2°C
Monika je vystudovaná doktorka farmacie, která původně pracovala v lékárně, a především máma tří dětí. Po narození první dcery dostala od svého téměř devadesátiletého dědečka sepsané paměti. To ji inspirovalo k nápadu, že by takovou kroniku mohl sepsat každý prarodič. Hledání kořenů a rodinných hodnot se stalo jejím životním tématem, které se snaží dostat k široké veřejnosti.
Měla jste vždy blízko ke starší generaci?
Všechno to vyplynulo z běhu života. Vyrůstala jsem v pohodové rodině, ve které jsme měli babičky a dědečky nablízku, protože jsme bydleli ve stejném městě a trávili jsme s nimi hodně volného času. Pak jsem se během studia farmacie při povinných praxích setkávala se seniory v lékárně, kde jsem s nimi byla ve velmi úzkém kontaktu. Později se ke mně dostala dědečkova knížka, ve které zpracoval své vzpomínky na dětství a mládí. Obrovsky mě oslovila a hned se z toho stal rodinný poklad. Řekla jsem si, že bych chtěla něco takového mít i od babičky mého manžela, se kterou jsem trávila hodně času a vyslechla si její příběhy. A to byl začátek zrodu knížek Babičko, vyprávěj a Dědečku, vyprávěj.
Co je úkolem těchto knih?
Jsou to vlastně alba na vpisování, která umožňují prarodičům zapsat své vzpomínky. V knížkách jsou speciálně vybrané návodné otázky, které mapují jejich život od dětství po současnost. Obsahují řadu dobových obrázků a místa pro vlepení fotografií. Každá babička nebo dědeček tak má možnost vyprávět o svém mládí a době, v níž žili, sepsat své vzpomínky na rodiče, prarodiče, dětství, školu, narození dětí… Zároveň je možné se k otázkám vracet, doplňovat je, pro každého je to velice jednoduché.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
