2°C
Před časem jste prošla náročnou životní zkouškou. Diagnostikovali vám rakovinu, absolvovala jste operaci, léčbu jste ale „dokončila“ jako jedna z mála v České republice ambulantně. Věřila jste, že to zvládnete?
Já sama jsem nepochybovala o tom, že to dám. Navíc jsem měla velmi dobrý důvod bojovat, Matyášovi bylo tehdy jen osm měsíců. Kvůli tomu, že jsem nastupovala na operaci, jsem musela přestat kojit, což bylo pro mě asi nejtěžší. Najednou jsem musela miminko odtrhnout od prsu a odložit, abych se mohla věnovat léčbě. Ostatní se o mě samozřejmě báli, obrovsky mi pomáhali a podporovali mě.
Když vám tehdy řekli diagnózu, přemýšlela jste, co jste v životě udělala „špatně“, nebo jste prostě tento fakt přijala s pokorou, že nic se v životě neděje náhodou a že každá nemoc má svou příčinu?
No, upřímně jsem se s tím musela hodně srovnat. Tehdy to samozřejmě byl šok, ale myslím, že tím si projde každý, každého napadne otázka: Jak to, že já? Co dělám špatně, že zrovna já? V té rovině fyzické tu odpověď už znám. Byla jsem mimo jakoukoli rizikovou skupinu. Na otázky lékařů jsem odpovídala: Ne, nekouřím. Ne, nepiju. Ne, nepracuju v žádném znečištěném prostředí. Když zjistili, jak relativně málo je mi let, kroutili nade mnou hlavami. Po řadě testů se ukázalo, že původcem nádoru byly papillomaviry. Dnes bohužel těchto nádorů u mladých žen přibývá. Nicméně, ještě je tu druhá rovina, rovina psychosomatiky a celou řadu věcí jsem si sama v sobě musela pořešit. Svým způsobem života jsem dala nemoci prostor, aby se rozvinula, o tom jsem přesvědčená.
Kdo vám tenkrát nejvíc pomohl? Potřebujeme kromě vlastní víry v uzdravení i pomoc druhých? Nebo jsme v tom v té chvíli úplně sami?
Na něco jsme sami, na takovou tu vnitřní práci, srovnat si priority, najít motivaci, soustředit se na sebe, ale bez pomoci dalších mnoha lidí bych to nezvládla. Především rodiny, včetně rodičů a tchyně, kteří manželovi pomohli zajistit chod rodiny se třemi dětmi a pomáhali mi při zdánlivě běžných věcech, jako dostat se do nemocnice nebo uvařit jídlo, když mi bylo zle. Blízcí přátelé a jejich podpora, to bylo pro mě taky hodně důležité. A v neposlední řadě jsem potkala úžasné doktory. Nebyli ani trochu alternativní, ale ze všech jsem cítila, že mi chtějí pomoct a že mě respektují. To je taky zřejmě věc, kterou jsem se měla naučit.
Jak moc vám v procesu uzdravování pomohly alternativní medicína a aromaterapie?
Asi tak měsíc jsem intenzivně přemýšlela, jak na své léčení půjdu. Diskutovala jsem o tom jak s manželem, tak s různými léčiteli a pak jsem došla k závěru, že nemám odpovědnost jenom k sobě, ale i k dětem, a rozhodla jsem se, že moje cesta je zkombinovat léčbu moderní i alternativní. A ukázalo se, že to je cesta, která pro mě funguje. S pomocí dvou léčitelů a různých bylin, které jsem brala, jsem zvládla ozařování i chemoterapii ambulantně. Aromaterapii jsem využívala v péči o ozařovanou pokožku. Díky měsíčku, levanduli, šípkovému a nimbovému oleji nedošlo k nekróze tkáně a mohla jsem dlouhý ozařovací cyklus dokončit.
Mnozí lékaři se spojení klasické a alternativní medicíny brání. Proč myslíte?
Neumí to jinak. Medicína se nevyučuje holisticky, ale úzce oborově. Proto máme skvělé odborníky, ale mizerné praktické lékaře. Je to paušalizace, za kterou se omlouvám všem, kteří svoji praxi dělají jinak. Pokud ale lékař sám nemá zájem, škola a následně ani praxe jej k celostnímu pohledu na člověka nevede. Pak ani nemůže rozumět tomu, co alternativa nabízí a jak funguje. Tam, kde propojení moderní a celostní medicíny podporují, se pacientům daří zbavit se obtíží rychleji a levněji. Samozřejmě v tom hraje určitou roli i profesní pýcha a moc farmaceutického průmyslu.
Naučila vás vaše nemoc něco, co jste předtím neuměla?
Vždycky jsem říkala, že jsou lékaři velmi schopní dělat medicínu, která zachraňuje život. Ale už jsem jim přisuzovala velmi malý kredit, co se týče uzdravení psychosomatických a jiných onemocnění. Tohle byla moje zkušenost, abych nebyla na tu svou alternativu tak pyšná. Abych v sobě našla víc pokory vůči tomu, co někteří doktoři umí. Začala jsem se také víc zabývat svými pocity, svými emocemi, tím, co opravdu dělat chci a co si myslím, že dělat „musím“. Naučila jsem se víc si naslouchat a respektovat potřeby svého těla.
Ani se neptám, jestli používáte přírodní kosmetiku. Snažíte se taky jíst zdravě?
Používám jen certifikovanou přírodní kosmetiku, to už je moje profesní deformace. Nedovedu si představit, že bych se umyla něčím, co obsahuje sulfáty. Jen z té představy už mi není dobře. Éterické a rostlinné oleje, které se používají v aromaterapii, jsou tou nejpřirozenější a nejjednodušší přírodní kosmetikou. Každý si ji může vyrobit sám doma. Takže aromaterapie a přírodní kosmetika jdou u mě ruku v ruce. Vegetariánská strava pro mě tvoří základ jídelníčku, bio kupuji, pokud je to možné, ale když si děti nebo moje tělo řeknou o maso, tak ho dostanou. Nejsem ortodoxní a respektuji velkou míru svobodné volby, ale také ji vyžaduji pro sebe. Protože máme poměrně velkou rodinu svébytných osobností, není ani jiné cesty.
V čem nacházíte v poslední době největší uspokojení – kromě prosperující firmy? Umíte se taky „nudit“ a nic nedělat?
Rovnováha je klíč a cesta, která funguje ve vesmíru, v přírodě, v živé buňce. Bez tvoření není odpočinek, bez aktivity není nicnedělání. Jak říkaly už naše babičky: všeho s mírou. Ať se to týká stravování, práce a odpočinku, zaměření se na tělo či duši nebo využívání přírodních zdrojů. Důležité je věnovat se činnostem, které nám dělají radost a mají pro nás smysl. Pokud mají přesah pro ostatní, tím lépe. Poslední dobou odpočívám ráda a jsem v tom čím dál lepší.
