První Česko Slovensko hledá SuperStar skončilo před rokem. Jak se od té doby změnil váš život?

Všechno se změnilo rapidním způsobem. Přineslo to hodně nového i v osobním životě. Musím říct, že snad všechny v pozitivním směru. Po skončení celé soutěže, to bylo asi nejtěžší. V průběhu show jsem okolo sebe měl tým profesionálů, po skončení jsem byl, jakoby vypuštěn do toho velkého světa jen s vidinou a představou toho, co asi bude dál.

Jaká byla vaše vidina?

Ta samá, s kterou jsem šel do soutěže a to zpívat pro lidi. Když to vše skončilo, měl jsem v ruce jen jednu jistotu a to smlouvu na nahraní hudebního alba. Toho jsem se taky držel a dělal vše proto, aby to tak bylo.

Podle všeho se vše povedlo, nedávno jste pokřtil i své nové album Let´s celebrate, které bylo vydáno v červnu. Jak moc náročný byl tento kolotoč vydání alba?

Všechno bylo svým způsobem náročné, ale jelikož jsem dělal to, co mě opravdu baví, tak si myslím, že celkový výsledek stojí za to. Na albu jsem pracoval hodně dlouho, dalo by se říci, že jsem začal ještě před Československou superstar, jelikož na cd najdete písně, které jsem napsal jednak během soutěže, v poslední době ale i před ní. A samotné pondělí bylo úžasné. Byla to jako třešnička na dortu. Uspořádal jsem koncert a vše šlo, jako po másle. Měl jsem ze všeho dobrý pocit. Hráli jsme i nové skladby z desky, které se hodně lidem líbili.

Proč je podle vás tato deska jiná, než desky předchozích SuperStars?

Já si myslím, že hlavní rozdíl je v tom, že je to v podstatě autorská deska. Většinou, když předchozí soutěžící dělali desku, tak to bylo stylem udělat to co nejrychleji a většinou ve své době nebyli autoři. Museli tedy být odkázání na skladby, které jít v mnohých případech moc nesedly. To album je jiné v tom, že jsem již od začátku měl jasnou představu, jaký chci aby to album mělo zvuk a jaké písničky tam chci dát. Pokud se lidem líbilo jak jsem vystupoval a zpíval v superstar, tak by se jim mělo líbit i album, jelikož jedu ve stejné linii. Mám dojem, že v takovém stylu tady na českém trhu moc české hudby není. Je to takové moderní retro.

Nejen, že jste pokřtil album, ale také stejnojmenný klip. Jaké bylo vaše natáčení prvního klipu?

Na natáčení mám opravdu šílené vzpomínky. Venku bylo okolo čtyřiceti stupňů a já zrovna prodělával hnisavou angínu jsem byl zrovna nemocný. Takže venku čtyřicet stupňů a na teploměru také. Musím ale říct, že díky skvělému týmu není nic poznat. Jinak samozřejmě skvělá zkušenost. Doufám, že ho diváci budou moc jíž brzy shlédnout na televizních obrazovkách. Jinak je již nyní si ho můžou pustit na mých stránkách. Já osobně z něj mám výborný pocit.

Všimla jsem si, že v klipu i tančíte. V soutěži superstar do vás porotci často šťourali, že neumíte tančit. Bylo to úmyslně zakomponovat do klipu tanec, abyste jim ukázal, že to jde?

Jejda (smích). Ne, vše bylo ve scénáři. Diváci sami uvidí. Tolik tanečních kreací, tam zas není. Samozřejmě porotci měli pravdu. Příliš mi do tance není. Jako zpěvák se hlavně soustředím, co zpívám, a aby to bylo taky kvalitní, takže tomu tanci moc nedám, akorát by mě to rozptylovalo.

Co vyplnilo dobu mezi skončením soutěže a vydání alba?

Každý den bylo něco. Měl jsem kolikrát i dvacet pět koncertů za měsíc. Stále se na něčem pracovalo. Do toho natáčení nového alba, skládání písniček a hlavně neustále zdokonalování. S mým manažerem jsme si říkali, že celé album musí být kvalitní. Nechtěli jsme, aby si někdo myslel, že vše je tvořeno jen s vidinou nějakého rychlého výdělku, či podobně. Chtěl jsem se ukázat, jako zpěvák, který umí pracovat samostatně a neodkazuje se jen k té soutěži.

Může vůbec během takové soutěže vzniknout přátelství mezi soutěžícími?

Samozřejmě sem tam nějaké přátelství vzniklo ale nemyslím si, že až tak hluboké. Vesměs jsme všichni přátelé, ale nemáme zase až tak moc společného kromě minulosti v soutěži a lásce k hudbě. V podstatě jsme se při soutěži seznámili a po soutěži rozloučili.

Váš život po superstar se zdá být naprosto bezchybný. Neleze vám ale i přesto někdy krkem neustálý zájem fanoušků?

Ne, to rozhodně ne. Do celé soutěže jsem šel, abych mohl zpívat právě pro ně. Netušil jsem, že to dopadne až finálním vítězstvím, které přineslo takovou popularitu, ale rozhodně jsem ještě nezpozoroval, že by mi fanoušci byli nepříjemní. Právě naopak, když je nutno kvůli spěchu po koncertě zrušit autogramiádu, a já na místě vidím, jak jsou fanoušci zklamaní, tak mě to hrozně mrzí a musím alespoň na chviličku mezi ně. Pamatuji si, když mi moje maminka říkala, že jako malá chtěla podpis po svém idolový, který jí ho nedal. Popisovala, jak moc byla zklamaná, takže by si všechny hvězdy měli uvědomit, že to, co dělají, dělají především pro ty své fanoušky. Zastavování na ulici je alespoň důkaz toho, že mě mají rádi, a to potěší.

Kde na toto všechno vůbec berete energii? Máte vůbec čas na odpočinek?

Člověk se musí naučit odpočívat, chránit a užívat si svého soukromí. Já to dělám tak, že se snažím být co nejvíce doma. Například, když mám koncert v Praze pak den volna a následující den opět hraji v Praze, tak i přesto se po vystoupení snažím dostat domů. Když jsem doma tak doplňuji energii a cítím nejlíp, hlavně díky tomu, že jsem se svou přítelkyní, která je pro mě neskutečná energie a inspirace.

Takže přítelkyně? Jste zamilovaný?

Ano, jsem. Moje přítelkyně je pro mne studnice inspirace: jsem hrozně rád, že jí mám. Jsem zamilovaný. A myslím, že to jde i vidět.

Máte vůbec čas jít se někam pobavit s přáteli? Například do hospůdky?

Mě nikdy moc nebralo chodit někam do hospody. S přáteli mám svou zábavu a to nejčastěji v hudebním stylu. Například zajdu za svým dobrým kamarádem Paulem Wallacem, který je velký fanoušek hudby a a rádi si něco společně poslechem. Jinak, že bych někam chodil po večerech, to rozhodně ne. Mám raději klid.

Album vyšlo, klip natočen, soukromý život bez mráčků. Co chystáte dál?

Momentálně přemýšlím o turné a natočení vánočního alba. Především bych chtěl pořád zpívat a být spokojený v soukromém životě tak jako nyní. Jednoduše být šťastný s tím, co dělám.