Nikdy bych do vás neřekla, že jste byla jiná než štíhlá.
Na škole jsem byla dokonce nejoplácanější ze třídy. Ale pak jsem odešla do Liberce a začala si s klukem, který dělal fitness a kulturistiku. Takže jsem s ním chodila do posilovny a on mi radil, jak a co mám jíst. Vždycky se mi moc líbily fitness holky, tedy jejich postavy. Nejsou hubené jako anorektičky, ale zároveň jsou pevné a pružné, mají prostě ideální postavu.

Od té doby máte ráda zdravý životní styl?
Ono to šlo tak nějak postupně. Zjišťovala jsem nejdřív, jak správně jíst. Třeba že večer už nesmím žádné sacharidy. Později jsem se začala věnovat józe a naprosto jsem jí propadla. Moje tělo mi pak samo řeklo, která jídla mu vyhovují, a která už ne. Tak jsem postupně začala vynechávat těžké pokrmy a více se zaměřovat na to, co jím. Žádné drastické diety jsem ale nedržela nikdy.

Takže se neomezujete, ale jen si hlídáte, co jíte?
Nevím, jestli se dá říci, že se hlídám. Je to už takový zvyk. Nemusím se tím nijak trápit. Když mám hlad, tak se najím toho, co „můžu“, a klidně si dám i dvojitou porci. Jsem sytá a více nepotřebuji. Klidně dokážu spořádat spoustu salátu nebo polévky a je mi fajn. Nemusím jíst svíčkovou nebo řízek, nemám na to ani chuť. Ale občas si dopřeji něco sladkého, třeba datle, ty mám moc ráda. A taky sladkým dobíjím energii. V divadle mám hodně velký výdej, tak je to někdy potřeba.

Nějaké neřesti ale taky určitě máte. Nebo se mýlím?

Ráda si občas dám víno, aperol, prosecco, výjimečně si zapálím i cigaretu. Ale jsem takový sváteční kuřák. Občas sním brambůrky nebo něco jiného hodně nezdravého. Ale jinak se snažím si tyto „neřesti“ hlídat a nenechat je propuknout. Tělo mi dá hned jasně najevo, když to přeženu. Není mi pak dobře.

Celý rozhovor s Ivanou Jirešovou si přečtěte v novém čísle tištěného Blesku pro ženy: