3°C
Jméno pro dceru Medu vybíral váš syn Adam. Jak k němu došel?
To byste se měla zeptat spíš jeho. Já si ale myslím, že k tomu měl tehdy hned několik důvodů, kterými si svůj nápad prosadil. A to dokonce tak logických, že jsem si své přání mít Rozárku nebo Ellu strčila do pytle a hodila do řeky. Vlastně je to tak trošku Adam pozpátku.
Těšil se na bratříčka, myslel si třeba, že s ním bude hrát fotbal, a narodila se mu sestřička. Jak tuhle změnu přijal?
Než se z odběru plodové vody zjistilo, že to bude holčička, těšil se na brášku. A jak zjistil, že bude mít ségru, dostal pravomoc vybrat pro ni jméno. To ho úplně dostalo. A pak už se těšil na tu svou Medulku. A musím říct, že jako brácha je teda úžasnej.
Žádné žárlení ani hádky?
Ne, Meda je jeho miláček. Ochraňuje ji, všechno jí vysvětluje a trpělivě ji učí. Mám z nich velkou radost, jsou to moje lásky.
Během těhotenství jste přibrala 30 kilo, která jsou teď pryč. Jak se vám to podařilo, zase tak krásně zhubnout?
Předně musím říct, že nesnáším diety. Přemýšlet, co, proč a kolik si toho do pusy dám, je v pořádku, ale držet něco, kdy moje tělo strádá? To je efekt za příliš vysokou cenu. A zadruhé na to říkám kamarádkám a známým jedinou věc: Ano, zhubla jsem, ale za tuhle cenu byste to nechtěly.
Můžete být konkrétnější?
Bez komentáře. Primárně ale při hubnutí na každého funguje něco jiného. Já jím v podstatě všechno, jen něčeho méně – například pečiva, sladkostí, uzenin. Ale to neznamená, že bych si občas něco z toho nedopřála. Mám ale zásadu, že po 19. hodině už nejím. Pak už jen piju. Vodu, čaj, kafe, někdy víno.
Celý rozhovor s Laďkou Něrgešovou si můžete přečíst v novém čísle časopisu Blesk pro ženy!
