Myslíte si, že jídlem se dá předejít některým chorobám nebo změnit zdravotní stav? Teď zrovna probíhá diskuse o tom, zda lze třeba vyhladovět rakovinný nádor. Má podle vás jídlo takovou moc?

Já si myslím, že jídlo je obrovsky důležitá věc, a nejenom z hlediska zdravotního, ale i psychického. Štěstí je v životě pomálu a je třeba si ty okamžiky co možná nejvíc prodlužovat. Žijeme bohužel v době, kterou bych nazval mediální diktaturou. Tady může každý vůl napsat o čemkoli cokoli. Například, že když si dáte lžičku cukru, tak do zítřka zemřete. Bezlepkovou dietu dnes drží podle mě desetkrát víc lidí, než kolik jich to má na základě diagnózy doporučené, a to jenom proto, že to někde řekla Julia Roberts nebo někdo podobný. Ale jednou z příčin celiakie je přece modifikovaná pšenice. To není o tom, že by ta pšenice vadila jako taková. Já si myslím, že vždycky bude platit balanc a střídmost. Musí to být všechno v nějaké rovnováze a člověk nesmí být lakomý. Potraviny a dobré jídlo jsou jednou z nejlepších investic do života. Někde jsem četl, že lidské tělo není gotický chrám, že je to spíš zábavní park – a já si myslím, že je zapotřebí si to svezení užít.

Manželku nenadále potkala rakovina. Nepropadl jste panice? Nešel jste preventivně na nějaké lékařské prohlídky?

Jeden z mých doktorů říká, že nejhorší jsou preventivní kontroly. To, že tomu lidi podléhají, zřejmě souvisí s tím internetovým terorem, protože tam hromada lidí bez špetky zodpovědnosti zveřejňuje svoje diletantské názory na všech možných fórech. Já si myslím, že se před tím neochráníte. Když se to stane, je to osud. Nikdo nemá recept na to, aby se to nestalo.

Hodně jste toho dokázal. Vydal jste kuchařky, máte pořady na Primě, co dál?

Já si žádné dlouhodobé plány nedělám. Mám všechno, nic dalšího mi neschází. Dokonce mám víc, než potřebuji…

… tak rozdávejte.

To se mi nechce, protože toho nemám zase tolik. Kdybych měl tolik jako lidi, kteří si můžou dovolit filantropii, možná bych i rozdával. Ale taky nejsem ten, kdo potřebuje mít řetězec deseti restaurací. V téhle chvíli jedu na maximum svých schopností a časových možností a ještě to funguje tak, že mám v životě relativně slušnou rovnováhu. Po tisících dalších věcí netoužím. Na dobré jídlo a flašku šampaňského mám pořád.

Jak vysokou částku jste ochotný za jídlo utratit?

Za večeři pro dva? Asi 500 eur.

Sám byste na večeři nešel? To by pro vás nebyl zážitek?

Vůbec. Já mám na jídle rád ten společenský aspekt. Strašně nerad jím sám.

Ale nemusí to být právě manželka, kdo s vámi sedí u stolu…

Když je to manželka, tak je to v mém případě ta nejlepší možná společnost.

Celý rozhovor a ještě mnohem víc najdete v dnešním vydání tištěného Blesku pro ženy.

Titulka BPŽ 27

Autor: archiv