O válce a lásce

Když druhá světová válka končila, bylo vám čtrnáct let. Jak vás tato doba ovlivnila?

„Velice mnoho. Moje maminka se totiž během války chovala velmi statečně. Měla přítelkyni, která byla shodou okolností Rakušanka, ale zasnoubená s židovským advokátem, kterého samozřejmě transportovali. Tak moje maminka s touto Rakušankou, Rosa se jmenovala, jezdily k Benešovu, kde byl internační tábor pro lidi ze smíšených manželství a házely těm lidem z viaduktu balíky s potravinami.“

To byl statečný kousek, mohla tím ohrozit celou rodinu..

„Maminka byla velmi statečná a tatínek se na ni proto i zlobil. Na rozdíl od tatínka byla volnomyšlenkářka. Když viděla na ulici někoho s hvězdou na kabátě, hned k němu šla a prohodila pár slov, i když dotyčného vůbec neznala. Musela dát prostě najevo, že ona není taková svině.“

Pamatujete si z doby svých 14-15 let na svoji první lásku?

„Typická je pro mne vzpomínka na den 5. května, na den Pražského povstání. Měla jsem tehdy rande s jedním moc zajímavým klukem. Byla jsem čtrnáctiletá holka, a maminka, která moc dobře věděla, co se venku děje, mne nepustila ani na krok. Ani se jí nedivím, ale tehdy jsem byla zoufalá a otrávená. Ale předpokládám, že kdybych ji tehdy byla bývala řekla, o jakou schůzku ve skutečnosti jde, pár facek bych určitě dostala.“

Takže jste se s tím chlapcem už nikdy neviděli?

„Po mnoha a mnoha letech jsem si před Národním divadlem chytla taxíka a najednou se podívám na taxikáře a v tom jsem ho poznala. Ptám se ho: Jmenujete se tak a tak? A on užasle říká: Paní Jirásková, vy mne znáte? Tenkrát už jsem byla poměrně známá herečka, a on si pamatoval čtrnáctiletou holku. Takže si myslel, že si z něj dělám blázny a nenapadlo ho, že jsem s ním měla 5. května 1945 rande.“

O koňaku a diamantech

Vím, že pijete koňak Napoleon a mícháte jej s mirindou. Jak k tomu došlo?

„To vzniklo ještě za mého manželství s Jiřím Pleskotem a pak za vztahu se Zdeňkem Podskalským, kdy pánové pili tvrdý alkohol. Já jsem vínu nikdy moc nedala, ale vodce a whisky také ne. Takže mám ráda koňak, protože je 30% a když si do něj kápnu trochu vody, nikdy se mi nezamotá hlava a dá se to pít. To je důležité.“

Z věcí, co zpříjemňují život, jste veřejně oblibovala i kožešiny a diamanty. Nebylo to v 50. a 60. letech provokativní, zářit s diamanty?

„Článek Sergeje Machonina, kde se o mé oblibě diamatů píše, to nesporně provokace byla. Ale ujišťuji vás, že k diamantům to není jenom platonická láska.“

A ke kožešinám to platonická láska je?

„Kožešiny nosit nemohu, protože jsou na mě těžké, a tak nosím prošívané vatanky a kajdy. Dokonce před lety, když jsem byla s Janou Brejchovou v Americe u Miloše Formana, zakázal nám Miloš nosit naše kožichy a k Vánocům nám koupil ty jejich vaťáky. Mne se to strašně dotklo, do čeho mne chce obléct, ale pak jsem zjistila, že všechny dámy nosí vaťáky.“

A pokud jde o diamanty?

„Jsem holka z pavlačového domu z dělnické čtvrti, takže to pro mne byl vrchol všeho. I teď je. Vždycky, když se mě někdo ptá, co mi má dát, tak říkám, že chci velký diamantový solitér. To mi ale nikdo nikdy nedá. No nejsou ti lidé divní? (smích).“

O mužích

Od Zdeňka Podskalského jste snad jistě šperk s diamanty dostala..

„Kdykoliv jsem v dobách, kdy jsem nesměla hrát, dostala jakoukoliv sebemenší nabídku, která byla třeba i nesplněná, ať už na film, nebo televizi, Zdeněk mi daroval kroužek na prst s malými kamínky. Proto je neustále nosím. Věděl, že tu slabost mám a na ten velký solitér zrovna neměl..“

V sedmdesátých letech byl jistě vaší velkou podporou..

„Byl. Nevím, co bych si bez něj počala těch třináct let. A bez svého bývalého manžela Jiřího Pleskota také. Ten byl jak můj sourozenec.“

Jak k zákazu vaší činnosti došlo?

„Moderovala jsem televizní pořad »Jizvy, jiskry, jistoty«. Byl to pořad, který jsem dělala s exponenty 60. let. Bylo na mne naléháno, abych se od těchto lidí distancovala a za pořad se omluvila. A to jsem neudělala. Je to jedna z věcí, na které jsem do dneška nejvíce pyšná.“

Po boku režiséra Podskalského jste strávila většinu života. Svatbu jste ke společnému soužití nepotřebovali?

„Jak on, tak ani já jsme na to nemysleli. Já se na něj mohla ve všem spolehnout, vzájemně jsme si důvěřovali a to trvalo až do jeho odchodu (pozn. red. 1993). Jednu svatbu jsem už předtím měla a během tohoto manželství jsem zklamala, takže jsem se asi bála, abych nezklamala znovu.“

Co myslíte tím zklamáním?

„V určitý moment jsem selhala. Byla jsem mu nevěrná.“

Se Zdeňkem Podskalským jste se ale znali už léta, skoro to vypadá, jako byste si nikdy nenechala přerůst lásku přes hlavu..

„Znali jsme se už od studií. On chodil na FAMU a já na DAMU a pracovně jsme se potkávali dlouho. Byl jak můj starší spolužák. V padesátých letech, když se vrátil z aspirantury v Rusku, tak mne obsadil do hlavní ženské role ve filmu »Einstein kontra Babinský«. To ale ještě nic nebylo. Až jednoho krásného dne mne pozval na večeři a já jsem pochopila, že to je mužský, kterého bych snesla.“

Láska na první pohled nebyl ani Vlastimil Brodský?

„To určitě ne. To, že mi utekl od oltáře bylo šťastné gesto. Já jsem ho nemilovala a on o tom věděl. On mi vlastně pomohl, ale já to tenkrát nechápala, mně se to dotklo.“

Přesto se na tom dalo vystavět celoživotní přátelství?

„S ním ano. Jeho jsem si vážila. Byl velmi vzdělaný, sečtělý, inteligentní. A já měla vždycky ráda chytrý chlapy.“

U mužů máte ráda především inteligenci?

„Určitě. To je mé staré oblíbené heslo: Nevadilo by mi, kdyby mužský vypadal jakkoliv nepoužitelně, ale kdyby byl chytrý, tak by mi byl určitě nebezpečný tím, že by hrozilo, že mu podlehnu.“

Jakou vlastnost oceňujete u žen?

„Charakter, něha, kultivovanost. To jsou věci, které se mi na ženách líbí.“

Jiřina Jirásková: Nemít děti byla chyba!