Po letech se vdova po Slavíkovi z Madridu jednoznačně rozhodla. Dvoupatrový dům se zahradou po rodičích v Praze 6, kde prožila s Matuškou spoustu krásných chvil, prodá! „V Čechách to opravdu nebyl veselý pobyt,“ přiznala Blesku Olina.
Olgo, jak se vám vůbec daří?
Přiměřeně mému duševnímu stavu. Ne moc dobře. Před chvílí jsem přiletěla na Floridu. Byla jsem v Praze.
To bylo poprvé od Waldemarovy smrti?
Ano. V Čechách jsem byla dvanáct dnů. Nebylo to moc veselé. Navštěvovala jsem samozřejmě Waldemara na hřbitově, jinak jsem ale vyklízela dům po mých rodičích, kde jsme s Waldemarem trávili krásná léta poté, co se narodil Waldík. Mimo oblečení a různých věcí jsem tam našla i spoustu nádherných fotek. Bylo mi při tom moc smutno.
Bude to 30. května rok, co Waldemar zemřel. Říkala jste, že na jeho věci doma nikdy nesáhnete…
A také jsem nesáhla. Jeho brýle jsou pořád ještě na stolečku. Přesně tak, jak si je tam položil. Skříně jsou plné jeho šatů a tátovy věci, pokud mu to je, tak strašně rád Waldík nosí. Dělá mu to dobře, hřejí ho. Všechno zůstalo tak jako za Waldemara a jinak tomu za mého života už nebude.
Vilu na Babě v Praze 6 po rodičích jste ale léta pronajímala…
Smlouva už skončila.
Chcete ji prodat?
Ano. Rozhodli jsme se s Waldíkem, že ano. Nepotřebujeme v Praze tak velké sídlo. Hodláme i nadále většinu času trávit na Floridě. On tu má práci a já také. Navíc bych nechtěla opustit místo, kde jsme až do konce byli tak šťastní. Rekonstrukci, kterou jsme společně s Waldemarem začali, musím ještě dokončit.
A není vám líto ten dům prodat?
Ne. Tatínek zemřel dávno a maminka v něm už dlouho nebydlela.
A za kolik ho prodáváte?
To se dozvíte brzy.
Když v Praze prodáte dům, kde budete bydlet, až zase přiletíte?
U kamarádů. Tak jak je tomu dosud. Naštěstí jsme s Waldemarem měli skvělé přátele, kteří zůstali dodnes věrní.
Zazpívala jste si od té doby, co Waldemar zemřel?
Ano. V koupelně.
A na jeviště už nikdy nehodláte vstoupit?
Ale ano. Sbírám k tomu odvahu. Teď v červnu bych se měla v Praze zúčastnit celodenní akce Country rádia v Chuchli, kde chtějí hodinu věnovat vzpomínce na Waldemara. Jak jinak než s KTO. Slíbila jsem, že přijedu.
Přiletíte se synem?
Nemůže kvůli své práci. Využiju ale toho, že nebudu muset pospíchat zpátky, a navštívím v Itálii první polovinu dua Irena a Olga. Tedy Irenu, se kterou jsme si před 42 lety poprvé zazpívali s Waldou v krásné písničce Vítr to ví. Neviděly jsme se 41 roků. Máme na co vzpomínat.
Proč jste tak úpěnlivě tajila, že jste v Čechách?
Nic jsem netajila. Nejbližší přátelé to věděli. Jinak jsem neměla potřebu to někomu hlásit. Nikdy jsme to nedělali. Vím, že lidi především zajímal Waldemar. Mě ale moc potěšilo, že když mě někdo náhodou poznal, řekl mi pár krásných slov. Je vidět, že Walda bude pořád žít v lidských srdcích. To je pro mě moc důležité. V tom je ta síla, že ho nikdy neztratíme. Moc vám všem za to děkuju.