6°C
Co vás přimělo zhubnout? Necítila jste se s těmi kily navíc dobře?
Hrála v tom hodně roli psychika a určitá únava, ne-li úplně vyhoření. Můj životní styl nebyl v zásadě špatný, ale nevěnovala jsem moc času sama sobě. Neodpočívala jsem a pak všechny ty starosti se synem, prací a dosažení nějakého kritického věku po hormonální stránce mezi čtyřicítkou a padesátkou – to se nějak sešlo. Myslím, že už to byla trochu psychosomatická záležitost. Tělo a duše jsou hodně propojené. Začala jsem s cvičením jógy, která mi hodně pomohla a zklidnila mě. Pak jsem si teprve začala upravovat jídelníček. Tím největším impulzem byly zdravotní potíže, které nadváha, na niž moje tělo nebylo celý život zvyklé, způsobila.
Z čeho se tedy teď skládá váš jídelníček?
Nebyla jsem u žádného výživového poradce, poradila jsem si sama. Jsem ten typ, kterému stačí se najíst dvakrát denně, během rána nebo dopoledne nebo nějaký lehký oběd a večeře – a tu si nedávám později než v šest hodin, na noc zkrátka nejím. Ze svého jídelníčku jsem vyřadila kynuté, smažené a maso, z toho jím jen ryby. Naopak jsem do jídelníčku zařadila věci, na které jsem předtím zapomínala. Ovoce a zeleninu, jak syrovou, tak tepelně zpracovanou, luštěniny a dostatek tekutin, různých čajů a bylin. Během dopoledne můžu každému doporučit ovocné šťávy nebo smoothies, v poledne třeba salát s luštěninami nebo avokádem a také mám moc ráda kozí sýr. Učím se poslouchat tělo a při cvičení se soustředím na jeho určité části, věnuju se dechovým cvičením… A ono to přichází všechno samo.
Jóga je jediný druh sportu, který provozujete?
Momentálně ano.
Je něco, co jste musela vyřadit ze svého jídelníčku a po čem se vám stýská?
Třeba káva, která mi voní, ale není mi po ní dobře. Občas vědomě hřeším a užívám si to. Třeba si dám kus dortu nebo pizzu.
Jídlo si připravujete většinou sama, nebo raději chodíte do restaurací?
Hrozně ráda chodím do restaurací a objevuji nové chutě. Jídlo mě hodně baví, a jen proto, že jsem změnila skladbu potravin, jsem o tuhle zálibu nepřišla. Připravuji si doma krabičky, což hodně pomáhá v tom, když máte spoustu práce a nestíháte. Vyvarujete se tak toho, sníst něco nepatřičného. S dcerou si děláme pár oblíbených salátů. Nejraději teď máme carpaccio z červené řepy, s rukolou a kozím sýrem, to je úplná lahůdka.
Alkohol jste také vynechala?
V podstatě ano, hlavně na začátku, když jsem se rozhodla dát se do kupy. Teď už si dám občas skleničku vína ráda.
Slyšela jsem, že váš syn začal randit se spolužačkou…
Už asi přes rok jim ten vztah trvá. Chodí spolu na různé volnočasové aktivity nebo na plavání a tráví čas společně u nás nebo u té jeho Janičky. Jsem moc ráda, že Filip pozná lásku.
Nemáte strach, že kdyby to nějak nevyšlo, že ten rozchod bude vnímat intenzivněji?
Samozřejmě že jako máma kluka, který má nějaké omezení, mám možná větší strach, protože se dá očekávat, že ty prožitky budou hlubší než u člověka bez mentálního poškození nebo nevýhody. Náš společný kontakt je ale intenzivní, tak doufám, že mu budu moct vždycky nějak pomoct a být u něj.
Co spolu nejraději podnikáte?
Asi to nejsou aktivity, které baví mě, ale spíš to, co má rád Filip. Hraje rád a docela dost dobře bowling, takže tam ho doprovázím a sleduju, jak trénuje a jak mu to jde. Pak jsou to společné procházky, a protože nejraději má nádraží a vlaky, tak hodně podnikáme vyjížďky vlakem. Má rád, když mu mašina zatroubí, a je fascinovaný vším kolem ní. Další jeho oblíbenou činností je prohlížení encyklopedií. Musím se přiznat, že nejsem z těch žen, které fascinují stroje, ale jízdu vlakem mám taky moc ráda.
Takže máte proježděnou republiku ve vlacích?
To ještě úplně ne, ale těmi nejzásadnějšími vlaky jsme už cestovali a několikrát jsme jeli Posázavským Pacifikem s parní lokomotivou na celodenní výlet.
S dcerou trávíte také hodně času?
Momentálně bydlíme společně, takže pokud nemáme večer představení, tak se doma potkáváme. Máme, myslím, moc hezký vztah.
Zmínila jste představení – máte hodně práce v divadle?
Teď máme dost zájezdů, ale budeme hrát i v Praze. Je toho docela dost, rozjíždí se divadelní sezona.
Máte ještě v herectví nějaké vyšší ambice, třeba film?
Teď o tom ani nepřemýšlím, věnuju se cvičení, lektorování, hraní v divadle a teď ještě studiu, takže se cítím dost vytížená. S tím, že se věnuju synovi, což je minimálně práce na poloviční úvazek, je toho dost.
Řekněte mi něco blíž k tomu vašemu studiu.
To mi také hodně pomohlo k zocelení. Nejenže jsem zhubla a dávám si do pořádku zuby, ale tohle je i taková duševní strava. Pomůže to člověku zaměstnat hlavu, a navíc jsem přišla do nového prostředí a našla si nové přátele z ročníku. Absolvovala jsem tři roky bakalářského studia tělesné výchovy a sportu, což bylo velký humor začít tam chodit s takovou nadváhou, ale stalo se. Poprala jsem se s tím a na konci třetího ročníku se mi podařilo být zase na své váze a fit.
Studovala jste s o hodně mladšími lidmi?
Na dálkovém studiu jsou samozřejmě všichni mladší, ale jsou to lidi, kteří mají rodiny a zaměstnání, takže jsme na tom vlastně stejně. V mé věkové kategorii jsme tam byli asi tři, ale myslím, že to není nijak důležité, protože na studium není nikdy pozdě. Teď se mi podařilo ho úspěšně dokončit a snažím se ještě dodělat dva roky magisterského studia. Zalíbil se mi obor wellness. Mám k němu teď hodně blízko. Učím se wellness žít, jak se říká.
Celý rozhovor a ještě mnohem víc si můžete přečíst v dnešním čísle tištěného Blesku pro ženy:
