Rodinné vztahy. Aktuální téma pro každého z nás. Taky se vám zdá, že nějak ubývá komunikace a přibývá neshod?

Mezilidské vztahy jsou velkým průšvihem. Klip Odraz v očích proto vznikl na jejich podporu. Na to jsme chtěli s kapelou upozornit. Jsem rád, že tato myšlenka oslovila i další české osobnosti, kterých si vážím. Například bratry Vieweghovy a celou jejich rodinu, Lucii Bílou se synem Filipem, Bolka Polívku s dcerou Annu, Ondřeje Soukupa s dcerou Rebekou, Michaela Kocába s Natálií a Miou, či Annu Geislerovou s maminkou. Zapojilo se i mnoho lidí z veřejnosti. Vyhlásili jsme soutěž a lidi nám posílali fotografie, na kterých měli zachytit nějakou podobu v generacích ve své rodině. Přišlo obrovské množství krásných fotografií! Jednou z cen byla možnost, že se objeví jejich fotky v titulkách videoklipu a to se stalo.

V čem vlastně vidíte ve vztazích největší problém?

Především v generacích. Je to jak ve vztahu dětí k rodičům, tak i naopak. Myslím, že je za to hodně zodpovědná dnešní technologie. Paradoxně internet, který nám dal neomezené možnosti, ale zároveň nám je i vzal...

Vy sám jezdíte do škol s osvětou prevence a otevřeně mluvíte o své zkušenosti s drogami. Snažíte se dětem vysvětlit, jak moc jim můžou ublížit?

Jde o prevenci patologických jevů v chování. Tam spadají samozřejmě i drogy, ale hlavně jde o lidství. Jezdím to už třetím rokem, a když s dětmi mluvím, mám pocit, že ztratily schopnost komunikace. Dám příklad. Na internetová fóra, u kterých většinou denně sedí, píšou obvykle takové nesmysly, a pak s nimi člověk mluví a nevypadne z nich ani slovo. Nejsou schopni rozpoznat, co je realita.

Co nebo kdo za to může?

Především zábavní průmysl. Videohry plné násilí a podobně. Děti mají hlavu zaměstnanou různými nesmysly, že už pak nejsou schopny ničeho jiného. Hudba pro ně není jejich oblíbený interpret, kterého by uctívali. Jde jim jen o to, že si písničky stáhnou a zase smažou. Je to stejné jako s tou jejich komunikací. Říkají, že se „sejdou“ někde na facebooku.. Nikde se fyzicky nesejdou, to je jasné, ale pro ně je tohle vrchol komunikace. Díky tomu vzniká propast mezi dětmi a jejich rodiči, kteří nevědí, co s nimi mají dělat. Na jednu stranu jsou donuceni jim ty věci poskytovat, na druhou nechápou, že jim neumí dát to podstatné a tím je láska. Myslí si, že když jim koupí Playstation, že jim dali lásku…

Má tedy smysl prevence?

Určitě. Já po těch svých návštěvách pak komunikuji s dětmi aspoň přes facebook, kam mi píšou. Musím říct, že jsem za ty tři roky poznal obrovské množství příběhů. Vždycky jsem si říkal, že jsem si prožil to nejhorší, co se mi mohlo stát, ale když tak čtu některé ty příběhy, tak ten můj je proti tomu slabý odvar. Dnes si děti prochází opravdu strašnými věcmi. Alkoholismus, naprosto nulové vztahy v rodině – to všechno je dnes běžné. Ono když se z těch sta dětí chytne třeba jen pět, už to je obrovský úspěch. Musím říct, že stopa za mnou snad je a to mi dělá hroznou radost.

Přemýšlel jste někdy o tom, že byste kromě textů plné aktuálních témat, napsal i knihu?

Už jsem to i zkoušel, ale pak jsme se k sobě s manželkou nějak přitulili a raději jsme si pustili film a já si řekl jsem, že to tedy napíšu zítra. A říkám si to už skoro pět let. Pořád bude nějaké zítra. (smích) Nevím ale, jestli bych byl schopen ji napsat. Text je něco jiného, je to úplné jiná disciplina.