Pavel Zuna (40) je vytížený nejen jako moderátor soutěže "Ber nebo neber", ale hlavně jako táta Anny (14), dvojčat Jana a Matěje (9) a Adélky (3), která ho jako jediná neoslovuje tati, ale Pable. Vaše žena je také novinářka. Musela se někdy vyrovnávat s tím, že jste osoba známí z televizní obrazovky? Bylo mnoho situací, kdy jí to bylo opravdu dost nepříjemné. Ona je všechno jiné než typ, který by se někde rád předváděl. Máte chuť někdy zažalovat novináře? Třeba když vás s někým vyfotí a hned je u toho titulek, že jste asi byl na záletech... Víte, o mně už se těch nesmyslů napsalo celkem dost. Ale nakonec jsem nikdy nikoho nežaloval. Pořád to beru tak, že jsem taky novinář - nebo, že jsem jím asi tak 15 let byl. A nechce se mi soudit se s "kolegy". Ale dovedu si představit mnoho situací, kdy bych to přesto udělal. Máte 4 děti, a to pěkně půl na půl - 2 holky a 2 kluky. Je jednodušší výchova kluků nebo holek? Pro tátu je určitě lehčí výchova kluků. Ale ptejte se možná jinak: "Je těžší výchova jedináčků nebo jednovaječných dvojčat?" Odpověď je, myslím, docela jasná... U kolika porodů jste byl? A můžete přítomnost na porodním sále doporučit, nebo byste raději zůstal za dveřmi? Byl jsem u porodu kluků a také nejmladší Adélky. A doporučuji to. Jednak to určitě pomáhá ženě a kromě toho je krásné být první nebo druhý, kdo si to miminko pochová. Je to úplně jiné než ho pak vidět umyté někde v postýlce. To už vypadá jako panenka. Ale těch pár vteřin po porodu si naplno uvědomíte, že jste přivedli na svět nový život. Věříte na takový ten psychologický kříž, že kluci jsou spíš napojeni na mámu a holky si lépe rozumí s tátou? Nebral bych to až tak doslova, ale něco na tom je. Moje zkušenost je taková, že obě holky to se mnou umějí. Podívají se, a já jsem hned naměkko. Hlavně ta malá, je to hrozná potvůrka. Vyvalí oči, řekne: "Ale Pable..." a já se můžu rozkrájet. Mimochodem - proč mi jediná ze všech říká "Pable" a ne "tati", to nikdo z nás nechápe (...smích...)! Neškemrají děti ještě o dalšího sourozence? Kluci by hrozně moc chtěli "malýho brášku", o kterého by se mohli starat. Ale myslím, že náš příspěvek k vylepšení populační křivky už je dostatečný. Mít dvojčata není nic jednoduchého, myslíte si, že byste dokázal jiným rodičům s dvojčaty dát nějaké zaručené tipy? To si vážně netroufám. Snad jenom: "Na třídních schůzkách nikdy nepropadejte panice." Třeba Bára Basiková dala své dcery každou do jiné třídy, aby si doma měly o čem povídat. Udělali jste něco podobného s kluky? Nikdy bych to neudělal. Zkazil bych jim dětství. Jsou si tak blízcí a je pro ně tak samozřejmé, že jsou si pořád nablízku, že by jim to úplně nabouralo vnitřní rovnováhu. Podle mě je pro děti darem z nebes mít po celé dětství toho nejbližšího člověka vedle sebe, tak proč bych jim to měl brát? A co se týče témat k povídání - to je něco, z čeho mám vůbec nejmenší obavu. Kluci melou v jednom kuse. Až je to občas k nevydržení. Když se Matěje nebo Honzy někdo zeptá: "Tak co, kluci, nezlobí vás táta?" co nejspíš odpoví? A odpoví oba stejně, nebo každý jinak? Poctivě si myslím, že by oba asi řekli, že je moc nezlobím. Zatím jsou ve věku, kdy ještě nejsou tak kritičtí a mám pocit, že jsou se mnou rádi. Tedy kromě případů, kdy je rozdrtím v našem tradičním fotbale "dvakrát do pěti gólů". Když chcete udělat své manželce radost, co pro ni uděláte? Vezmu si na starost všechny děti a nechám ji odpočinout.