2°C
Z knihy cítím, že láska hraje ve vašem životě velkou roli. Co všechno milujete?
Svého syna, manžela, rodinu. Miluju pohodu a pocit, že dokážu všechno, co si umanu. A taky miluju Norsko, jeho čerstvý vzduch a nádhernou přírodu. Ten moment, když si dám do těla a tělo mi děkuje tím nádherným pocitem. Vyjmenovat všechno určitě nejde, to bychom tu byli ještě pozítří.
Norsko – země, o které řada z nás ví míň než víc. Zato vy, mohla bych říci, jste norská znalkyně. Tipy, kam jet, najdu v průvodci, ale co tam podle vás nenajdu, ale měla bych to vědět? Jací jsou opravdu Norové? Co milují, nenávidí, chtějí? Jaké je tam opravdu žít?
I po těch několika letech, co jsem v Norsku žila, se pořád domnívám, že Norové jsou ohromně spokojení a šťastní lidé. Umí si život užívat, mají skvělé zázemí, dobré platové podmínky a žijí v nádherné fungující zemi. Norové milují útulno a nenávidí dlouhou zimu a tmu. V mnoha věcech mi přijde, že mají život mnohem jednodušší. Ve srovnání s Čechy, kteří jsou neuvěřitelně pracovití, talentovaní a všechno mají vydřené, působí Norové občas jako líní peciválové.
Vaše kniha hodně lidí nakopne. Mě určitě. První polovinu knihy jsem měla pořád hlad a druhou chtěla všeho nechat a vydat se cestovat. Tak nějak jsem měla pocit, že dokážu všechno. S trochou odvahy, víry a šlehačky. Je ještě něco, co byste do knihy dopsala, co se nevešlo?
Spousta věcí se do knihy nevešla. Některé ale záměrně. Myslím, že jsem si něco podvědomě nechávala i na pokračování. Ve Šlehačkových oblacích je ale přesně to, co tam mělo být.
V knize působí váš manžel jako dokonalý muž. Prozraďte recept na šťastný vztah, protože ten váš, zdá se, šťastný je.
Můj muž je opravdový unikát. I když také má své mouchy, ostatně jako každý z nás. Naučil mě ale opravdu mnoho věcí. Jednou z nich je i to, že se o vztah musí pořád pečovat. A musíte si najít čas jeden na druhého. Za každé okolnosti. A myslím, že to je základ všeho. Protože pokud v dnešní uspěchané době věnujete tomu druhému svůj čas, věnujete mu to nejcennější, co máte, a na tom se už dá stavět.
Bylo by hřích nenapsat blog o tak zajímavém životě, jako je ten váš. Jak to všechno začalo? Jak se stalo blogování součástí vašeho života?
Začala jsem blogovat asi půl roku potom, co jsem se přestěhovala do Osla. Chtěla jsem sdílet, jaké je to žít si svůj sen, v přímém přenosu. Ale ze všeho nejvíc jsem se v psaní snažila zase najít tu šťastnou a spokojenou holku, kterou jsem bývala předtím, než mi zničehonic zemřela máma. Bylo to pro mě velmi těžké období. A myslím, že právě ta zpětná vazba od čtenářů, kteří v řádcích nacházeli inspiraci a motivaci plnit si své sny, mi dodávala energii a odvahu.
Byla jste zvyklá blogovat, takže když přišel návrh na knihu, sedla jste si, uvařila si horkou čokoládu s kupou šlehačky a psaní šlo jedna báseň. Nebo se mýlím?
Kéž by to šlo tak jednoduše. Ve skutečnosti pro mě bylo psaní knihy noční můrou. Vůbec mi to nešlo. Měla jsem nějaký zvláštní blok a nemohla se k psaní přinutit. Možná, že to pro mě byla až moc velká porce a já se s ní nedokázala vypořádat.
Moc jsem tomu nerozuměla, protože jsem si vždycky přála napsat knihu. A když to přišlo, bála jsem se. Takže se psaní knihy velmi protáhlo. Na dva a půl roku. Prošvihla jsem několik deadlinů a myslím, že už si v nakladatelství říkali, že se rukopisu už nikdy nedočkají. Pak jsem otěhotněla a věděla jsem, že pokud knihu nenapíšu, než se malý narodí, nenapíšu ji nikdy. Takže to byl ten jediný deadline, který jsem byla schopná dodržet. Rukopis jsem opravovala a dopilovávala ještě opravdu pár dní před porodem.
Jste nejen spisovatelka, blogerka a gymnastka, maminka, ale také podnikatelka. Založila jste s manželem firmu Elite Bloggers, která reprezentuje blogery. Povězte nám o ní něco. U ní totiž vaše kniha končí.
Elite Bloggers je naše další miminko. Agentura byla právě ten důvod, proč jsme se přestěhovali z Osla do Prahy. Vrhli jsme se do podnikání v oboru, který ani jeden z nás nemá vystudovaný (manžel je právník, já jsem vystudovala politologii a v Oslu pak environmentální studia).
Ani jeden jsme neměli moc zkušeností. Cítili jsme ale silnou díru na trhu, měli jsme otevřenou mysl a chtěli se učit. Všechno bylo velmi spontánní. V začátcích jsme si hodně i hrábli na dno, pracovali jsme opravdu hodně, ve dne, v noci. Věděli jsme, že do toho musíme dát všechno, nebo se můžeme zabalit a vrátit se do Osla. Po pár měsících jsme otevřeli Elite Bloggers Hub, místo, kam mohou blogerky kdykoliv přijít, kde mohou tvořit, psát.
A po dalších pár měsících jsme přibrali prvního zaměstnance. Letos nás už je sedm a spokojení klienti i blogerky pořád přibývají. Snažíme se věci dělat trochu jinak. Snažíme se skloubit norskou férovost a upřímnost a českou pracovitost a improvizaci. Troufám si říct, že Elite Bloggers by teď už mohla fungovat z fleku i bez nás.
A jaké sny má Tereza Salte? Co by chtěla? Kam by chtěla doletět na šlehačkovém oblaku?
Přála bych si, abychom byli spokojení, jako jsme teď. Momentálně se mé sny točí kolem rodiny. A přála bych si, abychom z Williamka a dalších dětí, pokud jich bude víc, vychovali dobré a spokojené bytosti.
