní důvod, proč tento institut vůbec v českém právním řádu existuje. Náplní jejich činností je zajišťování bytových potřeb členské základny. Z toho důvodu každé družstvo nutně podniká dílčí investiční akce, aby nemovitosti v jeho vlastnictví udržely v dobrém stavu. Společenství vlastníků jednotek fungují podobně,“ vysvětluje Jan Vysloužil, předseda Svazu českých a moravských bytových družstev, povahu takových subjektů. Je tudíž možné, že vzhledem k existenci stávajících finančních závazků, už společenství na další úvěr pro úhradu vzniklé škody zkrátka nedosáhne.
Zákon o obchodních korporacích na tyto situace pamatuje a zavádí pro ně institut tzv. uhrazovací povinnost. Ta by na členské schůzi pravděpodobně přišla na přetřes jako vůbec první řešení. U neplatičů ale není ničím nezvyklým, že nejsou pojištěni, což je další problém. Uhrazovací povinnost totiž dopadne na hlavy všech členů stejně, opět kvůli základnímu principu solidarity. Může být stanovena až do výše trojnásobku základního členského vkladu. Taková finanční rána může mít na nejednu rodinu vyloženě devastující efekt.
„Bavíme se tu o horentních částkách. Na každý byt může být uvalena uhrazovací povinnost třeba ve výši jednoho milionu. Na něco takového nemůže být průměrný občan připraven ani ve špatném snu. Musíme pamatovat na to, že úplně každý si s sebou neseme určité finanční obligace. Může to být hypotéka, nebo půjčka na něco jiného, například na auto,“ přibližuje exekutorský prezident stav, kdy členskou základnu družstev zaplaví vlna druhotné platební neschopnosti.
Nejděsivější je, že takovéto katastrofické scénáře jsou reálným nebezpečím. Počáteční nezodpovědnost jednoho dlužníka může jednoduše způsobit problémy desítkám lidí, aniž by na tom měli, byť zanedbatelný podíl viny či si uvědomili do jak komplikované situace je nepřízeň osudu a lidská neschopnost dostala. „Proto mobiliární exekuce nemůžeme jen tak odbýt mávnutím ruky a doufat, že se to časem nějak vyřeší. Zájmem každého z nás by mělo být včasné a řádné plnění dobrovolně přijatých závazků, a hlavně počínání si tak, abychom vlastní problémy nepřenášely na jiné,“ uzavírá Jan Vysloužil.
