2°C
Se sympatickou Miss jsme se seznámili při focení v Jižním Tyrolsku. Vyprávěla nám o svém dětství, které bylo plné sportu, i o tom, proč s ním musela přestat.
Slyšela jsem, že máš ráda les a houby?
Takhle jsem teď oslavila svoje narozeniny. Sbírala jsem houby a spadla jsem při tom do řeky. Na kopci byl hřib a musela jsem přejít řeku, abych se k němu dostala. Bohužel mi to nějak podklouzlo a už jsem byla v řece.
Hřiby jen sbíráš, nebo je i posléze zpracováváš?
Všechno, co je s nimi spojené, miluju je sbírat a mám hroznou radost, když nějaké najdu. Čištění už není taková zábava, ale to k tomu patří a hrozně ráda je i jím.
Jakou úpravu máš nejraději?
Jakkoli, je mi to jedno. V omáčce, v polévce, zbožňuji to.
Vaříš je sama, nebo mamka?
Sama, naučila jsem se vařit sama. Mamka vařila taková ta základní jídla, ale mě lákalo zkoušet něco nového, tak jsem začala experimentovat. Podle toho, kam jedu, tam sbírám inspiraci a také na internetu.
Pro koho nejraději vaříš?
Určitě pro svoji rodinu a pro návštěvy spíš peču. Můj přítel ode mě zbožňuje všechno, což občas nechápu, ale v životě si nestěžoval.
Vy už spolu bydlíte?
Ještě ne, ale chystáme se. Nevím, kdy to bude, protože se přítel chystá do armády. Nejsem z toho moc nadšená, ale on hodně sportuje a tohle je pro něj tím pádem ideální zaměstnání. Mně to jako ideál nepřipadá, protože se bojím toho, až odjede na misi. Nechci, aby se mi vrátil bez ruky nebo na vozíku, a dnešní doba je šílená!
On je vůbec asi dost svérázný, říkala jsi, že tě dokonce přihlásil na Miss bez tvého vědomí.
To je pravda, dva dny před castingem v Ostravě. Jel domů, viděl billboardy a rozhodl se mě přihlásit. Z ničeho nic se mě zeptal na rodné číslo, tak jsem mu ho poslala a pak mi přišla pozvánka do emailu. On se mě snažil přesvědčit už dřív, ale já jsem měla strach z přímého přenosu, že něco řeknu špatně a už se to se mnou poveze. Jak jsem našla tu přihlášku, tak jsem to musela jít rozdýchat do vany se sklenkou vína. Na castingu byl se mnou, několikrát jsem chtěla utéct, ale zvládl mě tam udržet a vyplatilo se to.
A jak je spokojený?
Myslím, že je moc spokojený. Nemá si vlastně na co stěžovat, je to všechno kvůli němu.
Musí si být vaší láskou hodně jistý, nebojí se, že o tebe přijde, když jsi pořád někde?
Tím, že jsem nevyhrála první místo, tak jsem nedostala byt v Praze, a tím pádem jsme spolu pořád v Ostravě. Většinou nejsem pryč dlouho a rozhodně nemá proč se bát.
Jaké missí povinnosti máš před sebou?
Na začátku října odjíždím na světovou soutěž, kde mám spoustu povinností a chci odjíždět s pocitem, že jsem pro to udělala maximum. Může to dopadnout jakkoliv, ale s výhrou ani nepočítám, protože tam bude osmdesát dívek z celého světa! Teď jsem měla poslat třicet fotek s vysvětlením, jak snižuji ekologickou stopu, a to opravdu nebylo lehké! Teď už se připravují medailonky a to jsem také pojala neobvykle. V minulých ročnících dívky sedí a vykládají o tom, jak se snaží o ekologii, já jsem do toho zakomponovala tanec, kterému jsem se dlouho věnovala. Mluvím tam v kostýmech o všech živlech.
Proč už se tanci nevěnuješ?
V šesti letech jsem začala tančit latinsko – americké tance a posléze přešla k latino show, kde jsem vyhrála třináctkrát mistryni světa. Mám doma přes sto padesát medailí. V šestnácti letech jsem měla přímo na tanečním parketě bederní ústřel, upadla jsem na zem a můj doktor mi řekl, že jestli budu pokračovat v tanci, tak skončím na vozíčku. S opíchanými zády proti bolesti mi ještě nejdřív museli udělat plastiku palce u nohy, protože jsem měla už několikrát stržený nehet a jak jsem chtěla tančit, tak jsem to nedoléčila. Dva dny potom za mnou přišli rodiče, kteří mi řekli, že je důležitější moje zdraví než tanec a ze dne na den jsem s tím skončila. Bylo to hrozně těžké, protože jsem od malička byla zvyklá každý den tančit a trénovat a najednou jsem to neměla. Byl to můj život. Byla jsem na rodiče naštvaná, ale postupně jsem pochopila, že to se mnou myslí dobře.
Co ti pomohlo se z toho dostat a čím jsi nahradila tanec?
Rok jsem tak nějak plavala a nikdo mi nedokázal ukázat cestu. Pak jsem poznala svého přítele, který mi ukázal, jak cvičit ve fitku, a to byla možnost, jak to ze sebe všechno vydřít. Jen během toho roku jsem totiž nabrala patnáct kilo, což pro mě byl strašný průšvih, celý život jsem byla jako proutek kvůli tanci. Jakmile jsem začala cvičit, měla jsem to za půl roku dole. K tanci mám ale pořád velký srdcový vztah a když se chci uvolnit, nasadím si sluchátka a tančím.
Jak často chodíš cvičit?
Čtyřikrát týdně v posilovně. Běhání mě nebaví, maximálně na páse.
Dietu držet nemusíš?
Potom, co jsem přibrala patnáct kilo, tak jsem si samozřejmě stravu hlídala. To jsem rozhodně nechodila na obědy do fast foodu. Teď jak jsem si zase zvykla pravidelně cvičit, tak jím všechno a zatím si to držím.
Přemýšlela jsi někdy, že bys podstoupila plastickou operaci, protože ve světových soutěžích krásy je to docela běžné?
Nikdo není dokonalý a každý na sobě něco vidí, co by chtěl změnit. Je ovšem otázka, jestli to opravdu udělá, nebo se s tím pokusí sžít. Já jsem si chtěla nechat vylepšit prsa, protože potom, co jsem radikálně zhubla, jsem s nimi nebyla spokojená. Naštěstí jsem to neudělala, protože jsem začala brát antikoncepci a ono se to nějak srovnalo samo.
A jaký máš životní sen?
Prorazit ve fotomodelingu nebo si otevřít vlastní cukrárnu. Jsem vystudovaná cukrářka, teď studuji podnikání. Stačí mi maturita a pak chci získávat zkušenosti v práci.
