Na rozhovor s Ladislavem Špačkem jsem se chystala hezky dlouho. Děsila mě představa, že se nevhodně obléknu nebo se zesměšním svým chováním. Zvlášť, když jsme si měli povídat o lechtivých tématech.

Moje obavy byly zbytečné. S „panem etiketou“ je legrace. A světe div se, prý občas použije i sprosté slovo. Každopádně nám, milé dámy, poradí, jak to s těmi chlapy fikaně skoulet...

Jak má žena podle etikety sbalit chlapa?

Především šarmem. Šarm je něco, co vyzařuje z osobnosti. A to muže upoutá.

Šarm je ale vrozený. Dá se vůbec nějak naučit?

Dá. Je dobré, když je k tomu člověk vybaven. Jako to cítíte z džentlmena, tak musí šarm vycházet i z ženy, z její osobnosti. Pak je jedno, jak vypadá. Muži nemilují jen krásné ženy. Milují ženy, u kterých si řeknete, proboha, co na ní vidí! On ale vidí něco, co z ní vyzařuje. Má nějakou jiskru.

Druhá věc je kultivovanost. Muži mají rádi ženy jemné. Nemají rádi ženy, které se snaží čůrat dál než oni. Nemají rádi ženy, které vezmou do ruky kladívko a jdou si to přitlouct samy. Mají rádi ženy, které řeknou: „Miláčku, já nevím, co s tím budu dělat, já bych to neuměla. Uměl bys mi to přitlouct?“

Pan etiketa s manželkou Evou.

Autor: Pavel Machan, David Malík

Mají rádi ženy, které je obdivují. Když muž přijde z práce domů, sedne si do křesla a očekává, že žena přijde, poklekne k jeho nohám a zeptá se ho: „Miláčku, co velikého jsi dneska vykonal?“ A muž začne vyprávět. „Tak já jsem dneska udělal to a to...“ Pokud se tohle žena naučí, chlapi ji budou milovat do smrti.

Skutečně existuje i postelová etiketa?

V posteli platí totéž, co v běžném etiketním životě. Do společnosti chodíme proto, abychom si vzájemně konali dobro. A v posteli to platí také. Děláme to, co je druhému milé. Vyhýbáme se tomu, co je druhému nemilé a nepříjemné. Rozhodně nemusíme řešit takové etiketní otázky, jako že žena musí být vpravo. Ne. Může být i vlevo, nahoře, dole, to už je jedno.

Nemusí řešit ponožky...

Ano, přesně tak. Je to jednodušší, protože nemusíme řešit společenský oděv. Ponožky jsou smrťák sexu, to je zabiják. Od ženy se očekává, že by alespoň zpočátku nějaký oděv měla mít. Protože to je přesně to, co muže rozněcuje víc než pouze nahé tělo.

Líbejte se! Co jste nevěděli o polibcích

Tak už jsme se podle etikety seznámili, už jsme si i něco užili - a teď, jak se podle etikety slušně rozejít?

Rozchody obvykle provázejí těžké emoce. Záleží, jak je ta osobnost kultivovaná a jak je životem zkušená a zralá. Je důležité umět se rozejít v klidu, solidně a seriózně. Takové scény jako ve filmech, kde se lámou cédéčka napůl, protože „když to nebudu mít já, tak ty taky ne,“ to je strašný mor. Základem je tedy slušnost a cit.

Jak slušně odmítnout člověka, který má o nás zájem a nám se nelíbí?

Vždycky musíme vědět, co člověku vadí. Pokud vycítíme, že je citlivý, musíme to formulovat jemně, abychom mu nezpůsobili újmu. Musíme být dostatečně vnímaví a taktní. Pravidla etikety určují, jak máme držet příbor a po které straně má chodit žena.

Ale nade všemi těmi pravidly je empatie. Když se mě ptají, co je nejhorší prohřešek proti etiketě, tak říkám, že to není olíznutí nože, ale bezohlednost. Zkrátka nade vším je ohleduplnost, empatie a takt. Vždycky se snažíme vycházet vstříc. Kdo to umí, ten je oblíbený ve společnosti.