Vendula Svobodová (41): Podojila jsem kozu... Na první zátah! | Pro ženy | Blesk.cz

Vendula Svobodová (41): Podojila jsem kozu... Na první zátah!

24. července 2013 | 16:36

Vendula Svobodová, známá svou láskou ke kočkám a ostatním zvířatům, se neštítí ani takové práce, jako je kydání hnoje na statku nebo dojení koz! Kromě toho také prozradila, kdo u nich doma straší sousedy a jaký vztah má ke zvířatům její syn.


Vzpomenete si na nějaké zážitky se zvířaty z dětství?
Odmalička jsem měla zvířata ráda a vyrůstala s nimi. Vždycky jsem toužila mít psa, ale rodiče mi ho nikdy nekoupili, místo toho jsem dostala kočku. Odtud taky pramení moje láska k nim. Dokonce, když měla naše Micina koťata, tak jsem je všechny poschovávala, aby je rodiče nenašli a nedali pryč, takže si dokážete představit, jak nadšení ze mě byli. Dnes to samozřejmě chápu, kdyby to udělal můj syn, tak z toho taky nebudu moc odvázaná.

Máte nějaký kuriózní zážitek se zvířaty?
Co si tak vzpomínám, tak moje nejkurióznější setkání se zvířetem bylo, když jsem byla na návštěvě u jedné rodiny. Ta rodina měla statek a na něm koně, prasata, kozy, no úplně všechno. Pomáhala jsem tam s různými pracemi. Dokonce se mi na první zátah podařilo podojit kozu a nadojit zhruba dvě deci mléka! Ta paní ze statku mi řekla, že se to takhle na poprvé jen tak někomu nepovede!

Aktuálně jste patronkou projektu na pomoc lesní zoo, proč jste se rozhodla do tohoto projektu zapojit?
Vždycky jsem jezdila za mámou kolem Lesní ZOO v Malé Chuchli. Kolikrát jsem tam už zastavovala i s Kubou, který ji zbožňuje. Chci, aby měl vztah i k místním zvířatům v jejich přirozeném prostředí. Je dobré děti seznamovat se zvířaty, které jsou kolem nás a které tady přirozeně žijí. Právě Lesní ZOO Malá Chuchle se stala vítězem v projektu stanice Minimax, která tuto Lesní ZOO finančně podpořila.

Máte nějaké zvířecí mazlíčky doma?
Můj první muž Karel měl spoustu psů a kočku nikdy nechtěl, ale já jsem si ji prosadila. Ona mi to pak „hezky“ oplatila tím, že žrala kabely od počítačů a prováděla další vylomeniny. Dneska mám kočky dvě. Jednu obyčejnou, ta se jmenuje Sára, a druhou egyptskou, rasu Sphynx, je to taková ta kočka bez chlupů. Té říkáme Glum. Ona vypadá trochu jako mimozemšťan a minulý pátek ji zrovna honil nějaký pes po ulici. Podařilo se mu ji dohnat a chytit do tlamy, ale asi se divil, co to je, kočku bez chlupů zřejmě ještě neviděl, tak ji hned pustil (směje se).

Proč jste si pořídila zrovna tuhle rasu?
Mně se vždycky moc líbila, ale je pravdou, že když chodí před domem, tak trošku děsí lidi. Někdy zastavují i auta u domu a zírají na ni s výrazem „Pane bože, co to je?!“ Takže jsem si ji možná koupila na strašení.

Nežárlí na sebe Sára s Glumem?
Od té doby, co jsem si přinesla domů Gluma, tak se na mě Sára trochu zlobí. Dřív ke mně chodila do postele a mazlila se se mnou, teď tohle místo zastoupil Glum. Tyhle kočky jsou kontaktní a vyhledávají lidské teplo. Pořád se chtějí mazlit, pořád chtějí být s člověkem, takže Glum mě nenechá chvíli samotnou.

Měla jste někdy z nějakého zvířete opravdu strach?
Když jsem byla na Srí Lance, tak mi jednou přes cestu přešel varan. Z něj jsem měla opravdu obrovský respekt, protože varan jsou jedovatí. Zalezla jsem radši zpátky do auta a počkala, až přejde cestu a vleze do křoví. Ještě si pamatuju, jak jsem jednou narazila na tarantuli v Dominikánské republice, když jsem lezla za hotelový komplex, kam jsem zřejmě neměla. V tu chvílí jsem dala rychle zpátečku.

Jaký vztah ke zvířatům má syn Jakub?
Má k nim stejně pozitivní vztah jako já. Odmalička se zajímal o žížaly a brouky, dodneška by chtěl mít doma všechna zvířata, která venku najde. Taky ho dost zajímají pořady o zvířátkách, ty si doma pouští automaticky. Samozřejmě sem tam přijdou roboti a autíčka, ale „zvířecí“ filmy, ty má nejradši. 

Autor: Dita Černá