Takže vás seznámila kamarádka?

I Ano, Martin mě viděl na fotce s naší společnou kamarádkou a nedal jí pokoj, dokud mu na mě nedala kontakt. Pak jsme spolu asi tři měsíce komunikovali jen virtuálně. Psali jsme si, tím člověka dost poznáš. Taky jsme si telefonovali a mně se líbil jeho hlas i on. Pak jsem se bála setkání, že tam najednou nic nebude, i když jsme si „po drátě“ dost rozuměli.

PODÍVEJTE SE NA MODELY IVANY MENTLOVÉ 

M My spolu protelefonovali tolik hodin...

I Naštěstí toho máme hodně společného, v mnoha věcech jsme naprosto stejní, takže i první rande naživo dopadlo dobře. Oba jsme vyrůstali mimo velké město, Martin v maloměstě, já na vesnici. Oba máme velmi podobné rodinné zázemí, rodiče spolu byli po celý život. Já už mám teď jen tátu, a proto vnímám jeho rodinu jako obrovské štěstí, Isabela má babičku takovou, jakou by byla moje máma.

Starší žena a mladší muž: Jaké to je randit se zajíčkem?

Nepřišla ti Ivana při seznamování příliš pomalá?

M No strašně.

I Hele, tys tehdy ještě neměl vyřešené věci ze své minulosti a hrál jsi v Německu.

M Pořád jsi mi opakovala, že pracuješ.

I Aspoň jsi měl dost času vyčistit si svůj život. A přiznávám – 
taky jsem měla velkou obavu z toho, že desetiletý věkový rozdíl bude naživo mnohem víc patrný. Naštěstí to vůbec nebyla pravda, i když jsem se před ním pak dost styděla. Martin byl totiž člověk, na kterém mi záleželo, o kterého jsem stála.

M Musím říct, že hlavně díky Ivaně mám dnes svého šestiletého syna z předchozího vztahu ve střídavé péči, byla mi celou dobu, kdy se to řešilo, neskutečně velkou oporou. Čtrnáct dnů je u nás, čtrnáct dnů u své matky a je v naprosté v pohodě.

Autor: archiv OK!

Ivano, o deset let mladší partner, navíc s dítětem – řešila jsi to hodně?

I Ani vlastně ne, řešila jsem něco jiného. Nikdy předtím jsem se žádným svým partnerem nechtěla děti, v případě Martina jsem ale tušila, že by mohl být tím pravým. Bylo mi čtyřicet, když jsme se seznámili, takže bylo jasné, že už nemám čas ztrácet čas. Za malého Martínka jsem byla ráda, náš vztah by měl perspektivu, i kdyby to třeba nám s dítětem nevyšlo. Martin je hodně rodinně založený a jednou by rodinu určitě chtěl.

M Ivana na dítě dost „trénovala“. Když jsme spolu chodili a ona za mnou přijela do Německa v době, kdy jsem měl u sebe syna a zároveň jsem musel na tréninky, perfektně se o něj starala.

Jak dlouho po seznámení jste spolu začali být úplně naplno?

I Asi po půl roce. Já v té době pořád cestovala, Martin hrál v Německu, příliš času na náš vztah nám nezbývalo, ale zamilovaní jsme do sebe byli hodně. Když jsem otěhotněla, dokonce jsme spolu ještě ani nebydleli. Až když Martin přestoupil do Čech, mohli jsme spolu začít trávit víc času.

Museli jste před někým obhajovat, že je Martin o tolik mladší?

M Ve svém okolí vůbec ne. Naopak, já byl od začátku rád, že je Ivana starší. Mohl jsem si s ní povídat o čemkoli, řešit úplně všechno, má dostatek životních zkušeností a nadhledu.

I Na druhou stranu jsi ty měl zkušenosti s rodičovstvím, což mi mnohé ulehčilo. Vzpomeň si, jak jsem po tobě chtěla, abys naši dceru držel na začátku spíš ty. Já se trochu bála, než jsem se do toho dostala. Musím říct, že nikdo z mé strany s Martinovým věkem problémy taky neměl, všechny si hned získá tím, jaký je. Já to ale hlavně vůbec s nikým neřešila.

Dítě jste plánovali, nebo to přišlo neče­kaně?

I Chtěli jsme ho oba, navíc já dalších pět, šest let čekat nemohla. Takže jsem vysadila antikoncepci a čekali jsme, co se stane. M Mohlo to trvat několik let, ale povedlo se to naštěstí hned.

I Já jsem vlastní dítě poprvé začala vážně řešit až s Martinem, dřív mě to vlastně ani nenapadlo. Na rodinu jsem se necítila připravená. Asi za to může i to, že mi zemřela maminka, když mi bylo pětatřicet, a já tím byla skoro čtyři roky totálně semletá, svět kolem mě vůbec nezajímal. Naplno jsem se věnovala práci, žila ze dne na den. Pak přišel Martin a bylo.

Celý rozhovor a další články čtěte v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine, které je právě na stáncích.

Autor: Benedikt Renč/OK Magazín