18°C
Při zářijovém křtu knihy Deník farářky jste přitančila na pódium v náručí Marka Dědíka. Budete tančit i po konci StarDance?
Až StarDance skončí, ráda bych u tance zůstala. Pro mě je to opravdu velká proměna. Ještě nedávno jsem si nedokázala představit, že bych byla schopná pohybu před lidmi. Marek mě provází světem tance trpělivě. A dějí se věci – narovnala se mi záda, zjistila jsem, že mám zaryté smutné pohybové vzorce, hlavu skloněnou dolů a nahrbená záda. To se teď proměňuje. A je to znát i v duchovním životě – člověk se najednou dívá víc do nebes, a ještě se u toho usmívá.
Marek Eben je katolík a vyprávěl, že farář v jejich farnosti je vášnivý motorkář. Jaké vášně máte vy?
Spíš než vášně mám v životě radosti. A není jich málo. Musím ale uznat, že jsem vášnivá čtenářka, a to téměř všech žánrů. Čtení mi pomáhá odpočívat a zároveň mě inspiruje třeba tehdy, když píšu kázání.
Jak moc prožíváte advent?
Intenzivně. Je to čas, který má svůj důležitý smysl. Máme před Vánocemi čtyři týdny na důkladnou přípravu. A nejde jen o nákup dárků a úklid. Mnohem větší roli v mém životě hrají ztišení, soustředění na to, co je důležité, těšení se. S adventem přichází nový liturgický rok, takže předsevzetí nepřicházejí až v lednu, ale teď. Je to čas, který nám připomíná, že můžeme věřit ve Světlo, i když nás zatím obklopuje tma.
Jste spoluautorkou knihy Vánoční tradinář, která nedávno vyšla. Mají tradice našich předků ještě šanci, že si je udržíme?
Ano, tradice nás vrací ke kořenům, k pochopení a vytváření kontinuity. Když mě autorka tradináře Martina Boledovičová oslovila s nápadem napsat knihu věnovanou době od listopadu přes advent, Vánoce až k únorovým Hromnicím, zaradovala jsem se. Už léta jsem měla nasbíranou literaturu a nápady.
Máte ráda Vánoce, i když během nich odsloužíte spoustu bohoslužeb?
Bez služby si Vánoce neumím představit. I když je to trochu farářský maraton. Někdy se slouží na Vánoce i dopoledne, potom půlnoční, druhý den ráno další bohoslužba a na sv. Štěpána se scházíme znovu. Jak vidíte, faráři se nenudí.
Lidé leckdy chodí do kostela jen na půlnoční mši...
Půlnoční je opravdový svátek. Takové ty okolnosti, které nás předtím trochu stresují, jako jsou vaření, dárky, poslední chystání, jsou najednou za námi a nastává noc, krásné jiskřivé ticho a do něj zazáří hvězda a narodí se Spasitel. Bůh přichází na náš svět v podobě bezbranného miminka a k jesličkám přicházejí všichni, bez rozdílů.
Postíte se na Štědrý den?
Většinou na Štědrý den méně jím, ale není to úplně plánované. Ráda připravuji jídlo, cukroví, horké voňavé nápoje a taky ujídám. Ale mám svou osobní farářskou tradici. Kázání na půlnoční mívám delší dobu napsané, znovu si je čtu a upravuji. Taky otevřu Bibli na náhodném místě a čtu si, co tam stojí napsáno – a obvykle je z toho ještě nápad, jakou myšlenku na večer přidat.
Prozradíte své oblíbené cukroví?
Ráda peču nadýchané perníky, rozděluju je do celofánových sáčků a se vzkazy je rozdávám svým přátelům a kolegům. Osobně si místo cukroví dám raději řízek, ale když už, tak nepohrdnu vosími hnízdy. Někde se jim prý říká úlky, a mně to od dětství přišlo legrační. Mnoho druhů cukroví má také svůj duchovní příběh a vánoční symboliku, třeba boží milosti nebo vánočka.
Máte pro nás nějaký biblický citát, který může ve vánočním čase oslovit i ty, kdo v Boha nevěří?
Třeba tento, je z druhé kapitoly Lukášova evangelia: „Anděl řekl: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: naleznete děťátko v plenkách položené do jeslí.“ Radost má být pro všechen lid a má nám ulevit od strachu, takové je andělské poselství, které otevírá oči a lidská srdce. Vánoce nás pokaždé zastihnou v jiném bodě našich životních příběhů, ale tahle dobrá zpráva do nich vždycky zapadá.
Další rozhovory a zajímavé články najdete v aktuálním čísle Blesk zdraví! Objednat si ho můžete i v našem iKiosku přímo zde!
