2°C
Čekala jsem na ni v pizzerii. Venku lilo, teploty se ten den pohybovaly těsně nad desítkou. Těšila jsem se, že se ohřeju. V tu chvíli se dovnitř vřítila MUDr. Cajthamlová a místo pozdravu na mě spustila: „Jdeme si sednout na zahrádku, musím si zapálit!“ Usadily jsme se pod plachtou a u číšníka si jako první objednala krabičku cigaret. „Mám absťák, dokud si nezapálím, nic ze mě nedostanete,“ smála se.
Když jsme se seznámily a poprvé jste mi podala ruku, druhou jste hned sáhla po cigaretě. Ale měla jste je v elegantním balení. Co to o vás říká? Že si ji skutečně vychutnáte?
To pouzdro je památka na maminku. Kouřím jen proto, že jsem introvert, ale jsem neustále vystavovaná náročným, extrovertním situacím. Kouřím, když musím podávat výkon. Stresuje mě to a dopamin mi pomáhá lépe myslet. Nikotin funguje jako droga, nahrazuje endorfiny.
Já se těším, až bude v restauracích zákaz kouření. Protože budu poslouchat. To zase jo.
Kolik denně vykouříte?
To je velice různé. Podle toho, co zrovna dělám. Když sportuju, tak cigarety téměř nepotřebuju. Když jsem nemocná, tak nevykouřím vůbec nic. Třeba dneska jsem od rána v ordinaci, v jednom kole a tohle je moje první cigáro.
A nejvíc?
Nejvíc vykouřím, když je dlouhá noc. Třeba jsme někde s kamarády, řešíme těžké věci, starosti, nebo se naopak dobře bavíme. To tu krabičku dám, takže dvacet.
Ví se o vás, že jste v mládí hodně sportovala, to mi k tomu kouření nepasuje.
Oba moji rodiče kouřili. Maminka dokonce i v těhotenství. Narodila jsem se jako nikotinový závislák. Ale nevymlouvám se na to. Já o tom prostě vím a beru to jako fakt. Proto jsem byla v dětství hyperaktivní, proto jsem do svých sedmadvaceti let trávila každou volnou chvíli pohybem. I na chalupě mi museli postavit hrazdu. Byla jsem militantní nekuřák, ale měla jsem endorfiny ze sportu.
Prý jste trávila až čtyři hodiny denně sportem, je to možné?
Jasně. Mně to bavilo. Ale taky jsem v té době jedla za čtyři. Snědla jsem osm knedlíků.
Nezvládala jsem to časově. Člověk, který dělá noční služby, dojíždí do práce, k tomu se stará o dvě děti, prostě nemá čas.
Proto jste si do ordinace pořídila veslovací trenažér?
Ano, mám tam veslovací trenažér a vibrační plošinu.
Skutečně v ordinaci cvičíte? Donutíte se k tomu?
Ráda. Teď mi ale lékaři veslování zakázali. Ono totiž není snadné naučit se správně veslovat. Chce to alespoň šest lekcí s trenérem, který odstraní chyby. Jsem toho důkazem. Nějaký čas jsem veslovala bez dozoru, tahala jsem to moc silně, až jsem si poškodila záda. Teď chodím na rehabilitaci. Svoji radost jsem musela odložit.
Nechybí vám to?
Místo toho jsem se přihlásila na lekce tance. Jednou týdně chodím do tanečních. S tanečním partnerem navíc chodíme třeba dvakrát týdně tančit do společnosti. Taky hodně chodím pěšky, bez toho si neumím představit život. Ale nic z toho nedělám proto, abych zhubla nebo si udržela postavu. To chci silně zdůraznit. Dělám to proto, že mě to baví.
Ví se o vás, že máte IQ 156, tedy na hranici geniality. Je pravda, že jste chtěla skončit medicínu s červeným diplomem, proto jste opakovala anatomii, z které vám hrozila trojka?
Měla bych jedinou trojku. Na červeném diplomu trvali rodiče. Bylo to pro ně důležité, byli v tomhle ohledu prestižní.
Jste tak přísná i vy na svoje děti?
V žádném případě. Dokonce můj syn třeba přinesl dobré známky a já mu na to říkala: „Mně nezáleží na tom, jestli máš jedničku nebo trojku. Záleží na tom, abys to uměl a uměl to používat!“ On byl kvůli tomu naštvaný.
Syna vždycky bavily počítače. Studuje ČVUT. Kdybyste se mě zeptala, jak přesně se ten obor jmenuje, tak jen vím, že není aiťák. To by se urazil.
Dcera nepůjde ve vašich šlépějích?
Proboha! Naštěstí ani jedno z mých dětí nebude lékař. Dcera je na obchodní akademii a od dětství ji bavila matematika. V naší rodině byli všichni technici, jen já jsem se vymanila. Začala jsem v laboratoři, bavila mě genetika. Moje noční můra byli pacienti, nechtěla jsem s nimi být v kontaktu, přišlo mi to strašně závažné, že něčí chybné rozhodnutí může změnit život člověka.
Překvapilo mě, že se zajímáte o homeopatii a čínskou medicínu.
Proč ne? Doma mě učili, že když chcete něco odsoudit, musíte to poznat, ne odmítnout, co neznáte. Musím vědět, jak ta metoda funguje. Akupunkturu a homeopatii rozhodně nepovažuji za šarlatánské metody. Kdo je odsuzuje, většinou přišel do kontaktu s lidmi, kteří nemají pořádné vzdělání v těchto oborech. Homeopatie funguje nezávisle na tom, jestli jí člověk věří nebo ne. Jsou i moderní homeopaté, kteří pracují na úrovni vědců. Málokterý konvenční lékař bere lék, který předepisuje pacientům, aby vyzkoušel účinky. U homeopatů je to běžné.
