2°C
Moje druhá poznávací cesta, vedla v Polsku do oblasti Mazurských jezer. Ta se poslední dobou stávají stále více populární turistickou oblastí a to i pro našince. Můžete se sem vypravit autem, což vám zabere cca deset hodin, je to z Prahy osm set kilometrů, takže záleží na tom, jak rychle budete svištět a na jakou dopravu cestou narazíte. My jsme cestovali letadlem do Varšavy a potom nasedli na moc příjemný vlak, který nás dovezl do Ilawy, jež je výborným strategickým místem ke startu objevování jezerních krás. Můžete si tady zapůjčit i libovolné plavidlo, na kterém budete mít za slunných dní nejlepší výhledy. Nám se bohužel sluníčka moc nepoštěstilo, ale i přes nepřízeň počasí byla vyhlídková plavba skvělým dobrodružstvím.
Mikolajki
Na břehu největšího polského jezera Sniardwy leží městečko Mikolajki, kde si můžete jako v celé téhle oblasti nejvíce užít vodních sportů, ale pro ty, kteří holdují spíš cyklistice a rádi poznávají krajinu ze sedla kola, tak si také přijdou na své. Místní teren není vůbec náročný, takže zvládnete výlety s celou rodinou. V okolí se to krásnými jezery jen hemží, ale nezapomeňte si repelent, protože kolem jezer se to také hemží dotěrnými komáry a muškami, ale to se dá docela očekávat. Daří se tu také divokým ptákům a my se vypravili k jednomu z jezer, u kterého je také ornitologická rezervace a několik dřevěných pozorovatelen, ze kterých je také skvělý výhled na okolní přírodu. Když projíždíte celou tohle oblastí, je na krajině kolem něco velice uklidňujícího. Trochu připomíná tu naši, jemně se vlní, všude jsou krásné louky, lesy a voda.
Olštýn
Hlavním městem Varmijsko-mazurského vojvodství je Olštýn. Překvapí vás nejen svou architekturou, ale také malebností, kterou dotváří zeleň parků a vodní plochy. Ve městě a jeho okolí je patnáct jezer a více než dvacet jedna procent pokrývají lesy. Milovníci přírody, kteří se ovšem nechtějí vzdát občasných městských radovánek tady zaplesají. Nachází se tu také olšanský hrad, ve kterém je muzeum oblastí Warmia a Mazur. Mají tu i velmi dobré sportovní kluby, vše opravdu moderní a kolem jezera Ukiel je cyklostezka, jež je možné využívat i na běhání a to i v noci, protože osvětlení po celé délce trasy je na fotobuňky, takže se před vámi samo rozsvítí.
Elbanský kanál
Největším zážitkem pro mě byl Elbanský kanál, který je jednou z největších technických rarit, jež je stále dochován a v dobrém stavu. V podstatě je jediný na celém světě, protože byly postaveny pouze dva, ještě jeden v Americe, ale ten se nedochoval. Beztoho, aniž byste opustili loď, plující po místních kanálech, můžete se projet po suché zemi, na speciální kolejnici, kterou loď překonává výškové rozdíly, jež nejsou možné překlenout jinak než po souši. Kanál vznikl v devatenáctém století a sloužil k efektivnímu a rychlému převozu dřeva z vnitrozemí do Gdaňsku. Pruský inženýr Georg Jacob Steenke stojí za celým projektem svážených drah. Systém je geniálně jednoduchý a vše je poháněno vodou. Vagón, jež převáží loď po suchu, je uváděn do pohybu díky vodnímu mlýnu.
Místní speciality
Již podruhé jsem se také přesvědčila, že v Polsku skvěle vaří. Do oblíbeného repertoáru patří ryby, především sledě a také jsme ochutnali starou místní specialitu, což jsou taštičky plněné různými náplněmi, jako maso, houby nebo sýr. Říká se jim pierogi a na těch nejlepších jsme byli ve skvělé restauraci, která leží sice trochu z ruky, ale rozhodně se vyplatí najít si tam cestu. Je vystavěná ve staré chalupě a obklopena skanzenem, vypadá to tady kouzelně a jídlo je dokonalé. Ochutnat můžete i místní víno, což bylo pro mě velmi milým překvapením, jak bylo skvělé. Restaurace se jmenuje Oberza pod psem. V Mikolajkách zkuste ubytování v novém, desénovém hotelu, jež je vystavěn přímo na jezeru a můžete si u terasy pokoje zaparkovat rovnou lodí. Jejich restaurace je také vyhlášená.
