Kdy jste poprvé zatoužila po tom, vypadat jako Barbie?
Neřekla bych, že jsem se někdy přímo rozhodla vypadat právě jako kopie panenky s ohýbacíma nohama (smích). Vždy, už jako malá, jsem ale milovala princezny a vnímala ženskou krásu jako nutnou součást každé úspěšné ženy. Považuji proto make-up a zkrášlování za přirozenost nás žen. Koneckonců, je nám to ženám dané už po mnoho tisíc let. Nicméně v naší společnosti je zkrátka nečekané, když takto o sobě začne smýšlet malá holka a začne se o svou krásu zajímat víc, než jen co se make-upu týká. V podstatě jen aplikuji poznatky z historie módních stylů, principy společenských ideálů krásy a ve škole nabyté znalosti o kompozici a zlatém řezu. A protože zhmotněním těchto všech stylů a pravidel je právě panenka Barbie, oblíbila jsem si ji a začala k ní být připodobňována i v médiích. Nicméně vzhled je pro mě především příjemným doplňkem k mé hlavní činnosti a zálibě, kterou je zpěv!
Fascinuje vás umělá krása. Čím jste začala? Tipuji nehty.
Co se týče „umělé krásy“, tedy zkrášlování, začala jsem vlastně už v sedmi letech make-upem, když mě maskéři líčili v divadle, kde jsem tehdy hrála. Při drobnohledu kamery, nebo naopak při pohledu z dálky v divadle je make-up vždy neodmyslitelnou součástí každého herce či zpěváka. Taky měl tehdy make-up za úkol, abych vypadala trochu starší, když už jsem přece jen vystupovala převážně s dospělými. A tak se asi ve třinácti make-up stal mou každodenní všední součástí.
Takže v obličeji nemáte moc plastických operací?
To je právě kouzlo make-upu, že si o mně mnoho lidí myslí, bůhví kolik už nemám ve tváři plastických operací. Je pravda, že jsem vyzkoušela vstřebatelné 3D nitě do
