Michaela Dolinová: Láska je pro mě základ bytí | Pro ženy | Blesk.cz

Michaela Dolinová: Láska je pro mě základ bytí

8. února 2013 | 07:00

Vypadá skvěle. Štíhlá jako proutek, plná energie a ve svých 48 letech stále zamilovaná. Právě to je její recept na krásu.

Blíží se Valentýn, vy jste poměrně čerstvě vdaná, jak takový svátek prožíváte? Co pro vás znamená láska?
Strašně moc. Je to základ bytí. Ačkoli jsem sv.Valentýnem snad i pohrdala, musím říct, že mě potěší, když mi můj muž přinese kytici. Když mi koupí něco dobrého. Tahle symbolická data mi vlastně nevadí. Sice vám trochu přikazují, co máte dělat, ale to je stejné i o Vánocích, o Velikonocích a na Den dětí. Vlastně i na narozeniny a svátky.


Za měsíc oslavíte 49. narozeniny. Člověk by vám ale klidně hádal o deset let méně. Čím to je? Že by láska byla takhle všemocná?
Ano, asi je to i tím, že jsem čerstvě vdaná. Protože mi není jedno, jak vypadám, když se sejdeme s mužem doma po práci. Chci, aby ze mě měl libý pocit, a to se netýká jen vnějškových věcí, ale i stavu duše. Proč si nechávat smutky a komplexy na doma - pro toho, koho máte nejraději „na světě“? Neříkám, že se nemohu „vyplakat a vystěžovat“. Ale mít to jako svůj životní leitmotiv? Sama bych se domů netěšila.


Je takový vztah jiný, založený na jiných hodnotách, než první manželství, které člověk uzavře hodně mladý? Poučí se a neopakuje chyby?
Ne, hodnoty jsou stejné. Já se mladá poprvé nevdávala. Bylo mi třicet.Věděla jsem, koho chci. A co se týká chyb. Ano, poučila jsem se a mnohé nedělám.


Vy jste prý ta aktivní, která muže ráda sbalí. Spíš, než že by byla sbalená... Je to pravda?
Asi to bude tím, že já nikdy nebyla na „lvy salonů“. Nesnesla bych pomyšlení, že jsem druhá, třetí v řadě. Dávala jsem přednost tichému sebevědomí. Líbili se mi ti, které jsem si „vymyslela“ já. Které jsem si já pro sebe objevila jako pravý diamant.

Váš muž je soudce, jaké to je s ním žít? Kdo je u vás doma spravedlivější?
Myslím, že já sama smysl pro spravedlnost mám. A jsem s ním neustále konfrontována. Když máte dvě a více dětí, nic jiného vám nezbývá. Ale když nevím, kde je pravda (což se stává, neb do sporů nevidíte), nechám to na dětech, ať se rozsoudí samy. To je nejlepší. Ale k tomu soudci. Pokud s takovým „povoláním“ doma žijete, musíte být připravena na to ,že každou zaručenou novinku, zprávu či životní příběh z vašeho okolí, nad kterým vy vůbec nepochybujete, že by měl být nepravdivý, on zvažuje a stále hledá druhou stranu mince. Má to v popisu práce. Sympatie a emoce ustupují do pozadí. Takže pokud jste si jistá, že vaši kamarádku podvádí manžel a že vašemu kolegovi žena nepůjčuje dítě, je to vždy trochu jinak. Protože máme tendenci jim být nakloněni. Nikdo nemá stoprocentní vinu. Učí mě to větší objektivitě.

Jak berou nového partnera vaše dvě dcery?
Už spolu žijeme čtyři a půl roku. Berou ho jako člověka, který jim kdykoliv poradí, se kterým mohou hrát hry, na které já nemám náladu a který jim absolutně do ničeho nemluví. Zkrátka ideál rodiče, který já splnit nemohu.

Můžete na ně být právem pyšná. Jedna je gymnazistka, druhá co nevidět bude také. Nepůjdou ve vašich stopách?
Tak já doufám, že se Julii zkouška na gymnázium podaří. Jsem na ni pyšná, když vidím, jak jí došlo, že bez učení to fakt nepůjde. A v mých stopách, myslím, nepůjdou. Mají rády divadlo jako konzumentky, ráda je na svá představení vodím. Divadlo pomáhá takovému malému tvorovi objevit emoce i poučení.

Michaela Dolinová a Ladislav Ondřej
Autor: Eva Javůrková
Přesto ale herectví máte v rodě. Ve vašich šlépějích jde váš „synovec“ Ladislav Ondřej, kterého diváci znají z Ordinace v růžové zahradě. Setkali jste se spolu na place?
Tak Láďa je můj seriálový synovec Jakub Mázl. Při natáčení jsme se setkali tuším před čtyřmi lety v nějakém bytě, který patřil ještě Gitě. To je dávno. Každopádně Láďa tam drží už dlouho a já mu to přeji, protože je to takový typ napraveného rošťáka.

Teď spolu chystáte divadelní projekt pro školáky. Má to být o slušném chování. Fušujete snad do řemesla Ladislavu Špačkovi?
Pan Špaček napsal několik knih a pojednání o slušném chování pro dospěláky i děti. My jsme dali toto téma do příběhu. A hlavně, jednotlivé situace předvedeme. Snad vtipně a „úderně“. Předvádíme, jak se chovat ve výtahu a v kině, ale také v autě a na rautu. A taky proč chodí holky na záchod ve skupince. Děti nemají rády, když se jim něco školometsky zakazuje. Musí se pobavit a zároveň si mnohé věci uvědomit samy. I za cenu našeho hereckého zesměšnění. Představení se jmenuje Trapas nepřežuju aneb ten řízek nezvedej.

Autor: Michala Jendruchová