7°C
Už osmý týden jste ve Španělsku, není to na vás trochu dlouho, nechystáte se zpátky do Prahy?
V Praze teď nemám co dělat, protože naše branže nemůže vůbec nic, tak jsme tady. Sebík měl nejprve výuku on-line a teď má individuálku. Na těch čtrnáct dní, které scházejí do Vánoc, nemělo cenu vracet se domů. Taky tam máme prarodiče, kterým je už kolem devadesáti, a nechceme je ohrozit. Zatím to vypadá, že bychom přijeli až v lednu. Ale samozřejmě nevíme, jaká bude situace v Česku.
Jak to momentálně vypadá u vás?
Můžeme chodit ven, na pláž i do restaurací. Nejsou otevřené všechny, ale je jich dost a funguje i hodně hotelů. Na ulici je ale třeba mít roušku. Nám to nevadí, protože jakmile nás v restauraci usadí ke stolu, můžeme si ji sundat. Sedět se dá po čtyřech. Je to tu víceméně podobné nařízením v Česku, ale není to tak drastický. Hlavně tady není tolik nakažených. Na Tenerife je všehovšudy sto dvacet případů.
Můžete se koupat v moři, je ještě počasí na plážové aktivity?
Teplota vzduchu je kolem 22 stupňů Celsia, což je moc fajn, a moře má 24 až 25 stupňů, dá se do něj ještě vlézt.
Chodíte plavat?
Chodím, ale ne každý den, záleží na počasí. Některé dny jsou chladnější. Včera bylo pod mrakem, dokonce pršelo. Ale když mi to vyhovuje a mám zrovna chuť, tak jdu.
Takže vlastně přirozeně posilujete imunitu jako spousta vašich kolegů v Praze.
Trošku to sleduji a opravdu jsem koukal, kdo všechno už vlezl do studené vody. Taky se pravidelně otužuji. Ne, že bych se chodil koupat do ledové řeky nebo studeného moře, ale každý den si dávám mrazivou sprchu.
Vyšlo vám cédéčko Moje zapomenuté ploužáky. Jak vás ten projekt napadl?
Jsou to písničky, které už vyšly na mých předchozích albech, ale nejsou moc známé, nestaly se takovými hity jako třeba Každý mi tě lásko závidí, Největší z nálezů a ztrát nebo Pár přátel. A podle mě by bylo škoda nechat je v zapomnění. Řekl jsem si, proč z nich neudělat cédéčko. I fanoušci mi k tomu dali impuls. Ptali se, proč nezařadím do svého repertoáru i jiné písničky, než které běžně na koncertech hraji. Tak jsem jich pár vybral, přidal k nim čtyři vánoční, jeden bonus a vydal je. Všechny jsou natočeny nově. Trošku jsem je oprášil, dal jim nový kabát. Mají teď soudobý moderní zvuk a některé i nové aranžmá.
Vím, že si potrpíte na texty, kdo vám je píše, proměnilo se to v čase?
Do mého týmu textařů patřili vždycky Richard Bergman, Jarda Machek, František Řebíček a dnes už nežijící Eda Pergner. Jsou to kluci, kteří mě znají léta, a každému sedí jiný styl. Vždycky jsem věděl, komu dát otextovat ploužák a komu půjdou dobře rychlejší věci. A děláme spolu dodnes. Bonusovou písničku od skupiny ToTo, kterou mám na novém cédéčku, mi například otextoval Ríša Bergman a nazval ji Záhadná.
Vás žádný text nenapadá? Ani když sedíte u moře a máte tak výjimečné inspirativní podmínky?
Občas jsem si něco napsal, třeba když jsem skládal sportovní hymnu pro basketbalový tým Nymburka. Musel jsem si o něm něco nastudovat a přitom mě rovnou napadl text. Nebylo to tak těžký, když jsem už o něm tolik věděl. Šlo jenom o to, vychytat správné rýmy a slova. Člověk musí vždycky přijít na ten klíč, a pak už to jde snadněji. Ale většinou to nechávám na profesionálech. Když mě něco napadne, tak je navedu, ale moc se do toho nehrnu.
Budete se pouštět taky do nového muzikálu, když je současná situace tak demotivující?
V Divadle Broadway připravujeme muzikál Láska nebeská z písniček Waldemara Matušky. Už se zkouší. Přizval jsem k němu Daniela Hádla, který je aranžuje. Ale abych sám psal nějaký nový muzikál, na to nemám momentálně chuť, protože zatím nevidím žádnou perspektivu. Nevíme, dokdy bude tohle všechno trvat a za jak dlouho budeme moci hrát pro normální počet lidí. To samé se týká mých narozeninových koncertů v 02 Areně. Posunul jsem je o rok a doufám, že je v tom červnu odehraji, ale nikdo to s jistotou neví. Takže abych řekl pravdu, tvořit něco a víceméně nevědět, jestli se to bude, nebo nebude moct hrát, nevidím jako smysluplné.
Trápí vás to, klesáte na mysli?
Ani ne. Pojal jsem to, jako vždycky všechno, hrozně optimisticky a řekl jsem si, že si dopřeju odpočinek. Protože od roku 2002, kdy jsem začal psát muzikály (Kleopatra, Tři mušketýři, Angelika, Mata Hari, Kat Mydlář…), jsem moc volna neměl. Takže to beru malinko jako předčasný důchod. Nějak se to samo nabídlo, tak toho využívám. Čistím si hlavu a víceméně se věnuji rodině. Jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. Doufám, že příští rok se to celé zase normálně rozjede a já budu mít spoustu energie.
Hodně umělců odpočívalo během prvního nouzového stavu a brali to nakonec pozitivně, ale v tom druhém jsou už psychicky zdeptaní. I ti, kteří mají našetřeno. Jsou zvyklí pracovat a vadí jim, že nemůžou.
Já pracuji od svých patnácti, to znamená 45 let. Workoholik asi nejsem, ale i tak jsem docela unavenej. Takže pro mě to není v tuto chvíli až tak špatné. Ale samozřejmě pomaličku taky cítím tendence něco dělat. Připravuji si aspoň koncertní programy, dělám novou dramaturgii… Chceme taky s kapelou nazkoušet věci z nového cédéčka, nehrál jsem je třicet let. Takže ne že bych nedělal vůbec nic, ale nechávám to plynout. Až mě to chytne, tak mě to chytne.
Určitě přemýšlíte nad tím, co se u nás i ve světě děje, máte pro to nějaké vysvětlení?
Já na to koukám z pohledu historie. Docela dost se jí zabývám a baví mě. A když se podívám zpátky, tak vidím, že vždycky něco přišlo. Zemětřesení, záplavy, epidemie tyfu, moru, španělská chřipka, pak HIV, SARS, všechno možné. Akorát tenhle virus je horší v tom, že vědci pořád nevědí, co s ním, jakým způsobem ho mají posuzovat, když se u každého člověka projevuje jinak. Někdo ho chytí a nic mu není, jiný na něj zemře. To je to, co je na téhle nemoci nejasné, a nepříjemná je ta nejistota. Teď se čeká na vakcínu.
Necháte se očkovat?
Ano, protože to vidím jako jedinou možnost, jak šíření viru zastavit. Ti, co se nechtějí nechat očkovat, na to mají samozřejmě právo, je to jejich rozhodnutí. Jenom nevím, jestli jednou nebudou muset, protože se dneska očkujeme na tuberkulózu, tetanus, spalničky…
Ale tohle nejspíš není poslední virus, který nás dostihl. Myslíte si, že se lidi budou chtít očkovat na všechno, co ještě přijde? Navíc narychlo „spíchnutou“ neprověřenou vakcínou? Vy se nebojíte vedlejších účinků?
Je pravda, že nevíme, jestli to nebude mít vliv na další generace a co to třeba provede s dětmi, které se proočkovaným rodičům narodí. Je to i otázka věku. Mladší lidi si zatím můžou dovolit neřešit to. Už proto, že mají jiné příznaky nemoci než my šedesátníci a starší. Ale třeba britská královna prohlásila, že se očkovat nechá. Uvidíme. Vakcína přijde až v únoru a kdoví, co bude do té doby. Možná ji ani potřebovat nebudeme, to by bylo ideální.
Nemusíme čekat do února. Vy si přece vykládáte karty a vychází vám to!
Jenomže na tohle ani karty neznají odpověď. (smích) Kdo bude vědět, jak naložit s covidem, dostane Nobelovu cenu.
Jak se připravujete na Vánoce?
My to moc neřešíme. Koupili jsme umělý stromeček, ten ozdobíme, necháme si z Prahy poslat po někom kapra a uděláme si k němu bramborový salát.
Živého kapra?!
Naporcovaného, vakuovaného.
Dárky už máte?
Něco koupíme Sébovi, ale dál se tím nestresujeme. Jsme rádi, že jsme v pohodě a nemusíme čelit různým nepříjemným věcem, takže už tohle bereme jako dárek.
Jak oslavíte Silvestra, kam půjdete?
Nebudeme to nijak hrotit. Máme tady pár známých, tak se možná sejdeme. Ale určitě nepůjdeme pařit někam do hospody. Ono by to nejspíš ani nešlo, zřejmě budou nějaká omezení. A my to ani nechceme pojímat moc vesele, protože máme v plánu letět prvního ledna do Prahy. Takže si dáme skleničku a půjdeme domů.
Je možné, že si zazpíváte, když vás kamarádi vyhecují?
Uvidíme. (smích)
