1°C
Chovatel ing. Jan Kaplan z Horní Rovně vysvětluje, že kožky ani kožešiny se teď prakticky nevykupují a také maso se běžně neprodává. Ti, kteří přesto zůstali nutriím věrní, berou chov spíše jako svého koníčka.
Vyženil rodinný tandem
Během studií na vysoké škole zemědělské inklinoval Jan Kaplan spíš k drobnějším zvířatům – holubům a králíkům. Jeho oblíbený profesor mu ale už tehdy prorokoval, že se mu životním krédem jednou stanou nutrie. Shodou okolností se jeho proroctví opravdu splnilo. Před třiceti lety, kdy s kožešinovými zvířaty začínal, se seznámil s chovatelem, který právě uvažoval o nutriích. Nakonec se do chovu pustili společně a k tomu si Jan ještě vzal jeho dceru za ženu. "Dnes velím kožešinářům sdruženým pod Českým svazem chovatelů," zabrousí Jan do současnosti. "Zároveň se ale specializuji i na masný dobytek, hlavně na býčí politiku. Plemenné býky leckdy jezdím nakupovat také do zahraničí, třikrát jsem posuzoval charolaiský skot i na výstavách ve Francii." Dnes má proto v rodinném tandemu spíše roli poradce a každodenní péči o sto padesát nutrií víceméně převzal tchán.
Utajený klenot
"Holicko, kde tchán bydlí, bývalo kdysi doslova Mekkou nutrií," zavzpomíná Jan. "Z původních padesáti chovatelů ale zůstali pouze tři." Do poměrně náročného chovu, který dnes prakticky nemá ekonomické využití, se mladí lidé moc nehrnou. Před třiceti lety tu zvířata chovali hlavně kvůli kožešině a částečně i na maso. Zájem o kožichy z pravých nutrií však ochranáři přírody maximálně utlumili a maso v současné době tak trochu připomíná utajený klenot. Má totiž nízký obsah cholesterolu a dostatečnou zásobu kvalitních bílkovin. Svým složením se tedy může řadit k těm nejlepším masům, jako jsou telecí, králičí nebo drůbeží. Prozatím však jeho prodej vázne na nedokončené legislativě. A tak si na něm, podobně jako u Kaplanů, většinou pochutnávají pouze rodinní příslušníci a blízcí přátelé.
Na mazlíka zapomeňte
Velké chovy nutrií jsou už dnes – nejen u nás, ale i v celé Evropě – prakticky minulostí. "Na mazlíka" se tihle býložravci také příliš nehodí. Z roztomilého chlupatého klubíčka totiž poměrně rychle vyroste dost velké zvíře, které při neopatrné manipulaci umí na svou obranu použít i ostré zuby. "Nejlepší je pro začátek si pořídit základní rodinku – samečka s několika samicemi." Ve své domovině, v Jižní Americe, žijí nutrie na březích lagun. Vodní toky jim ovšem na dvorku nebo zahradě budovat nemusíte. Bez problémů si zvyknou na kotce nebo ohradu, ve které nechybí napáječka s vodou. Na pravidelné koupání a čistotu si tahle zvířata opravdu potrpí.
České krasavice
Jako první k nám přivezl nutrie z Argentiny Jiří Kincl v roce 1925. V té době jsme byli jednou z prvních evropských zemí, kde se tato zvířata objevila. "Našim chovatelům se dokonce podařilo vyšlechtit několik zcela nových typů," připomíná Jan kaplan. Typická česká nutrie má tmavě hnědou barvu, černý hřbet a krásné oranžové zbarvení na bocích, skráních a břiše. Zároveň se ale v našich chovech objevují i ocelově stříbrná zvířata a to díky chovatelům především z Brněnska, Olomoucka a Prostějovska. A také přeštické vícebarevné nutrie, které – jak už napovídá název – pocházejí z Plzeňska.
Náročná strávnice
"Nutrie je šlechtitelsky a chovatelsky velmi zajímavá, ale náročná na prostředí," říká Jan realisticky. Obzvlášť pokud nemá v blízkosti zdroj vody. Především je zapotřebí pravidelně jí vyměňovat podestýlku, aspoň jednou za týden důkladně vyčistit celý kotec a denně seškrabovat zbytky potravy. Obvykle se nutriím podává namáčené obilí nebo míchanice připravená ze šrotu, v kombinaci s trávou, řípou a senem. To vše ještě obohacené o minerály a vitaminy. Veškeré pokusy krmit nutrie průmyslově vyráběnou stravou zatím ztroskotaly. Především proto, že zvířata obvykle uchopí nabízenou granuli do předních pacek a tak dlouho ji omývají, až se prakticky rozpustí. Příprava každodenního jídelníčku proto také zabere víc času.
"Práce je pro mě zároveň koníčkem," pochvaluje si přesto chovatel. "Podařilo se mi celkem úspěšně propojit chov masného skotu s chovem nutrií a obojí mě baví." Jak sám podotýká, je plemenář i genetik zároveň A dodnes mívá velkou radost, když může na výstavách posuzovat pěkně zbarvené zvíře, na kterém si chovateli dává už od pohledu záležet.
Lákají vás kožešinová zvířata?
* Dřív než se pustíte do chovu nutrií, nastudujte teorii. Loni vyšla například brožurka Genetické aspekty chovu nutrie říční, kterou můžete získat u Českého svazu chovatelů.
* Cena nutrií se pohybuje od 400 do 600 Kč, také výstavba kotců nebo ohrad něco stojí. Ještě než nakoupíte zvířata, pokuste se reálně odhadnout své schopnosti i finanční možnosti.
* Nutrie váží v průměru 6 až 10 kg. Chovají se v rodinách složených z jednoho samce a několika samic (v kotci je například samec se čtyřmi samicemi)
* Jako podestýlka poslouží sláma nebo seno.
* Dodržujte pravidla hygieny – v opačném případě hrozí nutriím různé parazitární nemoci (kokcidóza nebo strongylóza). Na rozdíl od chovu králíků však není nutná vakcinace proti myxomatóze a moru.
* Dbejte na kvalitní potravu (jaderná strava v kombinaci s čerstvou řepou, senem nebo trávou). Předejdete tak možným zažívacím problémům.
