18°C
Na rozhovor s Petrou jsem se vážně těšila. Přišlo mi, že budeme mít leccos společného. Je energická, má ráda výzvy… Zkoukla jsem seriál, v němž se mi líbila, ještě jednou, stejně jako její nový film. Byla jsem připravená s papírem otázek, ale ten jsem nakonec ani nevyndala z kabelky. Povídaly jsme si, jako bychom se už dávno znaly.
Zdravotního klauna děláte dlouho, asi 12 let. Jak vás to napadlo?
Tak já jsem o nich věděla, že existují, bylo jich ale jen malinko, asi pětapadesát v republice. Takže když jsem viděla casting, hned jsem na něj šla. Tehdy se v Ostravě tvořil tým, samo o sobě to bylo vtipné, ale zároveň docela náročné.
Ale klaplo to…
Tak. Vzít si červený nos je celkem zkratka, jak se k člověku, a tedy dětem dostat rychle blíž. Potřebují to, když leží v nemocnicích. Tehdy to pro mě byla srdcovka, protiváha k divadlu, ale nakonec mě to formovalo víc, než jsem čekala.
V čem?
Když vím, co se děje v nemocnicích, jen tak něco mě nerozhází.
Tam jste se seznámila i se svým partnerem…
Přesně tak. A i když se Thomas věnuje dnes i jiným činnostem, jako je třeba psychoterapie nebo kouzelnictví, pořád ho baví využívat humor jako lék.
Deset let spolu máte vztah na dálku, tedy na trase Čechy–Rakousko. U nás jste kloudného chlapa nenašla?
Nikdy si nevyberete, do koho se zamilujete. Mohl být taky z Austrálie… A to když jsme se spolu potkali, měla jsem zrovna odjíždět do Afriky, on byl čerstvě po rozchodu a ani nechtěl dlouhodobý vztah. No a vidíte.
Vám nevadí být často sama?
Ale já umím být sama, někdy právě až moc. Takže takovýhle vztah je tak akorát pro mě. Má to své nevýhody, ale zase jsme si pořád vzácní. Oba jsme zjistili, že potřebujeme i nějaký prostor sami pro sebe, a vyhovuje nám to tak… Třeba teď jsem u Thomase byla měsíc. Ale po čase mi začne hodně chybět jazyk. Jsem na češtinu vázaná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
