Herečka, ale dnes hlavně moderátorka, vypadá stejně fantasticky jako kdysi ve snímku Báječná léta pod psa v roli Jugoslávky Mirjany. Navíc je milá, empatická, pokorná… Dotkly jsme se spousty témat a podrobně se věnovaly i hubnutí. Alici se totiž povedl majstrštyk – shodila dvacet kilogramů. Přiznala ale, že zpočátku jako požitkářka dost trpěla. Teď si váhu udržuje díky několika jasným pravidlům, která jsou jednoduchá, ale maximálně účinná. Samozřejmě se o nich dočtete jen o pár řádků níže…
Co na srdci, to na jazyku. Na sociálních sítích působíte hodně otevřeně. Naběhla jste si někdy se svojí upřímností?
Nikdy. Já si za vším, co jsem řekla nebo s čím jsem se svěřila, stojím. Počítám ale s tím, že ne všichni se mnou budou souhlasit, což je prostě v pořádku. Co ale netoleruji, je tykání od cizího člověka nebo sprosté komentáře, které se týkají hlavně mojí rodiny. Ty bez milosti ihned mažu. Už jen proto, že děti na sociální sítě nedávám, snažím se ctít jejich soukromí.
VIDEO: Alice Bendová: Jsme bez střechy nad hlavou!
Ale někdy vás asi musí svrbět prsty, když se jim třeba něco povede, ne?
Moc ráda bych se občas pochlubila, ale ony to nechtějí, takže se držím.
Syn je dospělý, dcera jen o pár let mladší. Připravujete se na chvíli, až si sbalí kufry a budou se chtít postavit na vlastní nohy?
Vím, že ten moment přijde, snažím se s tím nějak popasovat, ale jde mi to těžce. Jsem kvočna, nejradši ze všeho jsem doma a starám se o ně. Rozmazluji je láskou a péčí. A určitě jsem úzkostná, i když se snažím na ně svoje strachy nepřenášet. Pro svůj klid sleduji jejich pohyb v mobilu – ne proto, že by mě zajímalo, kde jsou a co dělají, ale že potřebuji vědět, že jsou v pořádku. Je to podle mě lepší varianta než jim volat nebo psát. To bych je asi brzy otrávila. Jinak se asi jednou zachovám podobně jako moje máma – s láskou a úsměvem je vystrčím ze dveří, i když budu trpět a doma o samotě to obrečím.
I když o dětech veřejně neprozrazujete podrobnosti. Vztah máte asi hodně blízký, že?
Ano, a také krásný a pevný. Až mě kolikrát zarazí, s čím za mnou přijdou – několikrát jsem si řekla, tak to je hodně velký detail… Svěří mi toho hodně a já si toho nesmírně vážím, protože přesně takový vztah já mám se svojí mámou a měla jsem ho kdysi i s babičkou. Úplně vidím, jak jsem přilítla domů, babička čurala, já rozrazila dveře na toaletu, sedla si vedle ní a musela jí říct, že jsem se poprvé líbala s klukem. Podle mě je tohle prostě nejvíc.
Co děláte pro to, aby se jednou vaši dospělí potomci domů rádi a často vraceli?
Ve výchově jsem si mimořádně dala záležet na tom, abych byla podporující, nikdy je neodsoudila, nikdy nezesměšnila. To jsou moje zásady. Samozřejmě můžu říct na něco svůj názor, ale vždycky se to snažím pojmout hezky, aby se necítili blbě. Nejhorší je, když dítě nemá chuť za rodičem s něčím přijít. Vždycky je budu maximálně podporovat, vždycky se mají kam vrátit, i kdyby udělali cokoli. Snažila jsem se chovat podobně jako moje maminka, když nás se sestrou vychovávala.
