4°C
Máte v rodině hodně uměleckých genů. Tatínek byl herec, maminka choreografka, dědeček byl operním pěvcem, babička hrála v Národním. To už je slušný „balíček“ uměleckých genů.
Musím vás opravit, slavný operní pěvec byl můj praprastrýc Bohumil Benoni a jeho žena Hana Benoniová-Dumková byla tedy má praprateta. Ty jsem samozřejmě nikdy nepoznala, oba působili v Národním divadle na počátku 20. století. Nicméně geny jsem asi opravdu zdědila. Především po tatínkovi, Radanu Rusevovi, ale i mamince, Marcele Benoniové. Umění u nás doma bylo denně přítomné. V divadle jsem byla v podstatě od narození.
Máte nějakou ranou vzpomínku na nějaké „to domácí“ představení?
No jéje! Jako malá jsem začala vymýšlet vlastní taneční nebo divadelní představení u sebe v pokojíčku. Vždycky jsem pozvala rodiče a babičku, navlékla na sebe máminy šaty ze skříně, nakreslila vstupenky, které si rodiče museli za pětikorunu koupit, posadila je do první řady a museli se koukat. Anebo jsme se sousedkou Gábinou nastudovaly vánoční koledy, hrály je na klavír a flétnu, já to režírovala a v plánu jsme měly pozvat celý dům. To nám ale rodiče zakázali. (směje se)
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
