Jana Počtová (31): Lidé žijící sami nejsou divní

11. října 2011 | 06:00

Od letošního července běží v kinech film Generace singles, který popisuje slasti a strasti těch, kteří žijí o samotě. Takže jestli potřebujete povzbudit, utěšit nebo zkrátka jen milujete časosběrné dokumenty, určitě se na něj běžte podívat. Mladé režisérce filmu jsme položily pár otázek na tělo.

Když jste film točila, byla jste také single?
Sama jsem byla docela dlouhou dobu. Růžně jsem se scházela a rozcházela a mezitím jsem stárla a stárla. A kolem sebe jsem měla mnoho přátel, kteří na tom byli vlastně dost stejně. Moje kamarádky byly milé, krásné, úspěšné a inteligentní ženy a neměly muže, mí přátelé byli chytří, s nastartovanou kariérou, byli milí a neměli ženy. Tak jsem tak dlouho přemýšlela, čím to je, až vznikl tento námět a o pět let později i celovečerní film.

Tlačila vás někdy rodina do vdavek, ptala se vás, kdy už do toho konečně praštíte?
Moje rodina mě nikdy do ničeho netlačila, podobných otázek jsem naštěstí zůstala vždy ušetřená. Mám dobrou rodinu!

Myslíte, že si někdo může život single vybrat dobrovolně?
Věřím, nevěřím. To není podstatné. Za podstatné považuji, že každý by na to měl mít nárok, aniž by ho za to někdo odsuzoval. Aby právě nemusel být této otázce vůbec vystavovaný. Menšinově ve společnosti vždycky byli lidé, kteří nežili ve vztahu. Akorát se dříve jinak nazývali. U žen tomu bylo bohužel spíše negativně (stará panna), u mužů samozřejmě spíše pozitivně (starý mládenec). Jinak já osobně věřím, že pár lidí podobného ražení tu být může, ale většina ze singles spíše vztah chtějí, ale z různých příčin ho nenalézají.

Jak na vás hlavní hrdinové filmu působili, byli to smolaři, zoufalci?
Zoufalci tedy rozhodně ne! Ani lidi, kteří mají smůlu. Být bez vztahu je regulérní status a není na něm nic špatného nebo divného. Naopak si myslím, že pro vývoj člověka je pozitivní alespoň chvíli v životě být sám. Moji protagonisté na mě působili samozřejmě pozitivně. Obětovali svůj život, dali mi všanc svoje city a reputaci a já jsem jim za to vděčná.

Proč bychom film měli vidět?
Ráda bych, aby si ti, co jsou sami, uvědomili, že nejsou něčím divní, že takhle žije mnoho lidí kolem (dnes už téměř 30 procent). A ti, kteří jsou zadaní, aby třeba pochopili, že si mají vážit toho, co mají, neboť najít člověka, se kterým jde žít, není jednoduché a samozřejmé...

Příběh Veroniky z jejího filmu čtěte: ZDE>>

Singles je pořád víc

Podle průzkumu Českého statistického úřadu z let 2002–2009 vyplývá:
*Každá čtvrtá hospodařící domácnost v ČR je domácnost jednotlivce. Nejvíc v Praze – každý pátý Pražan starší 15 let bydlí sám.
Lidé v produktivním věku:
* V roce 2009 v ČR pracovalo a v rozhodující míře i bydlelo v samostatné domácnosti 390 tisíc osob od 25 do 60 let. Je to o 143 tisíc více než v roce 2002.

Ženy a muži:
*V roce 2002 v České republice žilo celkem 14,5 tisíce žen ve věku 30 až 39 let v samostatných domácnostech. V roce 2009 to bylo už 35 tisíc.
* Myslíte si, že nejsou ženichové? Statistika tvrdí opak: mužů ve věku 30 až 39 let bydlících samostatně bylo v roce 2002 celkem 48 tisíc a v roce 2009 závratných 93 tisíc. (Kde jsou?!)