Rozhovor s Františkou Čížkovou: Být in neznamená být cool | Pro ženy | Blesk.cz

Rozhovor s Františkou Čížkovou: Být in neznamená být cool

3. července 2014 | 05:00

Poprvé jsem ji zaregistrovala, když glosovala nějakou módní společenskou událost v deníku Blesk. Na rozdíl od jiných (většinou pseudo-) kritiků byly její komentáře sofistikované i originální zároveň, a co především: fundované. Stejně tak, jak se mi pokaždé trefí do noty filmová kritička Mirka Spáčilová, si „rozumím“ i s Františkou.

Vaše srdeční záležitost v oblasti módy. Myslím trend, typ oblečení, styl...

Ráda si s módou hraju, kombinuji klasiku s trendy kousky, eleganci opepřím prvky extravagance. Tíhnu k minimalismu, neutrálním barvám, vzorům se vyhýbám, což mi dává větší prostor v práci s doplňky, především výraznou bižuterií. Filigránské šperky mě moc neoslovují, inklinuji k výrazným objektům, anebo na krku kombinuji několik kousků najednou.

Kdo vás v módě nejvíc inspiroval a co rozhodlo, že se jí věnujete profesionálně?

Nejsem člověk, který má inspirativní vzory. Ani v dětství ani v dospívání jsem žádný takový idol neměla. Já ani netoužila stát se návrhářkou, i když jsem jí na konci osmdesátých let a nějakou dobu po listopadu 89 byla a měla jistý ohlas u nás i v galeriích ve světě. K módě mě přivedla potřeba oblékat se jinak, než umožňovala stádní socialistická konfekce. Kreace měly ohlas, začalo se o mně psát, zařadila jsem se mezi tehdejší oděvní výtvarníky jako například Hana Havelková, Liběna Rochová, Zita Švířová, Ivana Follová… Volná noha ale pro mě byla jako matku samoživitelku dvou dorůstajících synů ožehavá nejistota, proto jsem kývla na nabídku psát v novinách. Začínala jsem v deníku, což je nejlepší škola, jakou jsem mohla dostat. Každopádně téměř dvacet let se módě věnuji pouze teoreticky. Výjimkou byla před pár lety několikaměsíční spolupráce s již zaniklým OP Prostějov, po němž doslova nezbyl kámen na kameni.

V čem spočívala?

Jeho poslední vlastník mě oslovil, abych tu působila jako kreativní poradce, navíc mi nabídl, zda bych nenavrhla dámskou kolekci pro příští sezonu. Byl právník, principy módního byznysu správně chápal, ale módě jako takové příliš nerozuměl. Měl ambici dát OP Prostějov atraktivní pel tradice, jako se to podařilo u české kofoly. Byla to lákavá výzva, ale podnik byl v těžkém rozkladu, byl ohlodanou kostí bez masa, i když měl dobré vybavení, řemeslnou úroveň. Ale vývojáři, mistři dílen, aranžéři, marketing a tak dál byli totálně out. Mimo současnost. Kolekci jsem každopádně udělala, předložila rozkreslené návrhy. Pojmula jsem ji jako stavebnici, obsahovala řady City, Byznys, Party. Na veletrh látek do Paříže jsem jela s kolegou, který tzv. dělal muže, vybrat materiály. Některé modely se i vyvzorovaly, mělo se začít s výrobou, aby se to v šibeničním termínu stihlo. Pak přišel krach. Rozhodně to bylo spolu s prací pro Blesk vyčerpávající období, velká zkušenost. Mix stresu a euforie.

Litujete?

Je mi líto, že jsem si nemohla ověřit, zda to, co jsem navrhla, ženy osloví, na trhu se ujme. Nic víc.

Na čem momentálně pracujete?

Jsem módní kritičkou, glosuji společenské dění v deníku Blesk, především v jeho rychlé internetové podobě. Tohle je fofr, žádné vyšívání. Tu otázku položte někomu, kdo pracuje v měsíčníku a snaží se o malé publicistické pomníčky, i když si tak trochu odporuju vzhledem k vzpomínané práci pro OP Prostějov, ale to bylo výjimečné a jak jsem řekla, vyčerpávající. Samozřejmě si najdu čas na akce, které mě svým zadáním zajímají a jsem v nich i nějakým způsobem zainteresovaná. Především je to pražský týden designu a módy Designblok. Nedám na něj dopustit, koncept Jany Zielinski a Jiřího Macka je skvělý, šestnácti lety ověřený, mezinárodní zastoupení umožňující konfrontaci s Čechy je velké a kvalitní. Musím zmínit i pražské podniky Fashion Week a Fashion Weekend. První z nich láká tím, jak má nůžky prezentace módy široce otevřené, druhý snahou o sofistikovanost projetu, jenž by měl být zaměřený, pokud je mi známo, na prezentaci kreativity české oděvní scény, což je záslužné. Zajímavé.

Jak budete trávit léto?

Doufám, že krásně, naplno, protože jej spolu s jarem miluju. Přečtu spoustu knížek na sluncem zalité lodžii, na trávě, lavičce. Nabízí se bazén na statku syna Martina, možná si dám moře. Nevím, nic neplánuji. Stačí mi slunce, zeleň a zpěv ptáků po ránu a to mám i na Jižním Městě těsně u Milíčovského lesa.

Rada pro všechny holky, které chtějí být jako modelky z coverů a jsou schopné pro to udělat cokoliv?

Takové holky žijí ve vývěvě iluzí a proti radám, které je narušují, jsou imunní. Každopádně je dobré být nad věcí, neotročit trendům, naopak být svá. Pokud slečny chtějí prorazit v modelingu, musí být vysoce disciplinované, psychicky odolné, pokorné, po všech stránkách na sobě pracovat. Pochopit princip branže, která z princezničky udělá nástroj konzumu, spotřební věc. A také si uvědomit, že kariéra zde končí brzy, s krutým otazníkem co dál.

Češi a móda, věčná diskuze. Zlepšil se náš vkus od dob fialových sak a ponožek v sandálech? A máte feedback, jak se na nás dívají ve světě?

V éře první republiky jsme dokázali držet s Francií, Anglií krok. Pak přišla vláda proletariátu, kdy byla noblesa, elegance na černé listině. A i po více než dvaceti letech od pádu totality nám tato invaze buranství zůstala pod kůží. Úroveň odívání je sice mnohem lepší, než bývala, nicméně mnohým chybí módní gramotnost, znalost etikety, přirozený šarm. Řada těch, co se snaží, má mindrák, je otrokem trendů bez ohledu na osobitost. Výsledkem je nepřirozenost, křeč.

Slavná žena, která vás baví, co se stylu týče?

Baví mě řada žen. Včetně těch, jejichž styl mi je cizí, ale síla osobnosti, s jakou jej prodají, vzbuzuje respekt. Například Vivienne Westwood. Velká poklona patří síle noblesy Audrey Hepburn, nesmírný obdiv chovám ke kreativitě a revolučním počinům Coco Chanel, která dala ženě volnost, komfort, pohodlí a zároveň ji sex-appealu nezbavila. A současná ženská, navíc Češka? Baví mě Liběna Rochová – je skvělou oděvní výtvarnicí a skvěle vede talenty ateliéru módy a obuvi na VŠUP. A také zmíním konzistentní šarm stylu bývalé topmodelky Daniely Peštové.

Píšete sloupky k společenskému dění. A co vy a společnost?

Na večírky příliš nechodím. Být několikrát v týdnu na nějaké akci by mě zabilo. Nemám čas, energii a hlavně pro mě jsou party dost záležitostí déjà vu - aktem zažitého a opakovaného. Pro tzv. módní policii jsou podstatné snímky outfitů aktérů společenských akcí, jež si můžu prohlédnout v detailu.

Vzkážete něco čtenářkám Blesku pro ženy?

Já ženám svými články stále něco vzkazuji. Nejde o to, aby se mnou souhlasily, ale aby o módě, jejím poselství, roli ve společnosti a dopadu její prezentace, jež úsudek o člověku ovlivňuje, přemýšlely. Každopádně, a to už jsem říkala, je špatné být vazalem trendů, mít mindrák z toho, že má kreditka na drahé modýlky nedosáhne a myslet si, že více či méně podařený fejk, o tržnicových nemluvě, mi dá ten správný pel. Ve hře nejsou jen peníze, ale osobitost, kreativita a vkus. I když s dobrým kontem to jde snadněji a líp. Ale podstata je jiná. A taky platí, že být in, ještě neznamená, být cool.  Tohle bych čtenářkám Blesku pro ženy vzkázala.

VIZITKA

Františka Čížková (62)
■ Módní kritička, glosátorka společenského dění.
■ Absolvovala osmiletý cyklus LŠU výtvarný obor.
■ V polovině 80. let začala tvořit módu pro vlastní potřebu,
její modely zaujaly, prezentovala se u nás i v zahraničí (prodejní galerie v Německu, Francii).
■ Dvacet let se věnuje publicistice (Týden, Playboy, Mladý
Svět, Story, v současnosti Blesk).

Autor: Dita Černá