5°C
"Základní podmínkou pro úspěšné cestování s dětmi je, aby si dospělí vůbec uvědomili jejich přítomnost a věnovali se jim," řekla dětská psycholožka Jarmila Burešová z brněnské Pedagogicko-psychologické poradny.
Rada, jak dětem nejlépe zkrátit cestu, je podle odborníků jednoduchá: Povídejte si s nimi! Jak ale dokládají i vědecké výzkumy, právě v tom čeští rodiče příliš nevynikají. Při vzájemné komunikaci, třeba při pohledu na ubíhající krajinu, navíc vzniká pocit společně sdílených prožitků.
Cesta autobusem bývá kvůli omezené možnosti pohybu pro děti obvykle nejnáročnější a pro její zpříjemnění musejí rodiče prokázat velkou vynalézavost. Po ruce by měli mít vždy oblíbenou hračku, obrázkovou knížku či kreslicí potřeby. Vhodný je také hudební přehrávač, z nějž lze menším dětem pouštět pohádky a starším hudbu.
Podobně složitá pro dítě je i letecká doprava. K pohodě nepřispívají ani zpřísněná bezpečnostní opatření na letištích. Ani tady nesmějí chybět knížky a hračky a zapomínat by se nemělo na cucavý bonbon dobrý při startu a přistávání letadla. Zvláště v této fázi letu se má pozornost dítěte odpoutat rozhovorem, neboť prožívá nezvyklou psychickou i fyzickou zátěž. Stresující pro ně je už doprava na letiště i delší pobyt v jeho rozlehlých prostorách. Strach může v dětech vyvolat i samotné obří letadlo.
Optimální je pro děti jízda vlakem, protože se mohou pohybovat v uličkách. Navíc nemusejí sedět jen na jednom místě a mohou si lépe povídat se všemi členy rodiny. Na rozdíl od autobusu, kde bývá více lidí, také méně ruší spolucestující.
Asi nejlepší variantou cestování s dětmi je však podle psychologů auto. Důležitá je možnost vytvoření si vlastního prostoru, kde děti mohou mít své hračky, polštářky, plyšová zvířátka a knížky. Pokud v autě cestují oba rodiče, měl by jeden z nich sedět na zadním sedadle vedle svého potomka. Jestliže s dítětem vyrazí jeden z rodičů, rozhodně by měl volit jen cestu kratší a nevydávat se třeba k moři, dodala psycholožka.
Na cestování autem je největší výhodou, že je možné kdykoliv zastavit, aby se děti mohly protáhnout a projít.
Přestávky je vhodné dělat nejpozději po dvou hodinách jízdy. Optimální doba je však u menších dětí, podobně jako na základní škole, pětačtyřicet minut. Vždy ale záleží na náladě dítěte. "Pokud se dítě začne více hýbat, znamená to, že potřebuje uvolnění," uvedla Burešová. Psychologové nedoporučují spící děti budit a nutit je třeba při zastavení na dálničních odpočívadlech opouštět auto. Mladší děti by navíc měly, pokud to podmínky dovolí, dodržovat svůj pravidelný režim spánku.
Klimatizace je již standardním příslušenstvím v dopravních prostředcích. Psychologové proto rodičům doporučují, aby si vždy ověřili, že na dítě nefouká, a předešli tak případným zdravotním komplikacím.
Důvodem dětské nespokojenosti bývá i hlad a žízeň. Rodiče by neměli zapomenout na léky proti cestovní nevolnosti.
Pro ukrácení dlouhé chvíle jsou vhodné i přenosné DVD a hudební přehrávače. Na delších cestách by je ale měly střídat i jiné zábavy. Někdy je však podle psychologů lepší dívat se z okna. "Pokud rodiče jedou nějakou krajinou a mohou si o tom s dítětem povídat, je to rozhodně lepší, než aby se koukalo na film, který může vidět doma," uvedla Burešová.
