Čeho si na svém muži vážíte a čím je výjimečný?
Můj muž je velmi slušný člověk a může kultivovat politickou scénu. Kromě toho si myslím, že lidé potřebují kladné příklady, a tím on opravdu je. Protože je profesí vědec, tak než se rozhodne, hledá nejlepší řešení a obklopuje se lidmi, kteří o daném problému vědí víc než on. Jsme spolu třiačtyřicet let, a co řekne, to platí. Navíc se umí omluvit a přiznat chybu. To je u mužů vzácnost.
Co by podle vás měla umět a dělat první dáma?
Měla by doprovázet prezidenta při oficiálních akcích a být pokud možno pozitivně naladěná. Takže pokud se jí stanu, určitě se budu snažit co nejvíce usmívat. Ale samozřejmě těch povinností je mnohem víc.
První dáma má mnoho povinností a bude se jí týkat řada omezení, z čeho byste měla největší obavu a strach?
Určitě ze ztráty soukromí. Když jsme debatovali o manželově kandidatuře, byla to první věc, o které jsem mluvila. To si neumím představit. Že bych šla nakoupit a kolem mne bodyguardi?
A na co byste se nejvíce těšila?
Na setkání se zajímavými lidmi. To vlastně zažívám i teď během kampaně. I kdyby manžel nevyhrál, pro mne to nebyl ztracený čas. Potkala jsem totiž spoustu zajímavých a slušných lidí, kterým není lhostejná současná politická situace. A samozřejmě bych se věnovala charitě. Nejbližší je mi péče o starší lidi. Už teď navštěvuji penziony pro seniory, a je to neocenitelná zkušenost.
Jak s manželem nejraději trávíte volný čas?
Pokud to jde, jsme spolu na naší chatě s krásným výhledem na Vltavu. Je to srdeční záležitost, rádi tam relaxujeme při práci na zahradě. Radostí je pro nás i čas strávený s vnuky. Můj muž je typ stoprocentního dědečka.
Jaký má váš muž oblíbené jídlo?
U něj je to jednoduché. Na rozdíl ode mne sní a ochutná prakticky cokoli. Není vybíravý a nebojí se novinek. Má velmi rád japonskou kuchyni, kterou já zrovna nemusím. Doma mu ale suši nedělám.