9°C
Po cestě na rozhovor jste říkala, že se v sobotu chystáte na brusle, v neděli na kolo – to jste taková sportovkyně?
To jsou takové záchvatové stavy. Já jsem totálně líná, asi jako všichni, ale moc mě baví typ pohybu, jako je právě kolo nebo brusle. Nebo lyže. Ale vždycky mám problém dokopat se a jít. Teď jsem se ovšem dostala do fáze, kdy jsem byla hodněkrát za sebou, a vidím, jak je to fajn. Je to taky někdy trápení, protože nemám žádnou kondici, a tak sotva popadám dech. Ale celoživotně nějaký druh sportu dělám a těším se na chvíli, kdy se dostanu do bodu, kdy mi to bude jen příjemné a budu to potřebovat. Nejsem si ale jistá, zda to vůbec nastane.
To je dobrá motivace.
Vím, že to dělat musím, protože bych do budoucna jen ležela a hnila a byla nemohoucí. To je ta fyzická stránka věci. A pak, i psychika je unavená, těžko snášíte některé věci. Život není lehký, musíte umět zvládat všechny jeho nástrahy. Psychika prostě pořád dostává zabrat, a sport vám pomáhá. Minimálně pak dobře spíte. Musím vydržet.
Sdílí vaše rodina sportovní nadšení?
Můj manžel byl vždycky sportovně aktivní a ty brusle nám zpočátku vnutil. Ale syn i dcera to dneska úplně milují. Oba jsou hodně sportovní. Já jsem z nich všech nejmíň výkonná. Možná i proto, že jsem se vším začínala hodně pozdě.
Nelitovala jste někdy, že jste změnila profesi?
Celý rozhovor si přečtěte v novém čísle časopisu Blesk pro ženy, které vychází právě dnes:
