Marto, hrával si s tebou táta, když jsi byla malá?
Ne, byl pořád pryč. Smířila jsem se s tím. Neseděla jsem doma a neplakala. Těšila jsem se až přijede. Když byl doma, skládal mi písničky, chodil s námi na procházky. Snažil se. Výchova ale byla na mamince.

V sedmnácti letech ti máma zemřela na rakovinu vaječníků. Ta se leckdy dá, při včasném zjištění, vyléčit.
Myslím, že se to zjistilo trošku pozdě. Máma samozřejmě nechtěla umřít. Spíš ale věřila léčitelům. Myslela si, že ji zachrání spíš něco přirozeného, než chemikálie. Takže odmítla i další chemoterapii.

Je dnes, téměř po dvaceti letech, ztráta matky snesitelnější?
Ne. Myslím na ni stále. I na mého staršího bratra. Někdy je mi hrozně smutno. Mrzí mě, že mámě nemohu říct tolik věcí. Pochlubit se, poprosit o pomoc, popovídat si o lásce ...

Na rakovinu zemřel i starší bratr. Nebojíš se genetické predispozice?
Jsem optimista. Nechci se rouhat, ale říkám si, že když už nám smrt vzala polovinu rodiny, snad dál nepůjde. Začala jsem znovu kouřit, a přitom jsem už půl roku vydržela bez cigarety. Chodím ale často na preventivn prohlídky. A jen někdy si připustím, že se vlastně hrozně bojím.

Jak jsi přijala další partnerky otce?
Nebylo to úplně jednoduché. Třeba večer předtím, než jsem se měla seznámit s Martinou, která po mámě přišla, mě  bylo ouvej. Jeden kamarád mi ale řekl: Zapomeň na všechno, co jsi o ní slyšela. Dej jí šanci. Nakonec jsme se seznámily v kuchyni, odkud jsem nestihla utéct. Měla tepláky s vytahanými koleny a vůbec nevypadala tak, jak jsem si ji představovala.

S Martinou měl táta další dceru, nakonec se rozvedli a on si domů přivedl dívku mladší než ty...
S Alicí bylo také veselé seznámení. Přišla jsem nečekaně na návštěvu, otevřela branku a najednou mi jde naproti mladé děvčátko a říká, že tatínek hraje u sousedů tenis. Pak přišel táta a představil mi ji jako novou přítelkyni. Byl mezi nima čtyřicetiletý rozdíl.

A dál?
Na začátku byl náš vztah všelijaký. Ale zlepšuje se to. Hlavně od té doby, kdy se narodila moje další sestřička. Mám z ní obrovskou radost. Táta mi jednou řekl: ‘Je to můj život. Ty jsi v Německu, sestra chodí do školy a já nechci být sám.’ Obě holky z dalších manželství miluje. Je to na něm vidět, prospívá mu to. Alice je šťastná, Anežka nádherná. Zatím happyend.

Tvou první velkou láskou byl německý kytarista Thorsten Mewes. V devátenácti si za ním odešla do Německa. Založili jste kapelu Die Happy. Lehké to asi nebylo.
Neměla jsem pracovní povolení, neuměla německy. Jediné, co jsem mohla dělat, byl úklid. Pak jsem si řekla dost. Třistakrát jsem si zopakovala každé slovíčko a za čtyři měsíce jsem se jazyk slušně naučila. Bylo mi nepříjemné nechat se živit Thorstenovou rodinou. Jsem hrdá a ráda nezávislá. Prvních šest let, dokud jsme neměli smlouvu s vydavatelstvím, jsem se starala lidem o domácnost, venčila psy, krmila husy, dělala security na koncertech nebo pomáhala kuchařům v zákulisí.

A co jsi tvrdila otci? Že se máš super?
Ne. Bylo to dost složité období mé rebelie. Táta nechtěl, abych odešla, Už po měsíci se přijel podvat, jak žiju. Viděl, že Thorstena rodina je úplně v pořádku. Trochu se uklidnil. A byl nejšťastnější na světě, když jsme pak podepsali smlouvu s velkým BMG a naše klipy hrála MTV. On je stará škola. I když jsem chodila uklízet, byl na mě hrdý, věděl, že je to kvůli muzice, že jdu za svým cílem.

Jaká byla svatba?
Zvláštní. Na úřadě, bez hudby. Vypršel mi čas k pobytu, do tří týdnů jsem měla opustit zemi. Nesměla bych se pak čtvrt roku vrátit a my jsme se s Thorsten fakt milovali. Tak řekl, že se vezmeme. Táta byl šokovaný, že se v jedenadvaceti vdávám. Ále po obřadu řekl, že mě nikdy ta šťastnou neviděl.

Manželství vydrželo pět let. Kde se stala chyba a proč si našel jinou?
Byli jsme příliš mladí a pořád spolu. To byl asi ten největší problém. Ale dodnes je prvním z německých kamarádů, kterému zavolám, když mám nějaký problém.

Jak se to vlastně provalilo?
Přišla esemeska na náš tehdy společný telefon. Stálo tam, že jí chybí. Zeptala jsem se, co se děje. Řekl, že neví, že je zmatený. Poslala jsem ho tedy za ní. Byl v šoku. Opakoval mi, jsi moje žena, to ani nezabojuješ? A já na to, co mám dělat? Jaké mám šance bojovat proti nové, krásné lásce. Říkala jsem si, že když na něj nebudu tlačit, tak se vrátí. To se samozřejmě nestalo. Dlouho spolu nezůstali. Od té doby už má asi desátou...

Ty jsi pak zakotvila u krásného a úspěšného zpěváka Sashi.
Ano, bylo to jako sen. Někdy až neskutečný. Trval čtyři a půl roku. Nevím, co se stalo. Nejsme spolu už dva roky. On je stále sám.

Ten vztah ukončil on?
Ze dne na den. Říkal, že ho nebaví život. Připadal mi jako tělo bez duše. Nic ho nedokázalo udělat skutečně šťastným. Od té doby jsem na tohle téma přečetla mnoho knih. Píše se v nich, že když je člověk takhle nešťastný, odloučí se od nejmilovanějšího člověka, protože mu nechcebýt přítěží.

To nebyl hezký rozchod.
Spadla jsem z nebe rovnou na zem. Netušila jsem, že se něco takového může stát. Možná ani on ne. Pak mi volávali jeho kamarádi. Ať ho zachráním, že je v depresi a dost pije. Možná to byla předčasná krize středního věku. Nevím. Podle mě náš vztah nebyl k odstřelu. Paradoxně rozchodu se Sashou vděčím za hodně. Odešla jsem do Prahy, mám velké množství pracovních nabídek, baví mě to. Myslím, že se mi daří. Přišla nová láska.

Média vztah s prodcentem Mrázem komentovala tak, že jsi rozvrátila rodinu. A on si tě nevezme, protože se nechce kvůli sedmileté dceři rozvádět.
Ano, byla jsem morálně celostátně odsouzena. Naštěstí mnozí věděli, že Viktor s manželkou před tím, než jsme spolu začali chodit, nežil. A co se týká svatby – já už se jednou vdávala. Nic, po čem bych bytostně toužila.

Manželka Vikrora Mráze, tě v této honbě na čarodějnici podržela. To se nestává.
Ano, ona je super. Náš vztah s Viktorem je každopádně nový a křehký. Těžko o něm něco zásadnho říct. Každopádně se budu snažit všem třem vycházet vstříc. Viktorovi, Mahuleně a hlavně jejich Márince, která potřebuje, aby se určité jistoty jejího světa nezměnily.

Kdy vlastně v životě odcházíš a kdy zůstáváš?
Já jsem kotva. Většinou jsem opouštěna já. Když miluji, snažím se respektovat i chyby. Ty mám taky. Jsem věrná, nebaví mě podvádět. Měla jsem za muže chudého chlapce a žila se známou a bohatou hvězdou. Bylo mi to fuk. Je fajn si dopřát luxusní hotel, ale zrovna tak opékat buřty před stanem. Nepotřebuji kabelku za padesát tisíc. Nemohla bych být s bohatým chlapem, kterého nemiluju. Skočila bych z okna. Potřebuji mužského, jenž mi voní, jsem na něj pyšná a nechává mi svobodu. V takovém případě dokážu obětovat mnoho.

Zdroj: lesk.sk