2°C
A rostlinná říše jim nabízí exotické druhy, které tyto i další neobvyklé požadavky splňují, zjistila ČTK u odborníků. Zajímavé rostliny však také často mají zvláštní nároky na pěstování.
Řečeno s trochou nadsázky, schopnost střelby si v evoluci osvojily dorstenie, sukulenty z Arábie a východní Afriky. "Mají zvláštní složená květenství, tvarem připomínající slunce. Drobná semena z nich vystřelují až do vzdálenosti několika metrů, a tím napomáhají svému šíření do okolí matečních rostlin," řekl ČTK pěstitel David Bříza. Tato schopnost ale pěstitelům někdy přidělává vrásky. Semenáčky dorstenií se totiž často nacházejí po celém skleníku.
Zatímco dorstenie "střílí" jen v zájmu šíření druhu, jiné rostliny se doopravdy naučily lovit. Takzvané masožravé rostliny zkoumají botanici už od dob Charlese Darwina, jehož fascinovalo, že umějí chytit a strávit živou kořist, tedy evolučně mnohem dokonalejší organismus. Jde především o hmyz. Pasti masožravých rostlin vznikly z listů a mají různé podoby, některé vypadají jako ozubené čelisti, jiné, jimž odborníci říkají láčky, jsou kalichy plné leptavé tekutiny.
Masožravé rostliny jsou mezi českými pěstiteli oblíbené už řadu let. Mají ovšem specifické nároky na pěstování. Potřebují trvalou vlhkost, proto jim vyhovují miniaturní skleníky nebo alespoň velké zavařovací láhve. Podle zkušeného pěstitele Vladimíra Sedláčka je důležitá především voda, která by měla být dešťová. Masožravým rostlinám totiž neprospívá složení vody z vodovodu.
Jedním z důkazů, že na dotyk reagují nejen zvířata, ale i některé rostliny, je jihoamerická mimóza s výstižným českým názvem citlivka stydlivá. Po dotyku rostlina jakoby plaše složí listy k sobě a svěsí stonek. V pár vteřinách najednou vypadá jako napůl uvadlá. Dělá to zřejmě proto, aby odradila býložravce a přežila. Čím je rostlina starší, a tedy životaschopnější, tím je schopnost reakce menší.
Přežití v extrémních podmínkách je silnou disciplínou sukulentů, velké skupiny suchomilných rostlin, které si v těle, ať už v listech, kmenu nebo hlízách, dokázaly vytvořit zásobárny vody. Díky tomu rostou i na nejsušších místech planety. Nejznámější z nich jsou zřejmě kaktusy. "Druhová pestrost a tvarová rozmanitost sukulentů je ale mnohem širší," uvedl Bříza. Mnohé z nich jsou díky svým "mimořádným schopnostem" velmi vhodné i do městských bytů se suchým vzduchem, kde přežijí bez úhony i dlouhou dovolenou majitelů.
Mistry v přežití jsou také tilandsie, rostliny, které se naučily růst bez kořenů. Vláhu i živiny získávají ze vzdušné vlhkosti. Asi 600 druhů tilandsií má svůj domov v tropech Jižní a Střední Ameriky. Rostou tam v korunách stromů, v moderní době ale také na telegrafních sloupech a stožárech vysokého napětí. "Na větve stromů tilandsie během věků vyšplhaly za světlem a dokonale se přizpůsobily životu bez spojení s půdou," uvedl pěstitel a autor odborných knih Zdeněk Ježek. Většina tilandsií pěstovaných v bytech ale potřebuje zvláštní péči v podobě pravidelného rosení. Různé druhy také mají specifické požadavky na světlo a teplotu.
Zkušení pěstitelé lidem doporučují, aby se nebáli vyzkoušet vypěstovat v pokojích a na parapetech také něco jiného než obvyklé fíkusy a zelence. Méně známé druhy jim mohou přinést nejedno příjemné překvapení. Porada s odborníkem či kvalitní literaturou pak ušetří mnohá zklamání z pěstitelského neúspěchu.
