Říkalo se, že vás s Bořkem Šípkem rozdělila vaše pořádkumilovnost a jeho bohémství.

„Co se říkalo – o nás bez nás – mě upřímně nikdy nezajímalo. Už jsem velká holka, abych se hroutila z toho, co o nás říkají lidé, kteří nás v podstatě ani neznají. Můj život je můj život a komentáře na toto téma mě míjejí. Když říkáte, že já jsem pořádkumilovná a Bořek je bohém, máte pravdu.

A rozdělilo vás to nakonec?

„Na komentář, že nás to rozdělilo, jsem si tak trochu naskočila sama tím, že jsem na otázky, co mi na Bořkovi vadí nejvíce, stále odpovídala, že to, když hází houbičku do mastného pekáče… Vždyť je to fór, ne? Osobně otázky typu, co vám na partnerovi vadí, nemám zrovna ráda. Je to tak osobní, že mi nepřijde úplně vkusné to ventilovat veřejně. Už kvůli sobě, a zejména kvůli němu…“

Bořkovo bohémství vám tedy nevadilo… A co věkový rozdíl, byl přece jen o 18 let starší.

„U mého minulého partnera mi nevadilo, že byl bohém nebo že byl starší. Milovala jsem ho takového, jaký byl, i když to svá rizika mělo. S tím ovšem musíme počítat.“

Dáváte si teď při výběru partnera pozor na to, aby vám byl povahově i věkově bližší?

„Ani vlastně nevím, jak si dávat pozor na dalšího partnera a proč? To už je od samého začátku z principu postoj plný nedůvěry a tak trochu nevraživosti. Já ke svému dalšímu životu přistupuji velmi otevřeně, nemám žádné předem vysněné vize a šablony, do kterých bych chtěla vtěsnat nového partnera.“

Zvykla jste si na život svobodné matky? Jak se vám žije se synem Arturem (7)?

„Život svobodné matky není rozhodně ideální, ale stejně nejvíc záleží na tom, jak s tímto údělem naložíte. Já jsem se rozhodla pro tu radostnější variantu. Nijak na osud nenadávám, beru to tak, jak to je, a snažím se, aby z našeho života s mým synem Arturem nezmizela radost, legrace a zážitky. Stále je co dělat, co prožívat… Když máte plán a štěstí na kamarády, je to fajn. Vážím si života takového, jaký je, a jestli bude v budoucnu ještě líp, no tak hurá…“

Je váš syn víc po vás muzikant, nebo po Šípkovi výtvarník?

„Momentálně si ještě netroufám říct, zda zdědil víc po mně či po tátovi. Artur je takový všestranný kluk. Má rád sport, hudbu a je takový všeobecně zvídavý. Se mnou sportuje, chodí na koncerty a do divadel a momentálně začal také hrát na kytaru. S tatínkem také chodí  odmalička do sklárny, jejíž atmosféra ho fascinuje. Vidí tu těžkou a namáhavou práci, která ústí v něco tak nádherného, co jeho tatínek s mistry skláři dokáže vykouzlit. Je na něj hrdý a vidím na něm, jak mu to posiluje to chlapečkovské sebevědomí.“

Máte kolem sebe kamarádky, kterým se můžete se vším svěřit?

„Ano mám. Mám strašně dobré, milé a vstřícné kamarádky, kterým jsem již léta vděčná za to, jaké jsou. Mrzí mě jen, že kvůli času, kterého se mnohdy nedostává, jsme spolu míň, než bych si představovala. Ovšem dokážeme si to vynahradit.“

Na tom, že nemáte moc volného času, se určitě podepisuje hodně vašich pracovních aktivit. V současnosti například vystupujete v muzikálu Robin Hood. Někteří herci dostali roli díky televiznímu castingu, co jste takovému způsobu výběru říkala?

„Jako vždy jsem měla své favority, kteří koneckonců potvrdili své kvality tím, že nakonec uspěli. Od samotného začátku se mi líbila Martina Bártová. Její krásný sytý hlas je něco, co vám řekne, že máte před sebou opravdovou zpěvačku, která má to nejdůležitější: hlasový fond a originální projev. Imponovala mi i její zdánlivá ostýchavost, za kterou je nepochybně nesmírné množství citu, a také její lehce aristokratická noblesa. Že je to navíc pěkná holka, nemusím snad ani říkat.

Ještě někdo vás zaujal?

„Ano,  Radka Pavlovčinová, svojí energií, drivem a mladistvým šmrncem a odvahou, jaká z ní vyzařuje.“

Nemáte jako stálice problém s vycházením s mladšími ambiciózními hvězdičkami?

„Víte, já jsem neměla problém jako mladičká zpěvačka se staršími slavnými zpěvačkami jako například Eva Pilarová a dalšími. Proto mi nepřipadne divné, že i teď, kdy sdílím šatnu s mladšími kolegyněmi, vládne okolo pohoda a klid. Záleží mi vždy na dobrých vztazích a ty je třeba nastolit. Být tolerantní, ochotný a vstřícný. Všichni jsme byli ambiciózní, to je v pořádku, ale slušnost, to je základ.“

Dostala jste roli staré čarodějnice. Máte pocit, že je to lepší, než být na divadle za mladou krasavici?

„Tak tuhle otázku byste asi měla položit zejména mojí kolegyni, se kterou se alternujeme, Radce Pavlovčinové, které je přes dvacet… Já jsem si mladých krasavic užila bohatě, ostatně stále je v jiných představeních hraji – například mě v prosinci opět čekají představení Draculy v Divadle Gubernia, a navíc se sama cítím mladistvě. Shrnu-li to, užila jsem si a stále nemám pocit, že mi něco utíká, nedej bože, že jsem na vedlejší koleji. S rolí čarodějnice jsem spokojená, je to skvělá výrazná role, ve které se mohu vyřádit a sama vidím, že hlavní role Mariany je pro mladičké dívky. Takhle je to absolutně v pořádku.“

Jak dlouho trvá, než vás namaskují?

„Celý rituál od příchodu do divadla trvá zhruba hodinu a půl. Je třeba se převléknout, rozezpívat, absolvovat zvukovou zkoušku, protáhnout se, protože v představení také tancuji, a nalíčit se. Vizuální přeměna v čarodějnici trvá asi 30 minut. Je třeba sepnout vlasy, namalovat obličej a připnout a přilepit paruku. Jsme sehraný tým a už mi to ani nepřijde, že to trvá dlouho.“

Váš čarodějnický kostým má svůj půvab, vás si ale často v civilním oblečení vybírají za cíl různé módní policie. A často kritizují, čím to je podle vás?

„Nezdá se mi, že bych byla často obětí módní policie, spíš mi tato věta přijde jako klišé. Věřte tomu, že léta spolupracuji se stylisty či módními návrháři stejně jako s prestižními vizážisty. Jejich práce, za kterou jsou honorovaní, je potom okomentovaná v můj neprospěch. Což považuji za paradox – svěřím se do rukou odborníků a ještě za to dostanu za uši…

Vám je to jedno, že vás módní policistky strhají?

Mnohé módní redaktorky komentují outfity na základě fotek, nevidí vás osobně. Dokonce mám tu zkušenost, že se z mnoha fotek, které jsou v redakci k dispozici, vybere právě takový snímek, na kterém vám to nelichotí. Jestli chcete znát můj názor, tak je mi to upřímně jedno.“

Když už jsme se zmínili o čarodějnici, dáte vy sama třeba na výklad karet nebo astrologii? Necháváte si vykládat osud?

„Ne, nemám s tím nic společného… Nikdy jsem u kartářky nebyla a ani mě to neláká z jednoho prostého důvodu. Nechci znát budoucnost.

Bála byste se té věštby, nebo byste jí stejně nevěřila?

Jak tak poslouchám ty, kteří někam chodí, stejně pochybují o tom, co se o sobě doví, honí se jim hlavou spousta informací, které je zatěžují. Já osobně si uvědomuji jistou hektičnost, ve které žiji, a spíš si říkám, že bych si sílu okamžiku života měla naplno uvědomovat. Neopomíjet všechny dary a radosti života. Domnívám se, že žít přítomností je to jediné, co mohu ovlivnit, a udělat tak vědomě předpoklady k dobré cestě, po které chci jít. Na druhé straně nikoho ani náhodou neodsuzuji, že vyhledává kartářky či astrology.“

Leona Machálková (42): Bořka už neřeším!