Tvrdíte o sobě, že jste aktivní, neustále něco děláte. Už rok ale situace vašemu povolání nepřeje…
To je svatá pravda. Učit se scénář, text, když víte, že zatím budou ležet v šuplíku? To není příliš motivující. Proto se teď zaměřuju na šansony, ráda bych připravila nové cédéčko a další knihu, jenže se mi to trochu zkomplikovalo. Nejdříve jsem byla na operaci s ramenem, které jsem si poranila při divadelní zkoušce 420People, které připravujeme na příští sezonu. A potom jsem byla na operaci s okem. Ale na druhou stranu si říkám, že je lepší, že se to stalo nyní, když nemůžeme hrát.
Cítíte se být víc herečkou, nebo zpěvačkou?
Já nejsem zpěvačka, ale šansoniérka. Dvě hodiny na jevišti s publikem jsou pro mě nejkrásnější. Mám potřebu dávat, to je smyslem mého života, a to mi poskytuje divadlo i koncerty. A publikum vás zase dobijí energií, což mi v současné době moc chybí.
Někde jsem se o vás dočetla, že děláte jen to, co vás baví. Co vás naopak nebaví vůbec?
Uklízení a papírování. Řešit složenky a podobně. Mně se to doma kupí a já to odkládám… To je pro mě ztráta času.
Když nemáte energii nebo náladu, co vás dobije?
Největší lékem je pro mě spánek. Osm hodin je pro mě ideál, a když spím tři čtyři hodiny, jsem totálně nepoužitelná. A co mě ještě dobíjí, je smích. Smích je lék, a to, myslím, v dnešní době chybí nejvíce.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.