14°C
V pořadu Tchyně je spousta křiku, pláče, zoufalství, naštvání… Jak ty emoce zvládáte vy?
Víte, když dostanu dárek od člověka, který opravdu nemá peníze, tak i drobnost má pro mě takovou hodnotu, jako bych od milionáře dostala dům. To mě neuvěřitelně dojímá, ale před kamerou na sobě nic nedávám znát, abych neovlivňovala diváky.
Někdy jste ale docela drsná.
Hlavně u puberťáků. Já si nic nenechám líbit. Myslím, že ode mě berou i jadrnější slova. Musíte argumentovat a chovat se podle toho, koho máte před sebou. A já si hlavně nechci na něco hrát. Navíc vycházím z toho, co jsem v životě zažila já sama. Kde jsem si nabila čumák a co mi fungovalo, a to se snažím aplikovat v rodinách.
Kdy už se poradit nedá?
Věřím tomu, že dokud člověk žije, tak se na jeho problém vždycky najde řešení.
Kdo radil v životě vám?
Mně radila máma, ale já jsem typ, který rebeluje. Vždycky jsem si vyslechla její názor, ale pak jsem si udělala, co jsem sama považovala za vhodné. Zpětně uznávám, že starší měli vždycky pravdu. Ne že by byli tak chytří, ale mají zkušenosti.
Jenže člověk si trochu musí nabít pusu sám…
To je pravda. Každá z nás šla občas proti zdi a natloukla si.
Co pro vás bylo největší školou života?
Mám velmi dobře postavené rodiče a celé dětství a dospívání jsem si žila velmi nadstandardně. Pak jsem si vzala manžela, který na tom byl finančně také velmi dobře, navíc jsem byla atraktivní. Žila jsem v takový zlatý bublině. Já si dokonce myslela, že když má někdo kila navíc, tak se prostě hodně cpe. Jenže pak jsme fatálním způsobem o peníze přišli a prožívali těžké období. Dodnes si vážím toho, že si manžel tehdy nepřiložil pistoli k hlavě a že jsme to ustáli. Já navíc přišla o dvě děti při porodu, a to byla asi moje největší životní lekce. Tedy kromě toho, že jsem kvůli nervům a porodům strašně přibrala. Tehdy jsem taky zjistila, kdo je přítel a kdo není. Dostala jsem lekci, že důležité nejsou peníze, ale to, koho jste si vzala a jaký vy jste člověk.
Jak to prověřilo váš vztah s manželem?
Většina žen by utekla z potápějící se lodi, ale já to neudělala. A nevzdal to ani můj muž. Slíbili jsme si, že spolu budeme v dobrém i ve zlém, a to jsme dodrželi. Dlouho jsem si myslela, že manžel je trochu maminčin mazánek, ale tady se ukázalo, že je to prostě chlap. Když nám začalo téct do bot, zmobilizovali jsme síly, udělali plán a snažili se situaci řešit. Jsme oba bojovníci.
Více o Monice Štikové a její rodině si můžete přečíst v novém čísle Blesku pro ženy, které je od pondělí v prodeji na vašich novinových stáncích. 
