9°C
První novela – Family Frost – je o muži, který přišel o skvělou práci i svůj luxusní životní standard a jezdí s mrazicím autem. Jak vás napadlo zrovna toto?
Když jsem se rozvedl, tak se to nějak dozvěděl i jistý řidič auta s mraženými potravinami a začal mne – jako opuštěného starého mládence – dost zásobovat svými výrobky. A jednou mě tak napadlo, co kdyby to byl zkrachovalý majitel nějaké luxusní restaurace. To by byl takový hezký symbolický pád na dno. A protože já osobně jistý pád na dno taky prožil, i když trochu jiný, tak jsem to do té novely takhle zapojil.
Přemýšlel jste během toho svého pádu na dno, že byste se musel živit jinak než jako spisovatel?
Přemýšleli o tom můj bankéř a moje rodina. Jsem vystudovaný učitel a představa, že se teď v padesáti seberu a půjdu říkat puberťákům vyjmenovaná slova, mne dost děsila. Takže jsem dost rád, že jsem nemusel.
Druhá novela je o dívce, která umí číst myšlenky. To je pro vás trochu netypický nápad. Kde se vzal?
Matně si vzpomínám, že jednou jsem viděl v kavárně dvojici mladý muž a mladá žena. Podle všeho byli na nějaké druhé třetí schůzce a bylo vidět, že on ji balí. Já jsem jen sledoval, jak pořád něco vypráví, a bylo vidět, že opravdu strašně lže. A já celou dobu myslel na to, jestli ona to ví. Dokázala ho prohlédnout? A říkal jsem si, jaké by to bylo, kdyby ona věděla, že zatímco on tam blábolí něco o poezii, hlavou mu jdou úplně jiné a jasné vizuální představy.
Znamená to, že se ve svých knihách trochu odkláníte od témat vztahů a lásky?
Ano, jakožto dvakrát rozvedenému se mi toto téma už trochu vzdálilo.
Ale v obou novelách je svatba.
Ano, ale v té první je pojata velmi ironicky... Ale ano, cizí svatby ještě můžu.
Vaše nová kniha vychází u jiného nakladatele než všechny dosavadní – co vás vedlo k tomu, že jste ho změnil?
Knížka je zboží jako každé jiné a zboží se musí prodávat. K tomu je potřeba vyvinout všechny marketingové, distribuční a jiné aktivity, a když toto nefunguje, tak je potřeba to změnit.
Stále píšete tak ukázněně a systematicky každý den?
Ano, píšu i deset hodin denně. Vlivem všech událostí mi to jde pomaleji, to, co jsem dřív stihl za sedm osm hodin, mi teď holt trvá déle. Ale objevil jsem velmi účinný institut, který výrazně zvyšuje sebekázeň, a ten se nazývá hypotéka. Takže mám hypotéku a píšu jak drak.
Takže už teď pracujete na něčem dalším?
Připravuji sbírku povídek, a nestane-li se nic závažného, tak je brzy dokončím. Jsou tematicky i formálně hodně rozdílné, takže nelze tak úplně jednoduše říct, o čem vlastně jsou.
